Pojďme si nejprve ocitovat pár vět z občanského zákoníku, odkazy na konkrétní paragrafy nebudou myslím třeba.
„Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva.“
„Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.“
Zejména nám ale půjde u tohle: „Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech.“
V praxi se ale mnohdy nic takového neděje a může to mít i extrémní rozměry a důsledky. Asi málokteří manželé si mezi sebou říkají úplně všechno, ale to, co předváděl pan Novák vůči paní Novákové, bylo zcela nepochopitelné i pro lidi hodně zkušené životem.
Pan Novák podnikal a z větší části zajišťoval ekonomický chod jejich bezdětného manželství. Paní Nováková se o jeho byznys příliš nestarala, věděla jen, že si nestojí úplně dobře. Žili běžným, obvykle spíše podprůměrným životem, jezdili obyčejným autem, do restaurací moc nechodili, dovolené pro ně byly vzácností. Pan Novák navíc potřeboval do svého obchodu ještě čas od času nějaké peníze nalít, a tak si půjčoval i stovky tisíc korun u příbuzných. Ne, že by jim je pak nevracel, ale trvalo mu to dost dlouho. Věřitelé se museli nejprve přátelsky připomínat, poté dokonce upomínat.
Celé to mělo samozřejmě rodinné dopady. Manželé se třeba chystali na návštěvu tety Běty, ale paní Novákové došlo, že k ní vlastně na nedělní oběd jet nemůžou, protože jí stále dluží peníze. Když to začala se svým manželem řešit, občas, rozhodně ne vždy se stalo, že peníze dal rychle dohromady a byl schopen je třeba ještě před inkriminovanou návštěvou vrátit.
Takhle manželé žili desítky let, dokud je nepotkalo fatální neštěstí. Pan Novák náhle zemřel na infarkt, bylo mu jen lehce přes šedesát let. Paní Novákovou to velmi zasáhlo, i přes jejich dlouhodobě nepříznivou majetkovou situaci se totiž měli manželé stále velmi rádi a byli si vzájemnými oporami.
Dědického řízení se paní Nováková trochu obávala. Věděla, jak její manžel podniká, věděla, jak často si půjčoval. Co nevěděla, bylo, od koho všeho si kdy půjčil a jaké to může mít následky.
U notáře ji ale čekal opravdový šok. Manžel po sobě žádné dluhy nezanechal. Naopak, na účtu v bance mu leželo skoro 40 milionů korun. Částka, kterou člověk běžně nevydělá za celý život a která zároveň umožňuje při jejím vhodném investování pohodlí život jen z jejích výnosů.
Paní Nováková, čerstvá šedesátnice, byla najednou bohatá. Mohla si začít užívat, cestovat, ochutnávat ta nejlepší jídla. Nic z toho se ale nestalo. Psychicky se zhroutila, přestala všem kolem sebe věřit, nebyla si jistá, co je klam a co skutečnost. Tak ji chování jejího manžele, k němuž zjevně nebyl žádný důvod, protože jiné jeho tajemství – třeba v podobě existence nemanželského dítěte nebo vážného paralelního stavu, jak se tak občas stává – na povrch nevyplulo.
To, že pan Novák neplnil vůči manželce své informační povinnosti podle občanského zákoníku, nehrálo fakticky vůbec žádnou roli. Paní Nováková by se s ním stejně nesoudila ani za jeho života, po jeho smrti to ani nemělo smysl promýšlet. Pachuť z toho, že vlastně celý život prožila v podivné lži, však nepřekryly ani ty desítky milionů v bance.
Matzner & Vítek Legal je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Matzner & Vítek Legal je možné navštívit na adrese https://www.matznervitek.legal/
