Side hustle v ČSOB
Hrdinou dnešního příběhu je pan Martin, který od roku 2007 pracoval v ČSOB Leasing. V roce 2019 se posunul na pozici key account manager SZ.
Pan Martin měl pocit, že jeho potenciál v leasingovce není zcela využitý, a začal přemýšlet o tom, jak se zabavit vedlejšákem. A pak došel k tomu, že když se živí pronajímáním a financováním aut, možná by se něčím po večerech v této oblasti také mohl zabavit.
V červnu 2021 tak za svého zaměstnavatele uzavřel úvěrovou smlouvu se společností Profi výškaři, s. r. o. o poskytnutí úvěru na pořízení mikrobusu Toyota Proace Verso s podlimitní úrokovou sazbou 2,5 % místo standardních 4,99 %.
Poloviční úvěrovou sazbu samozřejmě nemohl přidělit pan Martin sám. Podle interních pravidel si o ni interně musel požádat – do e-mailu uvedl, že „jde o dorovnání konkurenční nabídky a u klienta mají zájem o spolupráci“. Na základě tohoto e-mailu mu nižší úrokovou sazbu schválil manažer týmu Finanční reporting a controlling.
Následně se na stránkách společnosti Profi výškaři pan Martin objevil v sekci Náš tým i s fotografií a inzeroval pronájem mikrobusu s uvedením: „I cesta je cíl! S našimi minibusy bude navíc i pohodlná.“ na stránkách Happygo.com, sbazar.cz, minibusymorava.cz, na svém Facebooku a na facebookových profilech svých blízkých. Interní prohledání jeho e-mailové schránky navíc odhalilo e-mail pana Martina, kterým žádal Profi výškaře o zapůjčení dodávky v listopadu na 30 dnů za 1 000 Kč/den.
A přišla výpověď za to, že:
- uzavřel smlouvu o úvěru se společností Profi výškaři, s. r. o., jehož předmětem bylo poskytnutí úvěru na pořízení vozidla Toyota Proace Verso, kdy v rámci sjednání této smlouvy vyřizoval i schválení podlimitní úrokové sazby;
- na webových stránkách tohoto klienta vystupuje jako jeho zaměstnanec;
- předmětné vozidlo nabízí svým jménem k pronájmu na platformách HappyGo, sBazar, facebookových stránkách půjčovny aut Minibusy Morava a webu www.minibusymorava.cz; a
- při e-mailové komunikaci s výše uvedeným klientem si žalobce přidal do kopie svou vlastní soukromou e-mailovou adresu.
Žádná škoda, žádný problém?
Pan Martin se hájil tím, že úvěrovou smlouvu uzavřel za standardních obchodních podmínek a v souladu s interními předpisy zaměstnavatele. Firmě navíc nevznikla žádná škoda a dokonce na obchodu vydělala peníze. Navíc pan Martin tvrdil, že pro společnost Profi výškaři žádnou výdělečnou činnost nevykonával, protože šlo pouze o přátelskou výpomoc, na které nebyl nijak finančně zainteresován. Přidání soukromé e-mailové adresy do kopie komunikace s klientem mu přišlo zcela běžné a všeobecně známé jako možnost, jak si zkontrolovat, že byl e-mail skutečně správně odeslán a doručen. A o své fotografii na webu společnosti Profi výškaři prý neměl vůbec tušení.
Podle ČSOB ale bylo hlavním pochybením pana Martina to, že v rámci schvalování podlimitní úrokové sazby neuvedl svůj osobní zájem na předmětné transakci v podobě vzájemného propojení a osobní znalosti, což je v rozporu s etickým kodexem.
Navíc má ČSOB v předmětu podnikání uvedeno mimo jiné i „pronájem a půjčování věcí movitých“. Pokud pan Martin ve svém volnu půjčuje mikrobus Toyota, potřebuje k takové konkurenční výdělečné činnosti souhlas zaměstnavatele, který neměl.
Případ pana Martina skončil u pražského odvolacího soudu dokonce třikrát (!). Podle pražských soudců byla výpověď v situaci pana Martina příliš přísná. Z etického kodexu zaměstnavatele totiž nevyplývá jednoznačná povinnost předat obchodní případ kolegovi v případě dobrých vztahů se zákazníkem, zaměstnavateli se nepodařilo prokázat vědomost pana Martina o tom, že je uveden na stránkách společnosti Profi výškaři, a přidání soukromé e-mailové adresy si zasloužilo maximálně vytýkací dopis, a nikoli výpověď. Stejně se odvolací soud díval i na to, že pan Martin mikrobus Toyota svým jménem inzeroval a tím leasingové společnosti konkuroval, protože šlo o jednorázovou činnost a inzerce neměla pro ČSOB jakékoliv následky.
Nejvyšší soud
Případ tak skončil u Nejvyššího soudu, který zdůraznil, že není možné se na výpověď dívat jako na samostatná porušení povinností zaměstnance, ale je na místě posoudit je jako celek.
Zejména je třeba dát do souvislosti to, že uzavřel úvěrovou smlouvu ve střetu zájmů, a přesně tentýž mikrobus Toyota pak nabízel k pronájmu, a dokonce sám požádal o jeho vypůjčení.
I když by jinak jednorázová konkurenční činnost pana Martina v podobě nabízení mikrobusu k pronájmu mohla být pouze méně závažným porušením povinností zaměstnance, její závažnost zvyšuje to, že se týkala právě vozidla pořízeného na úvěr ze smlouvy uzavřené panem Martinem ve střetu zájmů s jeho zaměstnavatelem.
„Ačkoliv tedy platí atributy konkurující činnosti žalobce, které zohlednil odvolací soud […], nelze přehlížet, že tato konkurující činnost se týkala vozidla Toyota, přitom právě na jeho pořízení sloužil úvěr ze smlouvy, u níž [Martin], ač jako zástupce žalované, jednal ve střetu se zájmy žalované. Taková souvislost jednoznačně zvyšuje intenzitu porušení povinnosti žalobce vůči žalované, kterou posoudil i odvolací soud (spočívající v nabízení vozidla Toyota k pronájmu). Z těchto důvodů dovolací soud uzavírá, že žalobce nabízením vozidla Toyota k pronájmu závažně porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, a výpovědní důvod byl alespoň v této části naplněn.“ (Nejvyšší soud sp. zn. 21 Cdo 3270/2025)
Jinak řečeno: i když v každém jednotlivém případě šlo o „drobnost“, kterou měl zaměstnavatel řešit jen vytýkacím dopisem, drzost pana Martina, který zatajil konflikt zájmů a uzavřel úvěrovou smlouvu s blízkým subjektem a následně pořízený mikrobus Toyota sám nabízel k pronájmu, se v očích soudců nejen „sečetla“, ale prakticky „znásobila“.
Morální ponaučení
První ponaučení se nabízí samo a potvrzuje, že v případě soudního sporu jde často o to, jaký příběh se podaří vykreslit. V tomto případě sám Nejvyšší soud uzavřel, že ve všech čtyřech případech šlo o méně závažná porušení povinností zaměstnance. Protože ale byly spojeny jediným příběhem, který představil pana Martina jako vychytralého hráče, který se snaží hrát těsně na hraně, nebo dokonce kus za hranou, bylo to v očích soudců dostatečným argumentem pro to, aby jako trest přišla rovnou výpověď, a ne jenom dlouhý vytýkací dopis.
Další ponaučení je tak trochu skryté mezi řádky příběhu. Soudy opakovaně bojovaly s tím, zda pan Martin opravdu porušil své povinnosti zaměstnance při uzavření úvěrové smlouvy. Důvodem bylo, že se zaměstnavateli nedařilo prokázat, že by pro tento konkrétní případ konfliktu zájmů svých zaměstnanců měl stanovena jednoznačná pravidla. Spoléhání na obecný etický kodex v tomto případě zaměstnavateli nakonec vyšlo, ale vypadá to, že si mohl spoustu starostí ušetřit, kdyby měl v tomto ohledu vnitřní předpisy důkladně zpracované.
Advokátní kancelář Aegis Law je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Aegis Law můžete navštívit na adrese https://www.aegislaw.cz/
