Takových případů jsem měl už několik a jsem si poměrně jistý, že na jejich obdobách pracovat ještě budu. Jeden vypadá takhle: žena a muž spolu dlouho žijí, ona v tom čase zdědí stovky milionů korun. Změní jim to život, ale k lepšímu. Po nějaké době se však žena rozhodne ze vztahu odejít. Něco takového se přece stává poměrně běžně, bez ohledu na majetek.
Muž po celou dobu jejich soužití normálně pracuje, vydělává peníze, ale částky, jichž dosahuje, jsou nesrovnatelné s těmi, s nimiž díky dědictví disponuje jeho partnerka. Postupem času si zvykl na vysoký životní standard, na to, že peníze nejsou problém. S koncem vztahu ale problémem být začnou, protože z těch zděděných milionů nedostane nic. Respektive dostane, díky velkorysosti jeho partnerky, z níž se stává expartnerka. Jeho pohledem ale dostane směšně málo, bez ohledu na to, že by z právního pohledu nemusel dostat vůbec nic.
V jiné podobné kauze, druh družce nabízí jako vyrovnání – i když by právně vůbec nemusel, nejsou manželi, žádné společné jmění manželů nikdy nevzniklo a neexistuje – miliony korun z peněz, které během jejich soužití jako úspěšný podnikatel vydělal. Ona pláče, zdá se jí to jako nedůstojná almužna vzhledem k majetku, který muž, jenž se s ní rozchází, disponuje. Nechme stranou, zda skutečně je představa správná a reálná.
Oba ty rozpadající se vztahy spojují děti. Rozcházející se partneři jsou rodiči a jejich děti se vlastně stávají smutným prostředkem jejich boje. Boje, ve kterém jde o peníze, ale možná ještě víc o jejich pocit, zklamání a o křivdy. Protože děti samozřejmě na stále stejný životní styl nárok mají, nemůžou za to, že se jejich rodiče nikdy nestali manželi a že spolu po celo dobu žili, jak se dřív říkalo, na hromádce. Děti mají nárok na vysoké výživné, ale mají to být peníze pro děti, nikoliv pro jejich rodiče, kteří rozpadem vztahu skutečně své dosavadní materiální zázemí ztrácejí.
Když lidé až na konci vztahu, trvajícího třeba i desítky let, zjišťují, jak jsou vlastně mezi nimi v partnerství rozdány majetkové karty, je to samozřejmě špatně. Chápu, že řešit to hned na počátku vztahu, během úvodní zamilovanosti, není moc romantické a že si navíc skoro všichni myslí, že u nich žádné problémy nenastanou a že tak žádné technikálie promýšlet nemusejí. A jistě, i pro manželské soužití můžeme ledacos upravovat, společný majetek už není ničím automatickým ani u manžela a manželky. Pravidla jsou pro ně ale ze své podstavy zřejmější a pro vnímání většiny lidí asi také obecně férovější a spravedlivější.
Rodinné vztahy bývají složité, právě proto, že se nás osobně dotýkají. Teď napíšu něco trochu proti sobě: a právní řešení jim spíše neprospívají. Nejlepší je vždycky se dohodnout.
Tohle mějme na paměti už proto, že se objeví případy úplně nové. Děti se jednou začnou ohrazovat proti tomu, co s nimi jejich rodiče dělali na sociálních sítích nebo v reklamách. Samozřejmě se to bude týkat zejména celebrit a influencerů, ten problém ale může být daleko širší.
Současné a příští generace totiž nebudou mít problém jít s čímkoliv k soudu, čemuž se ty dosavadní mnohdy spíše bránily. Právní svět vnímají lidí napříč věkem úplně jinak, ti mladší často přistupují k celé věci ve smyslu: Tak co, soude prostě to nějak zařiď! A tím teprve může začít opravdový rozpad rodiny.
Matzner & Vítek Legal je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Matzner & Vítek Legal je možné navštívit na adrese https://www.matznervitek.legal/
