Máme výživové normy ve školních jídelnách přikázat, nebo doporučit? Díky za každou moudrou vlaštovku, i na talíři

Každý to má jinak. Miloval jsem laskavé, zpravidla kypré kuchařky, koprovku a buchtičky s krémem, nenáviděl vaječnou polévku, v níž plavaly nedovařené kusy táhnoucích se bílků. Mluvím o školní jídelně v dobách dávných. Netušil jsem v těch časech, že kromě kuchařských knih a přirozeného kulinářského umu dam v zástěrách existuje někdo, kdo reguluje chod těch UHO fabrik sytících hladové dětské krky právními předpisy. Přišlo to u nás v roce 1963 zavedením výživových norem, ale nevzpomínám si, že by se na naší koprovce nebo vaječné šlichtě něco změnilo.

Karel Havlíček
Zdroj: Havlíček Brain Team

Vývoj ovšem nezastavíš. Máme mnohem bohatší zdroje, vyvíjí se gastronomie, poznatky medicínských a přírodních věd (což má ovšem v delších časových řadách často podobu sinusoidy – jednou jsou vejce vřele doporučována, jindy zatracována), věci ovlivňuje móda (pijte denně mléko – mléko v žádném případě, móda je sinusoidní sama o sobě), úroda a mnohé další faktory subjektivní i objektivní, přirozené i umělé. Chápu, že lékaři, výživoví mágové, kondiční trenéři a jiní experti jsou tu od toho, aby nám radili, co jíst a čemu se radši vyhnout, a jsem celkem smířen s tím, že to, co člověku nejvíc chutná, bývá nejčastěji odborníky označováno za zakázané (či alespoň nedoporučované) ovoce.

Podobně jako soupisy jídelních receptů si lidstvo si vyvinulo řadu dalších normativních systémů – normy technické i hygienické, pravidla sportů a her, řády sázkové i jízdní, etiketu i etiku. Nejsložitějším, nejsofistikovanějším, nejsilnějším a také nejdražším společenským normativním systémem je právo, neboť je obecně závazným výrazem panující vůle, garantovaným státním přímusem. Robustnější, mohutnější a závaznější pravidla než právo neexistují.

Tomu ale také musí odpovídat přiměřenost právní regulace. Tento princip vyjadřuje nutnou míru proporcionality mezi normativní regulatorní informací (včetně její interpretace) a společenskými vztahy, jichž se úprava a její aplikace týkají. Je opřen o čtyři zlatá pravidla:

1. Neusilovat o právní regulaci jiných než hodnotově nejvýznamnějších společenských vztahů. Konzumace bůčku k nim nepatří.

2. Neusilovat o právní regulaci společenských vztahů, které se normativní úpravě ze své podstaty vymykají. Co mi chutná, právem účinně neupravím. 

3. Neusilovat o právní regulaci společenských vztahů, pro které postačí regulace méně složitými normativními systémy. Pokud jde o svíčkovou, je lepším předpisem recept v kuchařce než ministerská vyhláška.

4. Tam, kde je právní regulace nezbytná, je třeba ji podrobit testu přiměřenosti. A to je největší kámen úrazu. Právní normu lze vymyslet na cokoliv, leč kdo to činí tam, kde právní normy není zapotřebí, páchá přinejmenším kulturní zločin.

A teď zkrátka: Máme tu vyhlášku o školním stravování (tou platnou je vyhláška č. 107/2005 Sb. ve znění pozdějších novel). Použijme módního termínu „časová osa“ a zeptejme se umělé inteligence, co ona na to. Řekne vám: „Původní reforma (září 2025): Novela č. 310/2025 Sb. zavedla nový spotřební koš, který kladl důraz na více zeleniny, luštěnin, ryb, celozrnných příloh a omezoval cukr, sůl i polotovary. Roční odklad (květen/červenec 2026): Vyhláškou č. 64/2026 Sb. se povinné plnění nového spotřebního koše posunulo na 1. září 2027. Návrh na úplné zrušení (listopad 2026): MŠMT po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví připravilo návrh nové vyhlášky. Od září 2027 chce zcela zrušit závazné výživové normy a nahradit je odborným metodickým doporučením.“

Halelujah! Někdo – v tomto případě premiér a příslušní ministři (jak usuzuji z médií) – přišel s moudrým řešením: ať experti doporučují, ale ať zůstane strom života zelený. Doporučení přece stačí (víc než dost). Předsedkyně Asociace společného stravování R. Černá na seznamzpravy.cz říká: „Když jsem se dozvěděla, že vláda chce ze školního stravování úplně odstranit závazný spotřební koš, pocítila jsem především úlevu. Vím, že podobný názor mají i mnozí další, kteří stejně jako já tráví každý všední den ve školní kuchyni. Po měsících debat, vysvětlování, připomínek a často naprostého nepochopení ze strany státních úředníků se totiž stalo něco, co už jsme ani nečekali. Někdo konečně připustil, že dosavadní cesta není správná!“

Vlaštovka rozumu ještě jaro rozumu nedělá, řekne si pesimista. My, optimisté, bychom si měli říci: Díky za každou moudrou vlaštovku! Co učiní sociální inženýři, lze předpokládat: přijdou s návrhem zákona na regulaci vlaštovek.  


JUDr. Karel Havlíček je právním filozofem a zakladatelem nakladatelství a vydavatelství Havlíček Brain Team a projektu Stálá konference českého práva, jehož je legalweb partnerem.