Právní úpravu započtení nalezneme v ustanoveních § 1982 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„občanský zákoník“).
Podstatou tohoto právního institutu je, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich vůči druhé straně prohlásit, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. Započtením se pak obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Prakticky významný je vždy okamžik účinků započtení. Právní účinky zápočtu totiž nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Toto zákonné pravidlo může mít i zpětný účinek (ex tunc) a tím i zásadní dopad např. na běh úroků z prodlení nebo na vznik nároků ze smluvních pokut.
Právní akt zápočtu musí být vůči druhé straně dostatečně určitý a z důvodu vyšší právní jistoty lze jednoznačně doporučit učinit jej v písemné formě. Mělo by z něho být patrné, kdo zápočet činí, vůči komu směřuje, jaké pohledávky jsou započítávány a v jaké výši. Specifikace pohledávek by měla být co nejpodrobnější a měla by obsahovat alespoň výši jistiny, případného příslušenství (je-li předmětem zápočtu), datum splatnosti a právní důvod vzniku pohledávky. Ten lze v zápočtu specifikovat například odkazem na smlouvu či fakturu, k níž se pohledávka vztahuje. Občanský zákoník v § 1983 současně stanoví, že k prohlášení o započtení učiněnému pod podmínkou nebo s doložením času se nepřihlíží. Formulace typu „započítáváme pro případ, že nám soud pohledávku přizná“ jsou tudíž značně riziková.
V případě většího množství pohledávek je rovněž vhodné určit pořadí, ve kterém se vzájemně započítávají. Nedávný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/25, ze dne 12.2.2026, sice mírní přepjatý formalismus a zdůrazňuje, že nelze bez dalšího tvrdit, že je započtení neurčité, pokud započítávající osoba při započtení více vzájemných pohledávek neuvede, které z nich se mají započíst. Z hlediska právní jistoty je však přesné vymezení pořadí započítávaných pohledávek stále tím nejbezpečnějším postupem.
Limity započtení
Pro platnost a účinnost zápočtu zákon vyžaduje splnění několika podmínek. První z nich je způsobilost uplatnit pohledávku před soudem. Dále se musí jednat o pohledávky stejného druhu (např. o pohledávky peněžité). Promlčení pohledávky zápočtu překvapivě nebrání, pokud k němu došlo až poté, co se pohledávky staly způsobilými k započtení. Naopak pohledávky nejisté nebo neurčité k započtení způsobilé nejsou. Právě tato podmínka představuje v praxi jeden z nejčastějších zdrojů sporů. Typicky se jedná o situace, kdy jedna strana namítá vznik a existenci vad díla, škody, bezdůvodného obohacení, nároku ze smluvní pokuty nebo slevy z ceny a takovouto „pohledávku“ se pak snaží jednostranně započíst vůči kupní ceně.
Důležitý výklad v tomto směru poskytl velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 684/2020, ze dne 9.9.2020. Nejvyšší soud v něm dovodil, že „nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je pohledávka likvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky.“
Takovéto rozlišení má významné praktické dopady. Pokud by stačilo, aby druhá strana započítávanou pohledávku jednoduše popřela, institut započtení by se stal v obchodních vztazích téměř nepoužitelným. Na druhou stranu nelze připustit, aby zápočet sloužil jako prostředek k faktickému oddálení úhrady nesporného dluhu prostřednictvím obtížně prokazatelného nebo pouze hypotetického protiplnění. Při posuzování způsobilosti pohledávky k započtení je proto nezbytné vyhodnotit, zda je nárok dostatečně určitě vymezen a zda má reálný skutkový a právní základ.
Občanský zákoník v neposlední řadě výslovně zakazuje započtení některých druhů pohledávek. Započíst nelze například pohledávky na náhradu újmy na zdraví, pohledávky na výživné pro nezletilého, který není plně svéprávný nebo pohledávky, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí. Zákaz započtení může vyplývat i z výslovné dohody stran nebo ze zvláštních právních předpisů.
Započtení je mimořádně účinný nástroj, jehož síla se projeví zejména tehdy, je-li použit správně. Dobře připravený zápočet šetří čas i náklady. Nepřesný zápočet naopak může otevřít další spor, zkomplikovat procesní obranu nebo oslabit pozici „započítávající“ strany. Na rozdíl od jednostranného zápočtu je rovněž mnohem flexibilnější započtení dohodou, které je založeno na souhlasném projevu vůle obou stran. Strany si v něm mohou ujednat například započtení pohledávek, které jsou sporné či nesplatné, což by u jednostranného zápočtu nebylo možné. Samozřejmě s výjimkou započtení takových pohledávek, u nichž to zákon výslovně zakazuje.
JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
Je zakladatelem advokátní kanceláře Matzner & Vítek a odborný asistent na Fakultě právnické Zapadočeské univerzity.
Matzner & Vítek Legal je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Matzner & Vítek Legal je možné navštívit na adrese https://www.matznervitek.legal/
