Městský soud v Praze v roce 2023 nepravomocně odsoudil někdejšího manažera a spolumajitele MUS Antonia Koláčka k 7,5 roku vězení. Obhajoba nyní napadá kvalitu důkazů, z nichž byly skutkové závěry vytvořeny.
České řízení významně vycházelo ze švýcarské větve případu. Švýcarský soud v Bellinzoně v roce 2013 odsoudil několik českých manažerů a rozhodl o propadnutí zhruba 600 milionů švýcarských franků. Podklady ze švýcarského řízení byly následně využity také v Česku.
„Jenomže ty převzaté dokumenty nikdo nepřezkoumal. Nikdo se nikdy nezabýval jejich kvalitou a hlavně spolehlivostí. Díky pečlivé práci analytiků jsou tyto důkazy nyní vážně zpochybněny a Vrchní soud se s tím bude muset vypořádat. Mám za to, že argumenty v odvolání jsou natolik zásadní, že soud rozhodne o nevině pana Koláčka. Případně může vrátit řízení do prvního stupně, nebo do přípravného řízení,“ říká advokát Pavel Staněk z kanceláře Staněk&partneři, který Koláčka zastupuje.
Digitální důkaz, který někdo upravoval ve Photoshopu
Odvolání se týká zejména DVD, které české orgány obdržely od Švýcarska. Nová analýza obsahu tohoto nosiče se zaměřila na metadata, tedy technické údaje, které umožňují rekonstruovat historii digitálního souboru.
Podle výsledků analýzy byly dokumenty vytvořeny v roce 2007 a v roce 2011 s nimi někdo manipuloval v programu Adobe Photoshop. Při této operaci odstranil metadata.
U DVD zároveň chybí technický identifikátor, který by umožňoval bezpečně ověřit, jestli jeho obsah zůstal v čase nezměněn.
Na závadné DVD upozorňuje advokát Tomáš Vlček: „Datový nosič poskytnutý Švýcarskou konfederací je problematickým důkazem. Přesto na něm soud I. stupně založil své rozhodnutí. Ze znaleckého posudku vyplývá, že u jednotlivých souborů nebyl popsán ani ověřen jejich původ, a další znalecká zjištění svědčí o užití softwaru Adobe Photoshop, což z povahy věci činí tento důkaz pro účely trestního řízení nepoužitelným.“
Richmond a chybějící vlastnická stopa
Pro rozluštění kauzy také bude zásadní určit, kdo byl majitelem offshorové společnosti Richmond Communications Limited založené na ostrově Man. Městský soud v rozsudku vycházel z toho, že vlastníkem byl Antonio Koláček.
Jak ale ukázala analýza, toto tvrzení nemá žádnou faktickou oporu. Analytici byli přímo na Manu v roce 2025, získali úřední i správcovskou dokumentaci ke společnosti Richmond, nicméně žádná z listin neidentifikovala Antonia Koláčka jako vlastníka, akcionáře nebo osobu s rozhodujícím vlivem v této společnosti. V evidencích zároveň chybějí typické stopy, které jsou u jiných osob dohledatelné – KYC dokumentace, bankovní podklady nebo jednoznačná komunikace se správcem společnosti.
„Odvolací soud tak bude muset posoudit, jestli je možné udržet závěr o skrytém vlastnictví, pokud se při zpětném ověření u primárního zdroje nepodaří nalézt dokumentaci, která by takový závěr přímo potvrzovala. Musíme zkrátka rozlišovat mezi hypotézou a důkazem. V trestním řízení nestačí, že nějaká konstrukce dává na první pohled smysl. Musí být doložena konkrétním a přezkoumatelným důkazem. Nemůžete někoho odsoudit, když důkazy chybějí,” konstatuje Pavel Staněk.
Co přesně stát nevěděl?
Problematickou částí případu je i samotný prodej státního podílu. V roce 1999 prodala vláda 46,29 procenta akcií MUS společnosti Investenergy za 650 milionů korun. Pro transakci hlasovalo jednomyslně všech šestnáct ministrů. Stát měl zároveň své zástupce v dozorčí radě společnosti a přístup k informacím mělo ministerstvo průmyslu i Fond národního majetku.
Bývalý ministr financí Ivan Pilip později uvedl, že věděl, komu se Mostecká uhelná prodává, a že nebyl jediným členem vlády, který tuto informaci měl.
Tehdejší privatizaci sledoval z bezprostřední blízkosti také šéf někdejších hornických odborů Cyril Zapletal. S odstupem hodnotí kauzu velmi ostře: „Je otřesné, že více než deset let tento stát není schopen se s touhle kauzou vypořádat, ničí Koláčkovi život a já pořád nevidím konec. Myslím si, že je to spiknutí lidí, kteří se motají kolem byznysu. Nejde o Koláčka, jde o prachy.“
Září u Vrchního soudu
Zářijové jednání tak nebude jen střetem dvou různých interpretací devadesátých let. Podstatné bude, jestli dříve přijaté skutkové závěry obstojí i poté, co jsou jejich jednotlivé stavební kameny znovu ověřovány u původních zdrojů a moderními forenzními metodami.
„Odvolací soud nemá rozhodovat podle toho, která verze příběhu se za třicet let stala známější. Má zkoumat, co je dnes skutečně prokázáno. Pokud se ukáže, že některé závěry stojí na nepřezkoumaných předpokladech, chybějících dokumentech nebo důkazech s problematickou historií, není možné je zachránit jen silou toho, že se opakovaly dlouhou dobu. Trestní rozsudek musí stát na ověřitelných faktech, ne na setrvačnosti jednoho výkladu,“ shrnuje Staněk.
Odvolací řízení v kauze MUS může být právně zajímavé i mimo samotný případ. Ukáže, nakolik je česká justice připravena znovu otevřít skutkové závěry ve chvíli, kdy se po letech objeví nové informace o původu, kvalitě a úplnosti důkazů.
Publikace vychází z původní tiskové zprávy Staněk&partneři.
