Vadí vám současná legislativní praxe využívání poslaneckých návrhů i v případech, kdy by bylo žádoucí připomínkové řízení?
Je legitimní, že se vlády snaží prosadit své priority rychle a s okamžitým efektem. Tato praxe je ale dvousečná a může se obrátit proti jejím autorům, pokud výsledkem budou nekvalitní předpisy nebo předpisy, které narazí třeba u Ústavního soudu.
U dílčích jednoduchých záležitostí (např. odstranění ryze byrokratických překážek a požadavků) lze tuto praxi pochopit, ale u komplexních předpisů s přesahem do dalších předpisů by připomínkové řízení mělo být povinné vždy.
Zdálo by se vám rozumné zavést do české legislativy takzvanou klauzuli zapadajícího slunce (sunset clause)? Spočívá v tom, že by zákony (či alespoň některé z nich) platily po nějakou předem určenou dobu a poté by mohly být dál závazné jen tehdy, pokud by je politická reprezentace opět potvrdila.
Je to zajímavá myšlenka, ale použitelná by mohla být zřejmě jen u relativně jednoduchých předpisů, které nemají širší souvislosti. Nebo u nějakých mimořádných, aktuální situací vyvolaných potřeb. Například snahou posílit státní finance novou daní či poplatkem.
Jak celkově hodnotíte kvalitu legislativního procesu v České republice? Co by mu prospělo?
Obecné hodnocení je složité. Jsou návrhy, které jsou velmi kvalitní, a jsou takové, které neměly nikdy spatřit světlo světa. Myslím, že všechny návrhy zákonů by měly projít odborným legislativním procesem (od toho máme Legislativní radu vlády). Jinými slovy – měly by projít testem odbornosti, nikoliv testem politických preferencí. A mluvím-li o odbornosti, mám na mysli skupinu právníků, odborníků z různých právnických profesí.
