Jak hodnotíte první rok svého mandátu v představenstvu ČAK? Co se povedlo, co se nepovedlo?
Zatím úspěšně odrážíme snahy o destrukci naší profese, které sílí. Například podle návrhu zákona o ochraně ekonomických zájmů nám mohl stát pozastavovat výkon advokacie, kdyby Finanční analytický úřad dospěl k názoru, že jsme porušili nějakou AML povinnost. Těch povinností je stále víc. Není lehké je plnit. Je ale absurdní, aby to byl FAÚ, od koho se dozvídáme, že jako advokáti končíme. Od toho je tu přece Česká advokátní komora. Ta vyhodnocuje případná pochybení advokáta a může odfiltrovat svévoli státu. Naštěstí jsme svými argumenty dosáhli vypuštění této pravomoci FAÚ z návrhu zákona.
Další rizika se nám podařilo odstranit z návrhu zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu, podle kterého mohlo docházet k postižení majetku advokáta jen proto, že poskytuje právní služby určitému okruhu osob. Takže v legislativě se nám docela daří. Naopak se nám nedaří srozumitelně vysvětlit potřebu zvýšení advokátních poplatků.
Jaký máte názor na podzimní hlasování advokátů ohledně výše poplatků?
Kontrola hospodaření s prostředky Komory musí být. Máme na ni příslušné orgány. Tady jde ale o něco jiného. A je to něco, čím si podle mě advokáti podřezávají větev sami pod sebou. Je to nová možnost, kdy malé kvórum advokátů může nahodile měnit rozhodnutí výkonných orgánů Komory, které zvolilo velké kvórum. Je to nový prvek úsvitu přímé demokracie, který nás teď dovedl až k tomu, co se rovná hlasování o výši daní. A kdo si chce zvýšit daně, že?
Jenže ono jde o naše výdaje na obranu. Výdaje na obranu svobodné, na státu nezávislé, advokacie. My advokáti jsme často ti poslední, kdo stojí mezi klientem a státní mocí. Například ve sporech o výklad regulace, v daňových, správních nebo trestních řízeních. Svým způsobem komplikujeme život státním úředníkům, když svědomitě hájíme práva svých klientů. Když zůstaneme bez ochrany, stát se nás snadno zbaví, nebo nás rovnou „přibalí“ k trestné činnosti našich klientů. Zranitelný advokát je brzda, která nebrzdí. Stává se pro klienta zbytečný. Takže potřebujeme kvalitní ochranný deštník proti svévoli státu. Dnes ho máme. Budeme ho ale mít jen do té doby, dokud ufinancujeme Komoru, která zajišťuje řádný výkon svěřených pravomocí.
Na to potřebujeme robustní systémy IT, odolné proti kybernetickým útokům. Potřebujeme lidi, kteří je obsluhují. Potřebujeme zajistit vzdělávání, zkoušky na vstupu do profese, kontrolní mechanizmy, včetně agendy AML a úschov, kárnou agendu a férový proces exitu z profese. Výdaje na to všechno rostou. Když to nezvládneme ufinancovat, tak o svůj deštník přijdeme. Snadno se pak rozplyneme v moři poradců všeho druhu nebo nás nahradí ChatGPT.
Co v tuto chvíli považujete za svůj hlavní úkol na další rok?
Zachovat funkční Komoru, která bude moci řádně vykonávat svěřenou veřejnou moc na úseku správy advokacie. Nemá cenu si zastírat, že smysl naší profese je v tom, že jsme pojistka a protiváha státní moci. Už jsem zmínil, že jednotlivý advokát je při výkonu profese lehce zranitelný. Proto máme Komoru a ta něco stojí. Kolik? Když odečtu pojištění, které jen protéká rozpočtem, tak na všechny naše agendy dnes máme rozpočet řádově 200 milionů korun.
Stát má rozpočet přes 2 biliony. Když to odlehčím a přepočtu, tak máme sílu 1 slona proti síle 10 000 slonů. Na život toho našeho 1 slona dnes každý z nás přispívá částkou 40 korun denně. To je cena jednoho levnějšího espressa nebo půlky latte. Za to si kupujeme právo na existenci jako advokáti, nezávislí na státu. Kupujeme si to, že nás stát nemůže snadno a svévolně zbavit profese, na kterou se připravujeme pětiletým vysokoškolským studiem a tříletou koncipientskou praxí. Profese, ve které se můžeme svobodně realizovat. Já za to dám klidně i dvě espressa.
