Legal Jana Januše: Z mlčící většiny se stala hlasující většina. Co teď dál s Českou advokátní komorou?

Zdroj: archiv Jana Januše

Když se v úterý ráno objevila zpráva, že hlasování České advokátní komory přerušil v noci výpadek proudu, myslel jsem, že budu psát o tom, že se Komora musí vypořádat s novou normou: se zákonem schválnosti. Netušil jsem totiž, že se z mlčící advokátní většiny stala hlasující advokátní většina a krátká nemožnost hlasování bude vzhledem k celkovým poměrům zcela irelevantní. Advokáti v hlasování per rollam jednoznačně – zhruba 85 ku 15 – odmítli navýšení příspěvků České advokátní komoře, stejně jako navýšení počtu advokátů potřebného k vyvolávání takovéhoto hlasování. Jak tyto výsledky číst a co si z nich vzít? Nabízím své osobní postřehy.

Za prvé, většina advokátek a advokátů je přece jen ochotna se do stavovského života určitým způsobem zapojit, když jí tedy o něco jde. Prakticky od vzniku České advokátní komory to přitom vypadalo, že tomu tak není.

Za druhé, nemyslím, že většině hlasujících reálně vadilo, že by příspěvky po letech vzrostly. Spíše si ta většina opravdu řekla, že Komora hospodaří s takovým rozpočtem a s takovými rezervami, že potřebné peníze lze najít v rámci nich.

Za třetí, i když většina představenstva celou věc podávala tak, že nelze, většinu stavu, který zastupuje, se jí o tom přesvědčit nepovedlo. Česká advokátní komora se sice snaží komunikovat v poslední době aktivněji a transparentněji, většina advokátního stavu to stále nepovažuje za dostatečné a potřebuje evidentně ještě více informací.

Za čtvrté, není to ale zároveň tak, že by současné vedení České advokátní komory ztratilo důvěru advokátek a advokátů jako takovou. Až na ojedinělé hlasy jsem nezaznamenal, že by někdo mluvil o potřebě nových voleb nebo by vznikl nějaký významný tlak na odchod kohokoliv z vedení České advokátní komory.

Za páté, jednoznačný výsledek hlasování, byť opačný, než většina představenstva při hlasování prosazovala, je pro českou advokacii a český právní stát dobrou zprávou. Nikdo hlasování nezpochybňuje – i když to v jeho průběhu vypadalo, že přesně k tomu máme nakročeno. Snad tak i přestanou vycházet tendenční články, stejně jako skončí osobní útoky a dehonestace spojené třeba s obrázky vytvářenými umělou inteligencí. Tohle opravdu české právo a ani společnost zvláště v dnešní době nepotřebuje.

Česká advokátní komora má historickou příležitost: představenstvo možná poprvé v historii zcela přesně zjistilo, jakou náladu většina advokátek a advokátů má. A může podle toho postupovat.