Již delší dobu byla v plánu velká novelizace soudního řádu správního, která byla diskutována v relativně úzkém kruhu odborné veřejnosti, k jejímu samostatnému projednání však nedošlo.
Významná část plánovaných změn se nakonec objevila jako tzv. poslanecký přílepek v rámci nepřímé novely soudního řádu správního v souvislosti s velkou novelizací zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců. Tato novela tak neprošla standardním legislativním procesem včetně meziresortního připomínkového řízení a projednání Legislativní radou vlády, důvodová zpráva k ní proto v podstatě neexistuje.
Přesto přináší mnohé významné, dokonce koncepční změny. Nejvíce se z ní patrně radují stavebníci (resp. developeři), což však neznamená, že z obsahového hlediska je předmětná novelizace špatně.
Z mého pohledu advokátky specializující se mj. na správní soudnictví jsou nejvýznamnější následující změny:
1. Samostatná přezkoumatelnost negativních závazných stanovisek správních orgánů:
Poměrně nenápadná nová věta „Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení nebo souhlasu.“ znamená, že tzv. negativní závazná stanoviska správních orgánů budou samostatně přezkoumatelná ve správním soudnictví. Tato změna dle mého názoru může přinést významné zefektivnění a zrychlení povolovacích procesů a jejich soudního přezkumu.
Nejlépe si to představíme na příkladu z praxe (pro přehlednost trochu zjednodušeném):
Dosud stavebník, který žádal o povolení záměru a v rámci procesu obdržel negativní závazné stanovisko např. stanovisko posouzení vlivu na životní prostředí (tzv. stanovisko EIA), předtím, než se dostal ke správnímu soudu, musel absolvovat celé řízení o záměru (které z důvodu negativního závazného stanoviska nutně muselo skončit nepovolením záměru), odvolací řízení proti rozhodnutí o nepovolení záměru (které opět s ohledem na negativní závazné stanovisko nutně muselo skončit zamítnutím odvolání a potvrzením prvostupňového rozhodnutí), a teprve po formálním absolvování tohoto řízení, které z materiálního hlediska jeho věci nemohlo nic přinést, mohl podat žalobu ke správnímu soudu proti rozhodnutí správního orgánu a v ní namítat nezákonnost závazného podkladu napadeného rozhodnutí (zde stanoviska EIA). Nyní bude moci stavebník žalobou napadnout rovnou negativní závazné stanovisko (stanovisko EIA).
Zefektivnění a zrychlení povolovacích procesů je tak zcela zřejmé. Nutno zdůraznit, takto napřímo není možné napadnout kladné závazné stanovisko, u něj se uplatní dosavadní postup.
2. Posílení postavení osob zúčastněných na řízení:
Osobami zúčastněnými na řízení („OZNŘ“) jsou zjednodušeně řečeno osoby, které byly přímo dotčeny (ne)vydáním žalobou napadeného rozhodnutí, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením, nejsou-li účastníky řízení a výslovně oznámily, že budou práva OZNŘ uplatňovat. Nejčastější OZNŘ je stavebník, kterému bylo vydáno pravomocné povolení záměru, které napadl žalobou např. soused nebo spolek. (Dle tzv. nového stavebního zákona je stavebník v takové situaci vždy OZNŘ.)
Dle dosavadní právní úpravy měly OZNŘ pouze zákonem taxativně uvedená procesní práva. Nyní platí, že „Nestanoví-li zákon jinak nebo nevylučuje-li to povaha procesního práva, má osoba zúčastněná na řízení stejná procesní práva a povinnosti jako účastník.“ OZNŘ typicky nemůže disponovat předmětem řízení. Novela dále upravila právo OZNŘ na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. Tato změna dle mého názoru spravedlivě narovnává práva jednotlivých osob účastných na soudním přezkumu.
Nejlépe si to opět představíme na příkladu z praxe:
Stavebník má pravomocné povolení záměru. Jeho soused, který byl účastníkem řízení o povolení záměru a neuspěl s odvoláním, podá správní žalobu. Žalovaným je správní orgán, který žalobou napadené rozhodnutí vydal (nejčastěji krajský úřad či Magistrát hlavního města Praha), ten bude logicky před soudem své rozhodnutí obhajovat. Stavebník v takové situaci v rámci soudního přezkumu není účastníkem řízení, ale OZNŘ, a logicky se snaží v maximální možné míře hájit svoje práva, investuje do toho značnou energii, čas a finanční prostředky na právní zastoupení. Dosud však měl stavebník v soudním řízení pouze omezená procesní práva a nárok na náhradu nákladů řízení měl v zásadě pouze „z důvodů hodných zvláštního zřetele“.
Posílení procesního postavení OZNŘ tak konečně napravuje dosavadní nedostatečné procesní postavení OZNŘ a srovnává ho s procesním postavením účastníků řízení.
3. Zavedení možnosti Nejvyššího správního soudu rozhodnout sám o žalobě či jiném návrhu:
Správní soudnictví je obecně postaveno na kasačním principu, což zjednodušeně znamená, že pokud soud shledá nezákonnost napadeného rozhodnutí či napadeného rozsudku – v případě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu („NSS“) o kasační stížnosti –, zruší přezkoumávané rozhodnutí a věc vrátí správnímu orgánu, resp. krajskému soudu k dalšímu řízení, přičemž ho zaváže svým právním názorem. Kasační princip byl dosud prolomen jen ve výjimečných případech.
Od ledna letošního roku má NSS v situaci, kdy ruší rozhodnutí krajského soudu, možnost současně sám o žalobě nebo návrhu rozhodnout, pokud byly pro takový postup důvody již v řízení před krajským soudem a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout. Tato změna má dle mého názoru potenciál zabránit zbytečnému soudnímu „ping-pongu“ a významně zefektivnit a zrychlit soudní přezkum.
Opět si to představíme na příkladu z praxe:
Dosud, když NSS shledal, že rozsudek krajského soudu je nezákonný např. pro nesprávné posouzení jedné konkrétní právní otázky, rozsudkem zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně vyslovil právní názor na danou otázku, kterým byl krajský soud v dalším řízení vázán. Věc se tedy vrátila ke krajskému soudu, účastníci řízení se zpravidla vyjádřili k věci, často ti, kteří byli u NSS neúspěšní polemizovali s jeho právním názorem, v určitých situacích se znovu konalo ústní jednání apod. Krajský soud poté přistoupil k vydání nového rozsudku, přičemž při posouzení předmětné právní otázky byl vázán právním názorem NSS, často pouze přepsal do svého rozsudku názor NSS. Přestože byl nový rozsudek krajského soudu v podstatě formální záležitostí, k jeho vydání došlo zpravidla nejdříve cca 3, spíše až 6 měsíců po právní moci rozsudku NSS (na některých krajských soudech i mnohem později). Proti novému rozsudku krajského soudu mohl neúspěšný účastník řízení podat kasační stížnost, kterou se musel NSS zabývat. Pokud se krajský soud při posouzení předmětné otázky řídil právním názorem NSS, byla kasační stížnost nepřípustná. NSS o ní však musel rozhodnout (usnesením ji odmítnout). Takové usnesení NSS pak nabylo právní moci zpravidla nejdříve cca 3 měsíce po právní moci nového rozsudku krajského soudu. Soudní přezkum správního rozhodnutí se tímto postupem prodloužil minimálně o půl roku, zpravidla o více (v některých případech z mé praxe i o rok). Nyní po prolomení kasačního principu může soudní přezkum skončit již v okamžiku právní moci prvního rozhodnutí NSS – pokud NSS rozsudkem zruší rozsudek krajského soudu a současně např. zamítne žalobu.
Zrychlení a zefektivnění soudního přezkumu je tak zcela zjevné. Nutno dodat, že se jedná o možnost NSS takto postupovat, nikoli o jeho povinnost. V praxi také půjde spíše o výjimku z pravidla kasace, kterou lze uplatnit pouze v úzce vymezené situaci (pro dané rozhodnutí o žalobě byly důvody již v řízení před krajským soudem a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout). S ohledem na složitost věcí přezkoumávaných správními soudy lze předpokládat, že kasační rozsudky NSS (zruší rozsudek krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení) budou i nadále převažovat.
Dle přechodných ustanovení novely se uplatní princip nepravé retroaktivity s enumerativními výjimkami. Tedy novelizované znění soudního řádu správního se použije i na řízení zahájená před účinností novely. Z tohoto pravidla jsou stanoveny výjimky – ve vztahu k výše komentovaným změnám jde o právo OZNŘ na náhradu nákladů řízení, které se uplatní až v řízeních zahájených od 1. ledna 2026, a prolomení kasačního principu při rozhodování NSS, které se uplatní až na kasační stížnosti podané po 1. lednu 2026.
Autorka analýza Mgr. Kateřina Staňková je partnerkou kanceláře Staňková Legal.
