Proč jste vybrala pro svou další kariéru BBH?
Změna je v životě potřeba. Téměř dvě dekády jsem působila v A&O Shearman, což je skvělá advokátní kancelář, ale v určité chvíli mi přišlo, že v rámci mé expertizy tam už není místo pro můj další kariérní růst. Partnerství tam funguje jen jako equity partnership, takže i když A&O Shearman měla a má skvělé klienty, experty a mandáty, hnalo mě to trochu dál a jinam.
BBH přišla s nabídkou s tím, že chtějí prohloubit svou stávající soutěžní praxi a rozvíjet ji dál. Kombinace mojí expertizy, jejich klientské základny a business drajvu na trhu právních kanceláří mi přišla velmi zajímá. A tak jsem nabídku přijala.
Na co byste se chtěla jako partnerka BBH zaměřit? Více na business development než dříve?
V A&O Shearman jsem vedla soutěžní oddělení, business development byl tedy samozřejmostí a v tomto ohledu se příliš nezmění. Kromě domácího prostředí se bude ale třeba zaměřit na mezinárodní kontakty, na vytvoření vztahů s mezinárodními kancelářemi, které nepůsobí v České republice. Cílem je, aby se mandáty BBH rozrostly i do zahraničí. Mimochodem, hned po našem rozhovoru odlétám do Vilniusu na setkání kanceláří ze střední a východní Evropy, které se zabývají soutěžním právem. Koncem května nás pak čeká mezinárodní antitrustová konference přímo v Praze, v červnu se chystám do Bruselu. Cestovat se teď chystám hodně.
Budu podporovat stávající tým, který je skvělý a postavil v BBH základy soutěžněprávní specializace zejména v oblasti spojování soutěžitelů a soukromoprávního vymáhání soutěžního práva. Moje expertiza doplní oblast antitrustu – řízení v oblastech kartelů a zneužívání dominance, a dalších přidružených oblastí jako je veřejná podpora. Soutěžní právo neustále bobtná a přidávají se k němu další přidružené regulatorní oblasti. Klienty tíži třeba i kontrola zahraničních subvencí a mnohdy nejasná pravidla pro investování ze třetích zemí.
Mým cílem je tak na dobře postavených základech vystavět samostatnou praxi, která bude podporou současné klientele BBH, ale také mimo ni.
Soutěžní právo je velmi živé, sledujeme rostoucí aktivitu ÚOHS, debatuje se o rozsáhlé novele souvisejícího zákona. Jaké vy vidíte v soutěžním právu trendy?
Je pravda, že jde o velmi dynamickou oblast. Ale to, že se soutěžní právo neustále mění a reaguje na ekonomickou realitu kolem nás, je pro mě přitažlivé. Viděli jsme to v nedávné minulosti v souvislosti s rostoucími cenami potravin nebo pohonných hmot. ÚOHS musel reagovat – otevřela se některá řízení, na stole je novela, která má úřadu dát obrovské pravomoci.
Stále bychom měli mít na paměti, že cílem je ochrana hospodářské soutěže a ve výsledku spotřebitele. Soutěžní právo v poslední době ale reaguje i na další zájmy, jako je ochrana zaměstnanosti nebo udržitelnost. Vzniká po tom nová společenská poptávka, která se pomalu promítá i do legislativy – vzpomeňme třeba velice nedávný návrh nových Pokynů Evropské komise k posuzování fúzí, kde jedním z parametrů je dopad fúze na hospodářskou soutěž na trzích práce. Také o těchto tématech se vedou velké debaty.
Soutěžní právo a související regulace tedy bude do budoucna spíše širší, než užší – to je ten trend?
Přesně tak. Soutěžní právo se také stává mnohem méně předvídatelným. Třeba v oblasti fúzí to má velký dopad na obě strany transakce. Česká republika uvažuje, stejně jako jiné země, o zavedení takzvaného call-in modelu, kdy podprahové transakce budou notifikovány na základě výzvy Úřadu, pokud vznikne podezření, že by spojení mohlo mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. Vytvoří to ale nejistotou, co se bude dít s transakcí ještě půl roku po její realizaci. Ještě méně předvídatelná jsou pravidla kontroly zahraničních investic a subvencí, načasovat a zkoordinovat transakce bývá kvůli tomu hodně složité.
Pokud novela projde, Úřad bude moci za účelem posílení fungování soutěže na určitém trhu vydávat opatření obecné povahy, kterými bude moci plošně – tedy pro všechny hráče – například upravovat určité typy dohod nebo smluvních ujednání, zakazovat jednostranné zveřejňování informací atp. Vím, kam posílení těchto pravomocí cílí, ale zároveň si dokážu představit, jak by mohly být zneužitelné.
Zpřísnění regulace nedopadne pouze na soutěžitele, ale i management. V Česku nefunguje kriminalizace kartelů, Úřad by proto chtěl rozšířit správní postih na osoby odpovědné za kartelové jednání, které by mohlo zároveň fungovat jako jejich detekce. Manažerům by se totiž při ohlášení kartelu nabídla shovívavost při ukládání pokuty nebo zákazu činnosti. Management ale může mít odlišné osobní zájmy nežli soutěžitel a vytváří se tak prostor pro interní konflikt, který může být právně komplikovaný.
Má české soutěžní právo směrem k zahraničním klientům nějaká svá specifika?
Ve výsledku ne. Soutěžní pravidla jsou v Evropské unii více méně sjednocená, máme ale štěstí, že v současné době je Úřad poměrně otevřený k diskusi s odbornou veřejností. A všichni klienti potřebují skvělou péči, ať jsou domácí či zahraniční. A tu v BBH najdou.
Soutěžní spory bývají velmi složité, mohou trvat velmi dlouho. Jak na to ale reagují z vaší zkušenosti klienti?
Rozdělme ty spory na správní a soukromoprávní. Když začne spor s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, je výsledku možné dosáhnout v rozumné lhůtě, a to včetně navazujících správní soudů. Je tak potřeba nejprve vyhodnotit možnosti reálného úspěchu a pokud ty existují, není žádný důvod se takovému sporu po pečlivé analýze právních argumentů bránit.
Některá pravidla jsou však zároveň nastavená tak, že se klientům spory s Úřadem nevyplatí. Zejména v oblasti kartelů a významné tržní síly dochází často k narovnání. Mnozí klienti raději uznají vinu a dohodnou se na snížení pokuty a tím případ končí. Často je to ale zbytečné, klienti by se mohli obhájit, jen je to časově náročnější. Filozoficky je to ale špatně: na oko se vytváří iluze rozhodovací praxe, která není z právního pohledu správná. Ráda bych tak apelovala na to, aby se apetit klientů bojovat zvýšil. Kultivace právního prostředí v těchto oblastech by byla velice vhodná.
A pokud jde o soukromoprávní vymáhání soutěžního práva?
V České republice k těmto sporům zatím moc nedochází, ale opět je to škoda. BBH má skvělou pozici v tom, že na dvou velkých případech participuje, osobně jsem do soukromoprávního vymáhání byla taky aktivně zapojena. Tempo českých soudů v těchto případech je ale naprosto šnečí, po pěti letech se stále řeší procesní věci a případ se meritorně téměř nepohnul. Je pravda, že tyto kauzy bývají velice obtížné, vzhledem k zapojení mnoha zahraničních subjektů tam mohou také být problémy s doručováním. Nemáme ani dostatek znalců, kteří by byli schopni stanovit škodu, která vznikla žalobci v souvislosti s protisoutěžním jednáním. Vůle klientů jít do takového sporu tak musí být opravdu velká. Doufám ale, že se to časem změní. Pomohlo by rovněž vytvoření speciální znalecké kategorie pro soutěžní ekonomy. Znám jich mnoho, jsou to skvělí odborníci s mezinárodní zkušeností, jen nemají přístup k „razítku“.
K ekonomice a byznysovým přesahům práva musíte mít vy sama určitě osobní vztah. Baví vás? A co říkáte na současnou ekonomickou kondici České republiky?
Určitě ano. Každý, kdo chce dělat soutěžní právo, měl by začít mikroekonomií. Ale na druhou stranu, pořád jsem právník, kondici ekonomiky hodnotit mi nepřísluší. Z pozice občana mi ale přijde dobrá. Když se podíváme třeba na pana Strnada, který je jedním z klientů BBH, uvědomíme si, že z České republiky se toho evidentně dá mnoho vybudovat. Je tu řada šikovných lidí a příležitostí.
BBH je partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky BBH je možné navštívit na adrese https://bbh.cz/cz/
