Jak aktuálně hodnotíte přístup firem v České republice ke compliance? Vyvíjí se postupem času?
Vyvíjí se, ale nerovnoměrně. U korporací s cizí matkou, tj. v mé praxi zejména u retailových sítí, které tvoří velkou část mé klientely, to je téměř pravidlem. Compliance je dávno standardem, protože přišel jako balík z Varšavy, Vídně nebo Düsseldorfu. Otázkou tam bývá spíš to, zda dokumentace odpovídá českému právu a české realitě, nebo zda jde o přeložený manuál, který si nikdo nepřečetl.
U nejmenších firem se naopak compliance často řeší až na poslední chvíli, možná i tzv. pět minut po dvanácté. Typicky ve chvíli, kdy přijde kontrola a začnou se zpochybňovat nastavené procesy nebo chybějící dokumentace. V horším případě, kdy přijde daňová kontrola a začnou se zpochybňovat faktury v dodavatelském řetězci. V tu chvíli se totiž velmi konkrétně ptá, kdo dodavatele schvaloval, podle jakých pravidel a kdo to kontroloval, a odpověď „to řešil kolega, který už u nás nepracuje“ vyjde dráž než celý compliance program.
Nejzajímavější posun vidím u středně velkých firem, které bych ještě před několika lety čekal až v druhé vlně. Ty dnes nastavují pravidla často dřív, než by musely. Ne přitom kvůli hrozbě kontroly nebo v trestním řízení kvůli započetí trestního stíhání, ale protože je k tomu vede jejich vlastní obchodní pozice. Kdo dodává do většího výrobního řetězce nebo si pronajímá prostory v nákupních centrech či retail parcích, které dnes často kupují majetkové fondy, dostane ESG a compliance dotazník od odběratele, kodex chování k podpisu a požadavek doložit protikorupční a whistleblowingové mechanismy.
Compliance se k nim tedy dostal obchodní cestou, a to je podle mého názoru zdravější motivace než strach z orgánů činných v trestním řízení, protože vede k pravidlům, která firma skutečně používá. Souběžně s tím v trestním řízení přestává být compliance měkkou disciplínou i formálně. Soud má nyní při volbě druhu a výměry trestu výslovně přihlížet k tomu, zda má právnická osoba zavedena účinná preventivní opatření, a zda k jejich zavedení přistoupila až po činu. Trochu paradoxně tedy compliance u nás dospívá až v momentě, kdy přestal být etikou a stal se položkou v kalkulaci rizika.
Jak vnímáte aktuální posuny v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob? Na co byste v tomto ohledu upozornili?
Současná novela trestní odpovědnosti právnických osob je nejzásadnějším zásahem do ZTOPO za poslední roky a má dvě tváře. Na jedné straně otevírá firmám cestu z řízení, tj. flexibilnější narovnání, kde trestního řádu nově od 1. ledna 2026 postačí náhrada alespoň 30 procent škody se splátkovou dohodou na zbytek, a zcela nový odklon podle § 37b ZTOPO a následujících.
Na straně druhé přináší úpravu, které se v diskusi věnuje mnohem méně pozornosti, než by si zasloužila. Nové určení počtu denních sazeb peněžitého trestu, které se odvíjí od horní hranice trestní sazby, přičemž výše denní sazby (1 000 až 2 000 000 Kč) se stanoví s ohledem na čistý obrat právnické osoby za poslední ukončené účetní období. U hospodářské kriminality s vysokou horní sazbou, typicky dotační podvod nebo daňové trestné činy, může nový vzorec vést k citelně vyšším sankcím než dosud. Pro obchodní společnost s miliardovým obratem je to zpráva, kterou by měla vzít na vědomí dřív, než jí přijde předvolání.
Na co bych upozornil především – nejde jen o trestní právo. Změněný § 14 odst. 1 ZTOPO, účinný už od letošního ledna, přikazuje soudu zohlednit i počet zaměstnanců a předmět činnosti a existenci compliance programu, čímž se z interní směrnice stává důkazní prostředek. Společnosti by si tedy měly uvědomit, že compliance dokumentace, kterou dnes vytvářejí, může být za tři roky čtena státním zástupcem.
Z toho plyne velmi praktické doporučení, které klientům opakuji: pravidla si nastavte tak, abyste je skutečně dodržovali. Formálně dokonalý kontrolní systém, který nikdo neplní, je horší než žádný, protože prokazuje, že firma o riziku věděla a nic neudělala. A dodám ještě jedno upozornění. Ustálený výklad prakticky neexistuje, protože soudy s novým textem zatím nepracovaly. Kdo dnes tvrdí, že přesně ví, jak bude § 14 vykládán, si jednoduše vymýšlí.
Jak hodnotíte novou možnost odklonu upuštění od trestního stíhání u právnických osob?
Hodnotím ji jednoznačně kladně, protože odstraňuje nesmyslnou binaritu, se kterou jsem se u obhajob právnických osob potýkal celou dobu: buď se podaří zpochybnit přičitatelnost či skutkový základ, nebo věc jde k odsouzení. Doposud šlo sice použít i odklony podle trestního řádu. Ostatně zrovna v minulých dnech mi přišlo do datové schránky usnesení o osvědčení se právnické osoby, u níž bylo dříve rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání. Odklony dle trestního řádu však vůbec nezohledňují specifika právnické osoby.
Nová úprava je proti tomu ušitá na míru. Dvě věci na ní považuji za skutečně důležité. První je možnost rozhodnout o podmíněném upuštění již ve fázi prověřování, tedy před zahájením trestního stíhání. To je pro firmu často cennější než výsledek řízení samotného, protože reputační a obchodní škoda vzniká už zprávou o stíhání, nikoli rozsudkem. To mi potvrdí každý klient, který dodává do veřejného sektoru. Druhá je skutečnost, že odklon není omezen na méně závažné delikty a nevyžaduje doznání ani prohlášení viny. Rozhodující je souhlas právnické osoby, který nelze vykládat jako doznání jednající fyzické osoby.
Zdravou skepsi si nicméně nechávám ve dvou bodech. Zaprvé, tenhle institut nebude zdaleka „levným východem“. V kvalifikované podobě podle § 37b odst. 2 a 37d ZTOPO může být spojen se závazkem zavést compliance program pod kontrolou schválené kontrolující osoby po zkušební dobu až pěti let, případně se závazkem zdržet se veřejných zakázek a dotací. To se svými účinky přibližuje trestu a daná společnost by měla umět spočítat, zda pro ni není levnější jít do řízení.
Zadruhé, celé to stojí a padá na tom, zda si nový nástroj osvojí státní zástupci. Institut je účinný od 1. července, takže dnes existuje spíš na papíře než v praxi. Skutečné hodnocení bude možné až za rok či dva, kdy uvidíme, jestli se z něj stal standardní nástroj, nebo raritní rozhodnutí, o kterém se píší články.
Vnímáte tuto možnost pro advokacii a vás konkrétně i jako byznysovou příležitost?
Ano, a myslím, že není důvod to zastírat. Nová úprava vytvořila advokacii dvě odlišné role. První je klasická obhajoba, jen s novým vyjednávacím prostorem. Tedy místo pouhého zpochybňování přičitatelnosti a vedení obhajoby se teď dá s dozorujícím státním zástupcem strukturovaně jednat o tom, co společnost udělá pro nápravu a jaké záruky nabídne. Připomíná to spíš vyjednávání transakce než klasické trestní řízení a je to práce, která propojuje obhajobu s korporátním a regulatorním poradenstvím.
Druhou rolí je pozice kontrolující osoby podle § 37d ZTOPO, kterou může zastávat vedle auditora i advokát nebo advokátní kancelář specializovaná na compliance. To je fakticky nový typ mandátu na českém trhu, tj. dlouhodobý, s pravidelnými zprávami soudu nebo státnímu zástupci, a o něj bude soutěž.
Pro naši kancelář to hezky sedí na to, co už děláme: v jedné budově máme trestní obhajobu i retailovou a regulatorní praxi, a přeshraniční agendu s polskými a slovenskými skupinami, u nichž se otázka „a co to znamená pro naši českou dceru“ objeví okamžitě, jakmile se o novele dozví matka.
Zároveň si myslím, že si advokacie bude muset velmi brzy vyjasnit hranice. Kombinovat v téže věci roli obhájce a roli nezávislé kontrolující osoby podle mého názoru nejde, a firmy budou potřebovat poradce, který jim to řekne dřív, než si obě role u jednoho dodavatele objednají. Příležitost to tedy je, ale je to příležitost pro toho, kdo compliance skutečně umí, nikoli pro toho, kdo umí prodat směrnici ve složce.
HAJDUK & PARTNERS je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky HAJDUK & PARTNERS je možné navštívit na adrese https://www.hajduk.cz/
