Vadí vám současná legislativní praxe využívání poslaneckých návrhů i v případech, kdy by bylo žádoucí připomínkové řízení?
Poslanecké návrhy zákonů jsou standardním nástrojem a v některých případech mají jistě své opodstatnění, například umožňují zákonodárcům přicházet s vlastními legislativními iniciativami. Podle mého názoru by se však mělo jednat především o doplněk k vládním návrhům zákonů využívaný pro dílčí nebo menší legislativní změny. Z veřejně dostupných informací nicméně vyplývá, že v dosavadním průběhu současného volebního období jsou poslanecké návrhy využívány ve větší míře než obvykle.
Tuto praxi nepovažuji za šťastnou. Nemám totiž za správné nadužívat poslaneckou iniciativu, a to zejména u rozsáhlých nebo systémových legislativních změn, které vycházejí z vládní politiky. Poslanecké návrhy by neměly sloužit jako prostředek k urychlení přijetí vládní legislativy bez standardního připomínkového řízení. Připomínkové řízení má důležitou roli, neboť umožňuje odhalit právní, praktické i ekonomické problémy návrhu zákona ještě před jeho předložením Poslanecké sněmovně a dává prostor pro přípravu subjektům, které budou novou právní úpravu následně aplikovat nebo na ně bude dopadat. U složitějších předpisů je právě tato odborná konfrontace jednou z podstatných pojistek kvality. Rychlost legislativního procesu by neměla mít přednost před kvalitou.
Z aktuálně projednávaných poslaneckých návrhů, u nichž by dle mého názoru měl proběhnout standardní legislativní proces, včetně řádného připomínkového řízení, lze uvést například návrh zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech a novelu stavebního zákona.
Zdálo by se vám rozumné zavést do české legislativy takzvanou klauzuli zapadajícího slunce (sunset clause)? Spočívá v tom, že by zákony (či alespoň některé z nich) platily po nějakou předem určenou dobu a poté by mohly být dál závazné jen tehdy, pokud by je politická reprezentace opět potvrdila.
Dokážu si její omezené využití představit, ale určitě ne jako obecné pravidlo pro všechny zákony. Plošné časové omezení jejich platnosti by podle mého názoru zbytečně zatěžovalo legislativní proces a kladlo značné nároky na zákonodárce, který by musel včas rozhodnout o zachování právní úpravy a případně přijmout její nové znění. Pokud by se tak nestalo, mohlo by dojít i ke vzniku nežádoucí mezery v právní úpravě a oslabení právní jistoty.
Jako doplňkový nástroj u vybraných předpisů ale může být sunset clause užitečná. Typickým příkladem je mimořádná či krizová právní úprava přijímaná pro řešení časově omezené situace; v minulosti se například jednalo o právní úpravu přijatou v souvislosti s pandemií covidu-19.
Jak celkově hodnotíte kvalitu legislativního procesu v České republice? Co by mu prospělo?
Český legislativní proces je v obecné rovině robustní a má podle mého názoru řadu dobře nastavených prvků a pojistek, například připomínkové řízení, hodnocení dopadů regulace, projednání Legislativní radou vlády nebo kontrolní a korektivní roli Senátu. Problém proto nevidím ani tak v absenci nástrojů pro zajištění kvality legislativy, ale spíše v jejich nedůsledném využívání nebo obcházení.
Kvalitě právní úpravy neprospívají zejména zásadní změny přijímané bez standardního připomínkového procesu, významné věcné zásahy prováděné až prostřednictvím pozměňovacích návrhů, nedostatek času na odborné posouzení, ani příliš časté novelizace. Legislativnímu procesu by proto podle mého názoru prospělo především důslednější dodržování standardních postupů, dostatek času pro odbornou diskusi a větší důraz na promyšlenost, stabilitu a předvídatelnost právní úpravy, ale také na určitou kontinuitu legislativního vývoje napříč volebními obdobími.
Advokátní kancelář SNIEHOTTA & VAJDA LEGAL je partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
