Normy, které nikdo pořádně nepřipomínkoval, bývají legislativně-technicky horší, říká Pavel Staněk
LEGISLATIVA V ČESKU – „ Řešením není poslanecké návrhy jako takové omezovat, ale vázat povinnost RIA a připomínkového řízení na věcný charakter předlohy, ne na to, kdo ji formálně podepsal, tedy postihnout právě ty případy, kdy jde o skrytou vládní předlohu,“ říká advokát Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů a bývalý poslanec, v nové anketě legalwebu, která reaguje na současnou legislativní praxi v Poslanecké sněmovně.
Vadí vám současná legislativní praxe využívání poslaneckých návrhů i v případech, kdy by bylo žádoucí připomínkové řízení?
Tady je potřeba rozlišovat. Poslanecký návrh jako takový mi nevadí. Naopak, pro opozici je to často jediný reálný nástroj, jak vůbec dostat téma do legislativního procesu. Vláda má k dispozici svůj legislativní aparát i vlastní agendu; opoziční poslanec nebo skupina poslanců touto cestou přirozeně přichází s tématy, která nejsou prioritou vládní koalice nebo se do jejího programu jinak nevejdou. Stejně tak řada dílčích, odborně nekontroverzních úprav vzniká z iniciativy jednotlivých poslanců napříč spektrem a poslanecký návrh je pro ně legitimní a rychlá cesta.
Co mi naopak vadí, a to zásadně, je situace, kdy poslanecký návrh využívá sama vláda nebo koalice k tomu, aby fakticky protlačila vlastní předlohu a obešla přitom standardní proces, jako hodnocení dopadů regulace (RIA), meziresortní připomínkové řízení, odbornou i veřejnou diskusi. Poznáte to snadno, jde o rozsáhlejší, komplexní úpravu, která má jasně za sebou konkrétní ministerstvo, jen je formálně podána „z pléna“. Normy, které nikdo pořádně nepřipomínkoval, bývají legislativně-technicky horší, obsahují rozpory s jinými předpisy a často se musí záhy novelizovat, a to je pro věřitele, podnikatele i soudy zdroj právní nejistoty, která reálně prodražuje podnikání v Česku. Řešením není poslanecké návrhy jako takové omezovat, ale vázat povinnost RIA a připomínkového řízení na věcný charakter předlohy, ne na to, kdo ji formálně podepsal, tedy postihnout právě ty případy, kdy jde o skrytou vládní předlohu.
Zdálo by se vám rozumné zavést do české legislativy takzvanou klauzuli zapadajícího slunce (sunset clause)?
V principu ano, ale ne plošně. U řady předpisů, zejména těch, které vznikají jako reakce na krizovou či mimořádnou situaci (ať už to byla pandemie, energetická krize nebo jiná mimořádná opatření), u pilotních či experimentálních regulací, nebo u norem s výrazným dopadem na náklady podnikání dává sunset clause smysl. Nutí politickou reprezentaci se k předpisu po určité době vrátit, vyhodnotit, zda skutečně plní účel, a případně ho zrušit místo toho, aby se donekonečna „spal“ ve Sbírce zákonů jako mrtvá litera nebo naopak jako přítěž pro adresáty normy.
Zároveň bych byl opatrný s jejím uplatněním na klíčové kodexy a stabilní obory práva jako je občanský zákoník, trestní zákoník, insolvenční zákon a podobně. Tam je naopak žádoucí co největší stabilita a předvídatelnost, protože věřitelé, dlužníci i soudy potřebují dlouhodobě stejná pravidla hry, ne riziko, že se jednou za pár let celá úprava ocitne v limbu kvůli parlamentní proceduře. Sunset clause by navíc měla být spojena s reálným, kvalitním přehodnocením dopadů (novou RIA), ne jen s formálním „prodlužovacím“ hlasováním. Jinak se z ní stane další byrokratický rituál bez skutečného přínosu.
Jak celkově hodnotíte kvalitu legislativního procesu v České republice? Co by mu prospělo?
Spíše podprůměrně a v posledních letech se to podle mě nezlepšuje. Typické neduhy jsou: legislativní smršť, obrovské množství novel ročně, z nichž řada mění stejný předpis vícekrát za sebou, časté schvalování ve stavu legislativní nouze nebo pod silným časovým tlakem na konci volebního období. Vadí mi formální, nikoliv reálné připomínkové řízení, kdy se připomínky odborné veřejnosti fakticky ignorují. A taky rozšířená praxe legislativních přílepků, kdy se do nesouvisejícího zákona „propašuje“ úprava, která by sama o sobě neprošla samostatnou diskusí.
Co by podle mě pomohlo:
- Skutečně vymáhaná a kvalitní RIA i u poslaneckých návrhů s věcným dopadem srovnatelným s vládní předlohou.
- Delší a ne pouze formální připomínkové řízení, včetně reálné povinnosti se s podstatnými připomínkami vypořádat.
- Důslednější dodržování zásady jeden zákon – jedno téma a omezení přílepků.
- Dostatečná legisvakanční lhůta, aby se adresáti normy (podnikatelé, insolvenční správci, věřitelé, soudy) stihli na změnu připravit.
- Systematická revize a „úklid“ zastaralých a vzájemně rozporných předpisů, ne jen jejich donekonečna dílčí novelizace.
- Posílení role Legislativní rady vlády a nezávislé odborné oponentury, včetně důsledků pro předkladatele, který kvalitní přípravu obejde.
Za Českou asociaci věřitelů mi jde především o jedno, a to je předvídatelné a stabilní právní prostředí. Rychlá a nekvalitní legislativa se dřív nebo později promítne do vyšších nákladů vymáhání pohledávek, delších insolvenčních řízení a nižší návratnosti pro věřitele. Tedy do reálné škody na straně těch, kteří v ekonomice nesou riziko.
Text byl publikován v rámci spolupráce legalwebu s Českou asociací věřitelů.
