Pomohu si citací: „Jeden psycholog ukazoval respondentům stovky modrých, modrofialových a fialových teček a ptal se jich, jestli jsou modré, nebo fialové. Když získal jejich reakce, odstranil tečky, které byly podle nich fialové. A najednou to způsobilo, že respondenti začali považovat tečky, které předtím jim připadaly modré, za fialové. Posunul se jim koncept „fialovosti“, protože dostali jiný podnět. Potom to opakoval v mnoha variantách, dokonce těm účastníkům nabízel peníze za to, když se jim podaří tomuto trendu nepodlehnout, ale těm respondentům se to nepodařilo, stejně ten koncept měnili. Pak pokračoval s daleko abstraktnějšími tématy. Místo fialových a modrých teček lidem dával popisy nějakých postojů a jednání a ptal se jich, jestli jsou morální, nebo ne. A opět – když odstranil flagrantní porušení morálních pravidel, lidi najednou začali hodnotit jako nemorální i to, co jim předtím připadalo v pořádku. Dává mi smysl předpokládat, že to úplně stejně funguje v běžném životě,“ říká Pišl.
Mám pocit, že mi to také dává smysl. Vrcholné struktury země se zabývají rozpočtem. Procedura je zřejmá. Návrh zákona o státním rozpočtu vypracovává ministerstvo financí v součinnosti se správci kapitol, územními samosprávnými celky, dobrovolnými svazky obcí a státními fondy, říká nám zákon. Návrh poté ministerstvo předkládá ke schválení vládě a ta jej nakonec přinese do Poslanecké sněmovny. To je celkem jasná linka. Jsou tu modré tečky – vláda a parlamentní koalice, fialové tečky – parlamentní opozice a více či méně modrofialové (ekonomičtí experti a „experti“, média, ministři, koaliční partneři). Je naprosto namístě, aby se nad rozpočtem všichni pohádali. Opozice z principu musí tvrdit, že by sestavila úplně jiný finanční plán. Jednotliví resortní ministři musejí vyskakovat jako čerti z krabičky, aby prokázali, že právě do jejich kapitol je třeba nalít větší objem prostředků, než ministr financí navrhuje. Celá ta rvačka je poněkud kanibalistická, neboť ministři téže vlády se začnou trochu požírat navzájem. Jestliže vláda je – jako že u nás to prakticky jinak nejde – koaliční, zmocní se na pár okamžiků malých koaličních partnerů pocit, že to je ideální příležitost, jak si zaprotestovat v mezích zákona.
Řekněme s nadsázkou, že se ryze fialové puntíky v posledních volbách ze samotného rozhodování přechodně vyloučily (jak se ve volbách vždy někomu děje). Podle výše uvedeného pokusu bychom měli pokračovat tím, že postupně eliminujeme modrofialové, které po odstoupení skutečně fialových jaksi „zfialověly“ (nic z toho rozhodně nemíním jako nějaký nejapný politický jinotaj nebo reminiscenci). Nebylo by to na první pohled tak složité. Opozice o rozpočtu rozhodnout nemůže, na to nemá politickou sílu, ale prostor k věcné diskusi na parlamentní půdě jí nikdo upírat nesmí. Jistě by bylo lepší vyřešit si vnitrokoaliční modrofialové střety na nějakých poradách, než je tahat do médií, ale čert to vem! A ekonomickým expertům by bylo dobré vysvětlit, že státní rozpočet je věc veskrze politická, ať se to komu líbí, nebo nelíbí. Nakonec prostě – s každou vládou, ať je taková, nebo maková – potřebujeme rozpočet složený z teček, které se nám zdají modré.
Místo toho ovšem někteří čímani přicházejí opět s originálním řešením. Jestliže jsem minule kladl otázku, jestli skutečně u nás Ústavní soud bude rozhodovat o tom, jak má vypadat rozpočtová odpovědnost, musím položit další: Skutečně bude rozhodovat i o tom, jak má vypadat rozpočet? Protože taková úvaha (vyslovená jako celkem nezakrytá hrozba) o víkendu zazněla z televizní obrazovky. Místo toho, abychom postupně podle přísnějších a přesnějších kritérií fialové a fialovomodré tečky odstraňovali, chceme přidat tučně purpurovou, talárovou. Nahradit politické rozhodnutí verdiktem soudním.
Budeme-li postupovat tímto směrem, lidé se – parafrázujeme-li psychologa – přizpůsobí. Začnou to považoval za normální. Měli bychom si ovšem uvědomit, že tohle vyústění hravé teorie modrých a fialových teček znamená naprostou změnu dělby moci ve státu.
JUDr. Karel Havlíček je právním filozofem a zakladatelem nakladatelství a vydavatelství Havlíček Brain Team a projektu Stálá konference českého práva, jehož je legalweb partnerem.
