Jak byste popsal přístup kanceláře Brodec & Partners k právu veřejných zakázek?
Naším přístupem je hluboká specializace — nejsme velká kancelář s generální praxí, která dělá veřejné zakázky jako jednu z desítek agend. Ve veřejných zakázkách se pohybujeme dlouhodobě a systematicky, a to na obou stranách vztahu: zastupujeme jak zadavatele, tak dodavatele. Díky tomu vidíme problematiku z obou perspektiv, což má v praxi nezanedbatelnou hodnotu. Navíc klademe důraz na mezinárodní rozměr — jazykové kompetence nám umožňují pracovat i na zakázkách s přeshraničním přesahem, kde nestačí jen znalost českého ZZVZ. Ostatně motto kanceláře to vystihuje přesně: Netvrdíme, že umíme vše, ale velmi dobře rozumíme problematice, jíž se věnujeme. Mě osobně tato filozofie zaujala hned při prvním setkání s Honzou Brodcem — a platí dodnes.
O jak zásadní specializaci z celkového pohledu kanceláře jde?
Z pohledu kanceláře jsou veřejné zakázky jednou z klíčových a rovnocenných specializací vedle dalších oblastí, jako jsou přeshraniční spory nebo ICT právo. Pro mě osobně jde ale o dominantní agendu — a přiznám se, že to tak nebylo vždy. Když jsem poprvé nastupoval do advokacie, veřejné zakázky mi nepřipadaly dostatečně „sexy“. Říkal jsem si, že se chci věnovat nemovitostem. Dnes se tomu musím smát — protože právě veřejné zakázky jsou obor, který mě intelektuálně baví nejvíc a kterému věnuji naprostou většinu své praxe. Někdy to prostě musí přijít samo.
Brodec & Partners je známá svým dosahem na mezinárodní prostředí, předpokládám, že se to týká rovněž veřejných zakázek – je to tak?
Ano, mezinárodní rozměr je pro nás v oblasti veřejných zakázek přirozenou součástí práce. Jazykové kompetence kolegů nám umožňují zastupovat zahraniční dodavatele v řízeních vedených českými zadavateli, ale i české zadavatele v zakázkách s přeshraničním přesahem. Specializované dodávky — ať jde například o složité IT systémy nebo technologická zařízení — jsou přitom poměrně často administrovány v angličtině právě proto, že se jich účastní zahraniční dodavatelé. Tam nestačí jen znalost českého ZZVZ, ale i schopnost plnohodnotně komunikovat a argumentovat v mezinárodním prostředí. A právě tato schopnost — pohybovat se přirozeně v mezinárodním prostředí — je něco, co nás od řady tuzemských kanceláří odlišuje.
Můžete zmínit některé z klientů, pro které v této oblasti pracujete?
Z klientů, které mohu jmenovat, jsou to zejména veřejné instituce — ministerstva, kraje a města. Konkrétně mohu zmínit například Dopravní podnik hlavního města Prahy, kde se podílíme na zadávání zakázek pro stavbu metra D. Jde o jeden z největších infrastrukturních projektů v České republice a z hlediska veřejných zakázek mimořádně komplexní záležitost. Naším úkolem je nejen právní podpora v průběhu procesu, ale i prevence rizik, která by mohla vést k přezkumu nebo napadení výsledků zadávacího řízení.
Co jsou z vašeho pohledu aktuální nejzásadnější témata z pohledu veřejných zakázek a jejich právní úpravy?
Téma, které v poslední době rezonuje možná nejvíce, je přístup dodavatelů ze třetích zemí k veřejným zakázkám. Na evropské úrovni sílí tlak na ochranu evropského trhu — nařízení o zahraničních subvencích je jedním z nástrojů, ale diskuse tím zdaleka nekončí. Otázka, za jakých podmínek mohou soutěžit o evropské veřejné zakázky dodavatelé například z Číny, je politicky i právně velmi živá. Jedním z důvodů je přitom i kybernetická bezpečnost — systémy dodávané čínskými společnostmi jsou stále častěji předmětem bezpečnostního prověřování, a to se přirozeně promítá i do podmínek zadávacích řízení. Dopad těchto otázek je přitom zásadní pro zakázky v infrastruktuře, energetice nebo IT a jejich právní řešení bude utvářet praxi na řadu let dopředu.
Přivítal byste v těchto souvislostech určité legislativní změny?
Pokud jde o novelu ZZVZ, kterou ÚOHS nedávno předložil do připomínkového řízení, vnímám ji převážně pozitivně. Navrhované změny jdou správným směrem — zrychlení přezkumu, omezení blanketních rozkladů nebo reforma systému kaucí jsou kroky, které mohou reálně přispět k efektivitě celého systému. Osobně bych přivítal také vyšší rigoróznost přezkumného procesu jako celku. V praxi se setkáváme s tím, že přezkumný mechanismus může být — zejména u velkých infrastrukturních projektů — účelově využíván k obstrukcím, kdy nejde ani tak o ochranu práv navrhovatele, jako spíše o zdržení celého procesu. To je problém, který má přímý dopad na veřejné investice a který by si zasloužil systémové řešení. Výsledek novely samozřejmě závisí na podobě, jakou dostane po připomínkovém řízení, a pak na tom, jak se s ní vypořádá praxe.
Vstupuje do práva veřejných zakázek v poslední době nějak výrazněji umělá inteligence?
Vývoj sledujeme, ale přistupujeme k tomu obezřetně. Diskuse o AI v oblasti veřejných zakázek je velmi aktivní — ať jde o automatizaci hodnocení nabídek, detekci anomálií nebo přípravu zadávací dokumentace. Zároveň je to oblast, kde nepřesnost nebo algoritmická chyba může mít přímý právní dopad. Z pohledu advokáta je přitom vždy zásadní otázka zachování advokátní mlčenlivosti — a právě ta je u řady jazykových modelů provozovaných na cizí infrastruktuře již svým designem problematická. Než tyto nástroje plnohodnotně zapojíme do každodenní praxe, musíme mít jistotu, že klientská data jsou skutečně chráněna. Praxe se bude vyvíjet spolu s tím, jak se vyjasní právní rámce pro používání AI ve veřejné správě obecně — a my budeme sledovat, zda a kdy to bude bezpečné.
Co vás osobně právě na právu veřejných zakázek nejvíce zajímá?
Přitahuje mě systematická složitost tohoto oboru — nestačí znát paragrafy, musíte rozumět celé logice systému a jeho vnitřním vazbám. A pak je tu rozměr, který mi přijde zásadní zvláště u koncesí: právo veřejných zakázek je v jádru nástrojem efektivního vynakládání veřejných prostředků. Když je nastaveno dobře a správně aplikováno, má přímý dopad na to, jak stát a samosprávy hospodaří. To je odpovědnost, která mě na tomto oboru dlouhodobě motivuje.
Veřejným zakázkám se nově věnujete rovněž jako zástupce šéfredaktora časopisu Veřejné zakázky. Jak k této pozici přistupujete?
Hlavní motivací jsou pro mě dvě věci. Za prvé — sdružovat komunitu praktiků, kteří se veřejným zakázkám věnují. Je to obor, kde je sdílení zkušeností a síť kontaktů nesmírně cenná, a časopis může být přirozenou platformou pro tuto komunitu. Za druhé — přispívat ke zvyšování obecného povědomí o veřejných zakázkách u širší veřejnosti. Jde o téma, které se dotýká každého daňového poplatníka, a přesto zůstává pro mnohé nepřístupné. S tím souvisí i něco, co mi leží na srdci dlouhodobě — celkový obraz veřejných zakázek. V lepším případě jsou vnímány jako podivný právní „neobor“, v horším jako prostředí spojené s korupcí a kauzami, které rezonovaly veřejností. A to je škoda, protože dobře fungující systém veřejného zadávání je základním předpokladem efektivního hospodaření s veřejnými prostředky. Rád bych přispěl k tomu, aby se tento obraz měnil.
V plných přípravách je rovněž tradiční konference pořádaná tímto časopisem. Co na ní bude letos podle vás nejzajímavější?
Konference se koná 17. září v Praze a letos se zaměřuje na problematické instituty ZZVZ v roce 2026. Za mě jsou zajímaví zejména řečníci — přijede mimo jiné Markéta Dlouhá z ÚOHS, David Raus z Krajského soudu v Brně, ale také Peter Kubovič, předseda slovenského Úradu pre verejné obstarávanie. Ten slovenský pohled je vždy cenný, protože obě země sdílejí společnou legislativní tradici, ale praxe se v řadě ohledů liší. A jedno z hlavních témat — přístup dodavatelů ze třetích zemí — přímo navazuje na to, co považuji za jedno z klíčových témat letošního roku. Těším se také na blok „Vox populi“, kde budou otázky řídit sami účastníci. To je formát, který má v odborné komunitě vždy největší energii.
Brodec & Partners je partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Brodec & Partners je možné navštívit na adrese https://www.akbrodec.cz/
