„Heureku jsem s kolegy proměnil z lokálního hráče v největší skupinu nákupních portálů střední a východní Evropy. Z 40 lidí na 550 lidí, z 300 milionů výnosů na 2,3 miliardy, ze dvou zemí na devět, několik akvizicí, integrací atd. Nebyla to ale procházka růžovou zahradou, často to byl boj, jak se patří! Zažil jsem hezké, ale i těžké chvíle. A taky udělal spoustu chyb! A právě o tom se dočtete v mé nové knize,“ píše na svém webu Tomáš Braverman. V čele Heureky, nejprve v Česku a na Slovensku, a následně skoro sedm let jako CEO celé skupiny zahrnující devět zemí, stál do září 2023, aby se následně stal poradcem jejího představenstva a šéfem Slevomatu. Do toho stíhá připravovat svůj podcast, psát, přednášet a hlavně žít. A ve své knize vypráví o tom, jak to všechno zkombinovat a zvládnout.
Jeho nová kniha Heuréka!, kterou vydalo skvělé brněnské nakladatelství Jan Melvil Publishing, nabízející bez nadsázky „knihy, které vás připraví na budoucnost“, působí jako zjevení: Braverman podává s lehkostí svůj dosavadní kariérní příběh, který začal v době premiérování Mirka Topolánka na Úřadu vlády, aby pokračoval přes Kasu.cz a Heureku do Slevomatu, kde ale rozhodně neskončí. Píše i o nepříjemných věcech a problémech, z těch se lze totiž nejlépe poučit, a nabízí shrnující boxy, své manažerské know-how, spočívající třeba v tom, jak se máte chovat, aby u vás nezazvonila policie, ale třeba také v tom, jak pracovat s lidmi a jak je motivovat.
Přidává rovněž rady, jak jednat s těmi nejvýznamnějšími byznysmeny a investory. A od člověka, který se potkával s Petrem Kellnerem, Danielem Křetínským nebo Jakubem Havrlantem, to má váhu. „Občas jsem si připadal jako námořník, který se učí plout ve vodách velkých finančníků. Pochopil jsem, co ode mě očekávají – perfektní přípravu, vůdčí schopnosti, odvahu, sebevědomí, ale zároveň pokoru,“ píše Tomáš Braverman v Heuréce a nebojí se jít ani do konkrétnějších hodnocení ad personam.
„Osobně se s Petrem Kellnerem setkalo jen málo lidí, své soukromí si pečlivě střežil. To však neznamená, že ho veřejné mínění o jeho osobě nezajímalo. Právě naopak ho velmi trápilo. Několikrát jsem se s Petrem setkal a vyzařovala z něj určitá síla osobnosti. Moc nemluvil, ale když už něco řekl, bylo to k věci. Jeho otázky mířily na tělo a přímo k jádru problému. Při jejich zodpovídání jsem se vždy dost zapotil,“ dočteme se tak o svého času nejbohatším Čechovi, stejně jako to, že „neměl rád konzultanty“.
Braverman je k nim vstřícnější, vždyť v už vzpomínané části o návštěvě policie výslovně radí nechat smlouvy zkontrolovat právníky. „Pokud jde o jednoduchou opakující se smlouvu, například standardního obchodního charakteru, samozřejmě to není nutné. Ale ve všech ostatních případech považuji za vhodné, aby smlouva prošla rukama a hlavně očima dobrého právníka. V tomto kroku samozřejmě bude hrát čím dál tím větší roli AI, která kontrolu smluv výrazně zrychlí.“
Umělé inteligenci se mimochodem Braverman aktuálně podle svých slov hodně věnuje, ale konstatuje, že „i dnes stále platí, že AI sice významným způsobem zrychluje procesy a dokáže „dostat lidi a technologie na steroidy“, ale stále to jsou lidé, peníze a technologie, jež musíme umět kvalitně řídit a alokovat, abychom z firmy dostali maximum“.
Inspirativní pak jsou také některé rady věnované životnímu rytmu a boji se stresem. A to, že jsou Bravermanova konstatování pravdivá, dokládá i uvěřitelný fakt, že rád čte, ale zvládne tak deset až dvanáct knih ročně. Pokud jste na tom podobně, zařaďte si do jejich plánu na příští rok Heuréku, nebudete litovat. V rámci ní totiž vlastně přečtete daleko více než „jen“ jednu knihu.
