Vím, že označení mlčící většina některé advokátky a advokáty dráždí. Stále jej ale považuji za vypovídající: ani přes možnost elektronického hlasování se loni rozhodování na sněmu až na výběr členů představenstva neúčastnilo řádově více advokátek a advokátů než na minulých shromážděních. Většina advokátek a advokátů nemá ani potřebu psát na Linkedin, ani do Advokátního deníku, ani na legalweb, kde se v posledních týdnech tato témata intenzivně řešila.
Tito lidé ale jistě svůj názor mají. A zdá se logické, že mají-li ho někdy projevit – nyní hlasováním, které probíhá dokonce déle než týden mezi 2. a 10. listopadem – mohli by to udělat teď, když na to mají dost času a zároveň jim jde o peníze. Protože každý alespoň trochu zpozorní, když najednou musí sáhnout do peněženky hlouběji.
Mlčení tentokrát nebude stačit. Účast ani jednotlivá „pro“ a „proti“ nejdou odhadnout, nemáme z čeho vycházet. Listopadová rozhodnutí budou skutečně pro budoucnost advokátní samosprávy důležitější, než byla ta na loňském sněmu. Představenstvo si na nich otestuje, zda má ke svým zásadním krokům stále potřebnou podporu a zda většina hlasujících přijímá jeho pohled nejen na financování advokátní samosprávy, ale vůbec na její hlavní úkoly a záměry.
Pro český advokátní stav by bylo nejlepší, aby výsledek dopadl jednoznačně. Lehká výhra jednoho či druhého názorového proudu bude spíše patem, který českou advokacii oslabí. Tento pat současnou napjatou atmosféru – alespoň mezi některými, ale o to viditelnějšími advokátkami a advokáty – jen ještě vyostří. A to nepotřebuje ani česká advokacie, ani český právní stát.
