Klíčový rodinný nález Ústavního soudu: Symetrickou střídavou péči nikdy nepreferoval, říká Vojtěch Minařík

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA MINAŘÍKA Z KOUBÍKOVÁ LEGAL – Symetrická střídavá péče není podle Ústavního soudu výchozím bodem pro určení rozsahu péče o nezletilé, vždy jde předně o nejlepší zájem dítěte. Najisto to postavil svým aktuálním nálezem.

Vojtěch Minařík
Zdroj: KOUBÍKOVÁ LEGAL

Před novelou občanského zákoníku, účinnou od 1. ledna 2026, se argumentace stran ve sporech ve věci péče o nezletilé často opírala o nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. prosince 2014, v němž Ústavní soud označil střídavou péči jako výchozí model, ke kterému by měla rozhodnutí soudu směřovat, není-li ten v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Svým červencovým nálezem však Ústavní soud postavil najisto, že se nemusí jednat o střídavou péči symetrickou. Výchozím bodem pro úvahy soudu tak není rozložení péče rodičů v poměru 50:50, ale vždy půjde o konkrétní okolnosti daného případu.

V nálezu sp. zn. IV. ÚS 765/26 ze dne 28. července 2026 se Ústavní soud zabýval stížností matky třech nezletilých dětí, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byly děti svěřeny do tzv. výlučné péče otce s víkendovým stykem matky třikrát měsíčně. Současně Krajský soud matce uložil povinnost děti přebírat a předávat v místě bydliště otce, vzdáleném 300 km.

Okresní soud v Nymburce dříve svěřil děti do asymetrické střídavé péče obou rodičů s tím, že v péči matky budou od středy 15:00 hodin do neděle 16:00 hodin jednou za čtrnáct dní, jinak zůstanou v péči otce (což zhruba odpovídá poměru 29 % ku 71% ve prospěch otce). K předávání dětí mělo docházet „na půl cesty“ na benzinové stanici.

Krajský soud v Praze coby soud odvolací částečnou změnu rozsudku odůvodnil především tím, že dosavadní model střídavé péče byl nastaven v době, kdy byly všechny děti v předškolním věku. Po nástupu nejstarší dcery do školy již podle krajského soudu neodpovídal jejich nejlepšímu zájmu, protože komplikoval plnění školních povinností a její vzdělávání. Dále pak argumentoval, že matka bez souhlasu otce změnila bydliště dětí a vytvořila tak situaci, kdy rodiče žijí přibližně 300 km od sebe. Neměla by proto těžit ze svého protiprávního jednání na úkor otce, který se na vzniku této situace nijak nepodílel, a střídavá péče se za těchto okolností jevila jako obtížně realizovatelná.

Ústavní soud se předně vyjádřil k novele občanského zákoníku. Zákonodárce upustil od rozlišování tří forem péče, tedy společné péče obou rodičů, střídavé péče, a výlučné péče jednoho rodiče s úpravou styků druhého, když nově dle ustanovení § 907 OZ platí, že pokud soud nesvěří dítě do společné péče obou rodičů, určí rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte.

Zároveň Ústavní soud v bodě 31. nálezu cituje své závěry z minulého roku sp. zn. I. ÚS 2364/24 ze dne 5. 2. 2025, kdy zdůraznil, že: „[…] ačkoli ve své judikatuře dlouhodobě označuje střídavou péči za výchozí model, z žádného nálezu nelze dovodit, že by tímto výchozím modelem měla být jeho symetrická varianta (tedy rozložená 50:50). Naopak Ústavní soud výslovně připustil, že střídavá péče může být rozložena asymetricky […].

„Z pohledu společenských věd je střídavou péčí situace, kdy dítě tráví alespoň 30 % času v domácnosti druhého rodiče.“

Ústavní soud dospěl k závěru, že krajský soud dostatečně neodůvodnil, proč je jeho rozhodnutí v nejlepším zájmu dětí. Zrušil proto jeho rozhodnutí a zdůraznil, že při rozhodování o péči nelze rodiče „trestat“ za jejich předchozí jednání (odstěhování se matky 300 km daleko).

Mohlo by se zdát, že po-novelové závěry Ústavního soudu ve spojení s dřívější judikaturou napovídají, že preferované rozložení péče odpovídá rozmezí 30-50 % pro každého z rodičů. Ústavní soud však dále vysvětluje, že upřednostňování modelu střídavé péče, ač ne nutně symetrické, na úkor výlučné péče s úpravou styku, mělo zajistit absenci pocitu vítězství jednoho z rodičů, které by se mohlo promítnout do argumentační roviny s druhým rodičem při faktickém výkonu rodičovské odpovědnosti.

Lze tedy uzavřít, že rozsah péče plně podléhá okolnostem, aniž by existovalo doporučené penzum, z nějž je třeba vycházet. Nejlepší zájem dítěte tak zůstává stěžejním prvkem při rozhodování o rozsahu péče o nezletilé.


Advokátní kancelář KOUBÍKOVÁ LEGAL je partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.

Webové stránky KOUBÍKOVÁ LEGAL můžete navštívit na adrese https://www.koubikovalegal.eu/cs/