V předchozím článku o nepřímé novele soudního řádu správního, která byla tzv. poslaneckým přílepkem k novele zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců a dalších souvisejících zákonů (dále jen „Novela“), jsem komentovala tři koncepční procesní změny, konkrétně samostatnou přezkoumatelnost negativních závazných stanovisek správních orgánů, posílení postavení osob zúčastněných na řízení a zavedení možnosti Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) rozhodnout sám o žalobě či jiném návrhu.
To je však jen zlomek změn, které přinesla tato Novela, která fakticky nahradila již delší dobu plánovanou velkou novelizaci soudního řádu správního, jež měla po čase reflektovat ustálenou judikaturu a zkušenosti ze soudní praxe, zvýšit efektivitu a zrychlit soudní řízení.
Cíle a možné přínosy Novely lze stručně shrnout následovně:
- posílení přezkumné funkce správního soudnictví, rozšíření možnosti efektivní obrany,
- zvýšení právní jistoty účastníků řízení,
- vyvážení práv a povinností účastníků řízení a dalších dotčených subjektů,
- zavedení možnosti koncentrace řízení,
- prolomení kasačního principu v řízení o kasační stížnosti,
- modernizace pravidel pro podání a doručování,
- zefektivnění a zrychlení soudního řízení a
- zjednodušení a zpřesnění pravidel v důsledku reflektování ustálené judikatury správních soudů.
Vybrané změny zavedené Novelou:
- Zákonné zakotvení pravomoci asistenta soudce podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném pro vyšší soudní úředníky. Na základě zkušeností z praxe (včetně pětiletého působení na NSS) musím konstatovat: Konečně! V praxi totiž asistenti soudců zpravidla tyto úkony fakticky vykonávali, avšak tyto musely formálně “projít rukama“ příslušného soudce. Není přitom žádný rozumný důvod, aby měl asistent soudce (s magisterským právním vzděláním) méně pravomocí než vyšší soudní úředník.
- Zavedení pravomoci předsedy senátu, aby pověřil jiného člena senátu – tzv. soudce zpravodaje činit procesní úkony, které dosud mohl činit pouze předseda senátu. I v tomto případě platí, že k těmto pověřením v praxi často neformálně docházelo, formálně však předmětné úkony musely “projít rukama“ příslušného předsedy senátu.
- Zavedení pravomoci předsedy senátu činit některé úkony, které dříve musel činit celý senát.
- Dílčí rozšíření agendy specializovaného samosoudce.
- Významné změny pravidel komunikace účastníků se soudem. Novela vypustila možnost ústních podání do protokolu, zavedla povinnou písemnou formu s upřednostněním elektronické formy. Zavedla povinnost činit podání včetně příloh v elektronické podobě všem, kdo mají sami nebo jejich zástupce datovou schránku, která se zřizuje bez žádosti. (Výjimky v odůvodněných případech jsou připuštěny.) Novela rovněž aktualizuje pravidla „vlastnoručního podpisu“ elektronických podání.
- Zavedení pravomoci soudu (obligatorně) odmítnout návrh, který sleduje zjevné zneužití práva. To se týká všech návrhů – všech typů řízení, nikoli pouze žalob proti rozhodnutí správního orgánu. Tato změna má potenciál odbřemenit soudy od zbytečných podání. V praxi zatím soudci k této pravomoci přistupují opatrně, patrně z obav, aby nebyli následně navrhovateli „obviněni“ z denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti). Lze předpokládat, že k častější aplikaci tohoto institutu dojde poté, co se k němu ustálí judikatura NSS. Prozatím ji mnozí soudci využívají alespoň k odmítání nesmyslných podání chronických kverulantů. (Dosud bylo zjevné zneužití práva upraveno pouze v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a to jako důvod nepřípustnosti žaloby.)
- Zefektivnění a zrychlení postupu soudu v případě, že není možné vyhlásit rozsudek po skončení jednání, které mu předcházelo. V takovém případě jej soud vyhlásí do deseti dnů po skončení tohoto jednání. Bude-li rozsudek vyhlašován ústně (dosud to byla povinnost), oznámí předseda senátu na konci jednání účastníkům den a hodinu vyhlášení.
- Zavedení možnosti koncentrace řízení. Soud nově může určit s ohledem na konkrétní okolnosti řízení a jeho průběh okamžik, do kterého nejpozději mohou účastníci uvést nová tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. K později uvedeným tvrzením a označeným důkazům pak smí soud přihlédnout jen tehdy, jestliže nastaly po rozhodném dni nebo jestliže je účastník bez své viny nemohl včas uvést. Sama jsem zvědavá, jak často budou soudci této možnosti využívat. Zatím mám z praxe s uplatněním koncentrace jen minimum zkušeností, nutno říct, že vždy pozitivních.
- Výslovné zavedení možnosti vyhlášení rozsudku nejen ústně, ale i vyvěšením jeho plného nebo zkráceného znění na úřední desce soudu po dobu čtrnácti dnů. Ve zkráceném znění soud uvede alespoň výrok a nosné důvody rozsudku. K ústnímu vyhlášení rozsudku není nutné ustanovit tlumočníka a účastníci se o něm nevyrozumívají samostatnými přípisy. Drobná změna, která zefektivní dosavadní zbytečnou soudní administrativu.
- Logické omezení prioritního projednávání tzv. zásahových žalob (žalob na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu) tak, že nadále nebudou přednostně projednávány zásahové žaloby, jejichž předmětem je pouze určení jejich nezákonnosti. Obdobně v tzv. cizineckých věcech nadále nebudou přednostně projednávány žaloby proti rozhodnutím, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, pokud omezení osobní svobody již netrvá.
- Vylepšení institutu uspokojení navrhovatele, které může napomoci jeho častějšímu využívání. Zavádí se možnost předsedy senátu poučit odpůrce o možnosti uspokojit navrhovatele; přitom jej upozorní na právní úpravu a na rozhodnutí NSS týkající se projednávané věci. Předseda senátu může také poučit navrhovatele o tom, že se může v zájmu uspokojení vzdát práva na náhradu nákladů řízení.
- Stanovení, že lhůta pro podání žaloby běží žalobci, kterému se se napadené rozhodnutí žalobci neoznamuje, ode dne, kdy se prokazatelně s rozhodnutím seznámil; nejpozději lze však žalobu podat do jednoho roku od právní moci rozhodnutí.
- Napravení určitého deficitu dosavadní právní úpravy spočívající v tom, že pokud byl závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon (zpravidla jiného) správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost (není-li jím sám vázán), avšak správní orgán, který takový závazný podklad vydal, neměl při jeho soudním přezkumu žádná práva. Nově soud před rozhodnutím o takové žalobní námitce umožní správnímu orgánu, o jehož úkon jde, aby se k námitce vyjádřil, a následně mu také doručí rozsudek nebo jiné rozhodnutí, kterým se řízení končí. Nově také pokud soud shledá takovou žalobní námitku důvodnou, zruší přezkoumávaný úkon samostatným výrokem pro nezákonnost.
- Významná změna se týká tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy (dále jen „OOP“). Návrh na zrušení OOP nebo jeho části může podat ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech OOP (např. vlastník pozemku, který tvrdí, že byl zkrácen na svých právech úpravou v územním plánu). Po Novele platí, že ten, kdo je oprávněn ve věci, ve které bylo OOP užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh (např. stavebník je oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí o odvolání, které potvrdilo rozhodnutí o zamítnutí záměru, vydané s použitím územního plánu), může současně s takovou žalobou nebo návrhem navrhnout zrušení tohoto OOP nebo jeho části (tedy v našem modelovém případě může stavebník společně se správní žalobou navrhnout zrušení územního plánu). Pokud je však žaloba nebo jiný návrh podán po uplynutí lhůty 1 roku od nabytí účinnosti OOP, může navrhovatel navrhnout pouze, aby soud rozhodl, že se takové OOP nebo jeho část v předmětné věci nepoužijí, pokud by jinak byly dány důvody pro jejich zrušení (tedy např. pokud podá stavebník správní žalobu proti shora zmíněnému rozhodnutí a současně napadne i územní plán, který byl použit při vydání tohoto rozhodnutí, později než 1 rok od nabytí účinnosti tohoto územního plánu, nemůže požadovat, aby soud územní plán nebo jeho část zrušil, ale pouze aby rozhodl, že se tento územní plán nebo jeho část ve věci stavebníka napadené správní žalobou nepoužije.)
- Změna ustanovení o účincích rozsudku o návrhu na zrušení OOP nebo jeho části (Novela s účinností od 1. ledna 2026 novelizuje ustanovení, které bylo novelizováno naposledy s účinností od 1. 7. 2025). Nově platí, že ke zrušení OOP nebo jeho části přihlédne soud při přezkumu rozhodnutí nebo jiných úkonů správních orgánů, při jejichž vydání bylo OOP užito, byť byly vydány před tímto zrušením; při tom je povinen zohlednit práva osob nabytá v dobré víře a ochranu veřejného zájmu.
- Zavedení možnosti NSS v případě, že rozhoduje v obdobné věci, která již byla předmětem řízení před NSS, v odůvodnění svého rozhodnutí pouze poukázat na svá dřívější rozhodnutí, jejichž převzatou část v odůvodnění uvede.
Dle přechodných ustanovení Novely se uplatní princip nepravé retroaktivity s enumerativními výjimkami. Tedy novelizované znění soudního řádu správního se použije i na řízení zahájená před účinností novely. Z tohoto pravidla jsou stanoveny konkrétní výjimky: rozšíření pravomoci specializovaného samosoudce, právo osoby zúčastněné na řízení na náhradu nákladů řízení a dílčí změny volebního soudnictví, které se uplatní až v řízeních zahájených od 1. ledna 2026. Speciální pravidlo platí také pro řízení před NSS – v rámci něj se změny uplatní až na kasační stížnosti podané po 1. lednu 2026.
Hodí se rovněž dodat, že s účinností od 1. července 2025 se do soudního řádu správního promítlo zavedení institutu ochránce práv dětí. Tomu zákon mj. svěřil aktivní legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, jestliže k jejich podání prokáže závažný veřejný zájem. Sama jsem zvědavá, jak často bude ochránce práv dětí této své specifické kompetence využívat.
Od 1. ledna 2026 nabyly účinnosti také dvě novely soudního řádu správního, které přinesly dílčí změny do volebního soudnictví v návaznosti na nový zákon o správě voleb.
Autorka analýzy Mgr. Kateřina Staňková je partnerkou kanceláře Staňková Legal.
