Oprávněné obavy
Náš příběh začíná jako mnoho jiných. Kolegové se sejdou mimo kancelář a na účet zaměstnavatele se společně baví. Tento teambuilding v jedné mezinárodní logistické firmě měl ale nabrat podstatně dramatičtější spád.
Jeho hlavní hrdina se se svým týmem přesouvá k dalšímu teambuildingovému stanovišti. Tím je zipline. Z dlouhé a rychlé jízdy na laně má trochu obavy. A tak se během poutání do lanového postroje ptá obsluhy, jestli ho lano unese. Má totiž 140 kg.
Samozřejmě se není čeho bát. Lanová konstrukce je bezpečná až do 200 kg, ujistí ho obsluha. Zavěsí ho na lano, poslední kontrola a jízda může začít.
Zážitek je skutečně dechberoucí, rychlost opojná, lano drží. Blíží se cílová stanice, ale opravdu mám viset takhle nízko? Nemělo by lano stoupat? A pak už jen náraz…
A žaloba na odškodnění pracovního úrazu v hodnotě zhruba milion korun.
Teambuilding pod lupou
Soudci se rozhodli vrátit na začátek celého příběhu. Logistická firma měla pobočku v Říčanech a v Olomouci. Vánoční večírky se původně pořádaly jen v Praze a účast zaměstnanců moravské pobočky postupně slábla, až si začali pořádat večírky vlastní. Firma se proto rozhodla uspořádat společnou letní víkendovou akci, aby se zaměstnanci z obou poboček lépe seznámili.
Akce byla svolána prostřednictvím e-mailu: „V sobotu 19. 6. 2021 se společně setkáme v kempu, kde se všichni ubytujeme a od 15 hodin odstartujeme. Čekají na vás úkoly v týmech, ale ničeho se nebojte, nejedná se o náročné sportovní aktivity. Po sportovním odpoledni nás dále čeká volná zábava, pohoštění je zajištěno a zahraje nám i náš skvělý DJ, kterého můžete znát z našich firemních večírků. V neděli 20. 6. 2021 se nasnídáme a odjedeme zpět do svých domovů. Kvůli naplánování akce všechny prosím o přihlášení se do 11. 5. 2021 na HR oddělení. Žádám všechny o závazné přihlášení, samozřejmě v situaci, když někdo, ať ze zdravotních či velmi vážných důvodů nebude moct odjet, pochopíme.“ (Dále byly popsány detaily ubytování a instrukce ohledně času příjezdu a organizace testování na COVID-19.)
Teambuilding po příjezdu všech účastníků zahájil proslovem ředitel, který zaměstnance přivítal, poděkoval jim za účast a práci ve firmě a popřál jim příjemnou zábavu. Následovalo rozlosování účastníků do týmů tak, aby se v každém týmu potkali zaměstnanci různých oddělení, a mohl začít odpolední program v podobě netradičních sportovních aktivit.
Jednou ze sportovních aktivit byla jízda po lanové dráze. Při jízdě zraněného zaměstnance došlo vlivem jeho váhy k prověšení lana a na konci dráhy ve velké rychlosti narazil levou nohou do dřevěné přistávací plošiny, čímž si způsobil otevřenou zlomeninu obou bércových kostí s dislokací. Následně se odrazem vrátil zpět na lanovou dráhu, která se vlivem jeho váhy ještě více prověsila, a zůstal viset v popruzích na vodicím laně. Zhruba po čtvrt hodině se obsluze podařilo zraněného spustit na zem, kde mu první pomoc poskytl DJ, který vedle své umělecké kariéry pracoval také jako záchranář ve Středočeském kraji.
Zraněného si převzala záchranná služba a na místo dorazila i policejní hlídka, která u zraněného zaměstnance i instruktora lanové dráhy provedla dechovou zkoušku na alkohol s negativním výsledkem. Sportovní část akce byla ukončena a začala hudební produkce.
Úraz si vyžádal několik operací a hospitalizaci, ale přes veškerou snahu lékařů zůstaly zaměstnanci trvalé následky. Znalec škodu vyčíslil na bolestné ve výši 257 476,65 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 628 896 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a rehabilitací ve výši 20 821 Kč a náklady domácí péče poskytnuté bývalou manželkou ve výši 97 065 Kč, tedy celkem 1 004 258,65 Kč.
Je to vaše vina!
Zaměstnavatel původně úraz uznal jako pracovní, a dokonce nějakou dobu zaměstnanci kompenzoval výpadek příjmů z důvodu pracovní neschopnosti. Narazil však u pojišťovny Kooperativa, která kompenzaci odmítla, a tak celý případ skončil před soudy.
Zraněný zaměstnanec argumentoval, že přece musí jít o pracovní úraz. Účast sice nebyla přímo vynucována, ale pozvánka byla jednoznačně formulována tak, aby se akce zúčastnilo co nejvíce zaměstnanců. Sportovní aktivity byly předem danou pevnou součástí programu. V jejich rámci byli zaměstnanci rozlosováni do družstev tak, aby se potkali i ti, kteří se dosud neznali, a měli mezi sebou soutěžit o medaile. Cílem bylo jednoznačně odstranit případné nevraživosti mezi jednotlivými úseky zaměstnavatele. Firma hradila veškeré náklady spojené s akcí, včetně jídla, pití a ubytování, a zaměstnanci si sami museli zajistit pouze dopravu. Nemohlo se tedy jednat o volnočasovou aktivitu, ale o organizovanou týmovou pracovní aktivitu za účelem stmelení kolektivu, prohloubení vazeb mezi zaměstnanci a zlepšení jejich spolupráce, komunikace a výkonnosti. Jinými slovy, vazba na výkon práce je víc než zřejmá.
Oproti tomu zaměstnavatel argumentoval, že pořádání aktivit ke stmelení kolektivu je z jeho pohledu zcela logické, a i proto byly týmy sestaveny tak, aby se lidé napříč firmou lépe poznali. Akce byla nepovinná a konala se o víkendu, aby se mohlo zúčastnit co nejvíce zaměstnanců. I jednotlivé disciplíny byly dobrovolné a zaměstnanci mohli účast odmítnout – což se u zipline také stalo kvůli strachu z výšek. Program byl podle firmy na akci jen proto, aby se už po příjezdu nezvrhla v „pijatyku“, ke které pravidelně dochází až večer. Firma zároveň připomněla, že každý odpovídá primárně sám za sebe a zraněný zaměstnanec měl dobře zvážit, zda je pro něj s ohledem na jeho váhu sjezd na laně vhodnou aktivitou.
Z dokazování dále vyplynulo, že zaměstnanci před jízdou na laně „podepisovali nějaký papír“, o kterém nevěděli, co v něm stojí; pouze jim bylo řečeno, že jej musí podepsat. Zároveň ještě před událostmi našeho příběhu došlo k jinému úrazu, kdy si jiná zaměstnankyně na zipline narazila nohu (řešilo se to také jako pracovní úraz), další zaměstnanec si narazil palec (nechtěl to řešit) a jiný měl problém při vystupování kvůli shrnutému koberci.
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud vyšel z toho, že je třeba rozlišovat mezi akcí „pracovní“, při níž jde o plnění pracovních úkolů a účast lze zaměstnanci nařídit, a akcí „volnočasovou“, kdy jde jen o placenou zábavu a odpovědnost za pracovní úraz nevzniká.
V tomto případě se jednalo o „firemní akci“ se zajištěným ubytováním, stravou a programem, avšak o akci „zcela dobrovolnou“. Akce byla naplánována na mimopracovní dobu a týmovou soutěž organizoval provozovatel areálu. Cílem akce nebylo prohlubování kvalifikace ani vazeb mezi zaměstnanci s cílem zlepšit jejich spolupráci, komunikaci nebo výkonnost, ale především zábava a společenské poznání dalších zaměstnanců žalovaného napříč oběma pobočkami (svědci uvedli, že motivem jejich účasti bylo „pobavit se, popít alkohol“).
Nešlo o utužení vzájemné spolupráce nezbytné pro výkon činnosti firmy. Akce nebyla zaměřena na plnění pracovních povinností ve prospěch zaměstnavatele ani na zvyšování odborné připravenosti zaměstnanců, ale jednalo se spíše o společenskou akci nad rámec tradičního vánočního večírku.
„Za uvedeného skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem […] je závěr odvolacího soudu, že úraz dolní končetiny, který žalobce utrpěl dne 11. 6. 2022, není úrazem pracovním, neboť se jednalo „spíše o zábavní akci pořádanou a financovanou žalovaným pro jeho zaměstnance“, která neměla žádnou souvislost s jejich pracovními úkoly a kterou nelze ani považovat za školení, kterým by bylo sledováno zvyšování odborné připravenosti zaměstnanců žalovaného, v souladu s uvedenými závěry soudní praxe.“ (Nejvyšší soud sp. zn. 21 Cdo 1129/2026)
Jinak řečeno: u výjezdních akcí je třeba rozlišovat mezi těmi „pracovními“, které zaměstnavatel pořádá, protože je potřebuje, a těmi „zábavními“, kdy zaměstnavatel organizuje a platí zábavu, protože chce zaměstnance pobavit.
Morální ponaučení
Nejzásadnějším ponaučením je, že problematika odpovědnosti za úrazy na teambuildingu zůstává i nadále složitá, protože hranice mezi „prohlubováním vazeb pro lepší pracovní výkon“ a „zábavou odstraňující komunikační bariéry“ je stále velmi nejasná.
To bohužel krásně ilustruje nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu s přesně opačným závěrem: nehoda při letu balónem pracovním úrazem je, i když je akce dobrovolná (kdo nejede, musí pracovat, protože se koná v pracovní den) a dobrovolný je i výběr aktivit (zaměstnanci si sami vybírají z nabídky).
Praktickým doporučením proto asi zůstává omezit teambuildingové aktivity na ty relativně bezpečné.
Advokátní kancelář Aegis Law je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Aegis Law můžete navštívit na adrese https://www.aegislaw.cz/
