Podle ČAK by každé zásadní legislativní změně měla předcházet rozsáhlá odborná, legislativní a justiční diskuze, přítomnost analytických podkladů popisujících základní východiska, pozitiva a negativa takovéto změny. Dvojnásob by to mělo platit v případě takového návrhu novelizace zákona, který byl před nedávnem novelizován. Teprve na začátku letošního roku totiž došlo zákonem č. 270/2025 Sb., jímž se změnil trestní zákoník, k úpravě promlčecí doby za trestný čin vraždy z 20 na 30 let.
Danému návrhu chybí také jakýkoliv statistický a podklad týkající se počtu neobjasněných vražd. „Má-li dojít k takto zásadní úpravě legislativy, dává přece smysl vycházet z nějakých konkrétních podkladů. V tomto případě bychom považovali za vhodné mít k dispozici statistiky zhodnocující, kolik trestných činů vraždy bylo objasněno určitý časový úsek před jejich promlčením, a naopak u kolika případů skutečně došlo k nepotrestání pachatele z důvodu promlčení trestného činu. Není tedy zřejmé, zda právě i nová 30letá doba promlčecí může přispět k většímu počtu objasněných vražd,“ vysvětluje předseda Sekce ČAK pro trestní právo Filip Seifert.
Stěžejní argument důvodové zprávy k senátnímu návrhu konstatuje mj., že „rozvoj forenzních metod, zejména analýzy DNA, databázových porovnání a genetické genealogie činí reálným ztotožnění pachatele i po více než třiceti letech“. Ačkoliv toto tvrzení Komora nerozporuje, je potřeba k němu zdůraznit, že ani tak se nemusí jednat o důkazní prostředky, které musejí být jednoznačné a jediné. Současně platí, že budou prakticky vždy využity pouze v neprospěch pachatele (obviněného), který bude mít po více než 30 letech od okamžiku, kdy ke skutku došlo, jen velmi omezené možnosti předkládat důkazní prostředky ve svůj prospěch.
Místopředseda České advokátní komory Lukáš Trojan v této souvislosti připomíná základní smysl trestního práva. „Trestní právo slouží k ochraně společnosti, potrestání pachatele, jeho nápravě, zabránění v páchání další trestné činnosti a současně k odrazení ostatních od porušování zákona. Aby však trest mohl tyto funkce skutečně plnit, musí následovat v přiměřené časové souvislosti se spáchaným činem. S rostoucím časovým odstupem se oslabuje nejen preventivní a výchovný účinek trestu, ale především možnost spolehlivě zjistit skutkový stav a vést spravedlivý proces,“ konstatuje Trojan.
Evropský soud pro lidská práva i české vrcholné soudy potom dlouhodobě zdůrazňují význam projednání trestní věci v přiměřené lhůtě. Trestní řízení trvající řadu let dle Trojana „představuje závažný problém nejen z pohledu práv obviněného, ale také z hlediska kvality dokazování a schopnosti justice dospět ke spolehlivým skutkovým závěrům“.
Důvodová zpráva k návrhu také uvádí, že vražda je nepromlčitelná přinejmenším v devíti členských státech Evropské unie (EU). To ale zároveň znamená, že ve většině států EU se vražda promlčuje, tento argument tak Komora nepovažuje za případný. Například v anglo-americkém právu je pak specifické, že promlčení je pouze procesním institutem, který brání trestnímu stíhání, ale není důvodem zániku trestní odpovědnosti. Stejně tak platí, že návrh zákona paradoxně vůbec nepoukazuje na možné případy, kdy následek smrti je znakem závažnějšího trestného činu než vraždy. Návrh také nijak nerozlišuje mezi jednotlivými formami vraždy a naopak je paušální. Česká advokátní komora rovněž připomíná, že existence samotného institutu promlčení trestní odpovědnosti vychází z několika základních předpokladů, k nimž patří oslabení zájmu společnosti a státu na reakci na spáchání trestný čin, snížení potřeby trestní represe ze strany státu (s ohledem na plynutí času a rovněž možný další bezúhonný život na straně pachatele) a negativní vliv na dokazování a možnost úspěšně usvědčit pachatele.
Předsedkyně Komory Monika Novotná potom dodává, že reálný dopad této právní úpravy by se projevil až po 30 letech, v současnosti tak není kam spěchat a naopak je zde značný prostor pro řádnou odbornou diskuzi. „Nepromlčitelnost trestného činu také otvírá prostor pro justiční omyl způsobený tlakem poptávky na odsouzení za současného ztrácení se důkazního podkladu, a tím i narušení zásady in dubio pro reo, tedy v případě pochybností se zastat obviněného,“ uzavírá Novotná.
Publikace vychází z původní tiskové zprávy, která byla dále redakčně zpracována – pozn. red.
