„Témata jako AI a digitální transformace obranných organizací, kybernetická bezpečnost nebo autonomní systémy nejsou jen technologické výzvy – mají velmi konkrétní právní rozměr, který se přelévá i do mé každodenní praxe,“ říká pro legalweb Marcela Káňová.
Aktuálně se asi nejvíce debatuje o velké novele zákona o ochraně hospodářské soutěže. Jak novelu v tuto chvíli celkově vnímáte?
Novelu bych označila jako dosud nejambicióznější pokus o rozšíření kompetencí ÚOHS. Z jeho pohledu navrhované úpravy chápu, ale z hlediska advokáta se musím nad řadou navrhovaných změn pozastavit. Obecně novela až na výjimky přináší více oprávnění pro ÚOHS na úkor soutěžitelů i jejich zaměstnanců. Myslím si, že nové nástroje, které chce ÚOHS získat (call-in model, nový soutěžní nástroj, odpovědnost fyzických osob za jednání soutěžitelů), si lze v zákoně představit, jejich úprava by však měla být taková, aby nad míru nezbytnou neomezovala práva účastníků.
Zároveň to vnímám tak, že ÚOHS se snaží získat prostředky, které by se mu teoreticky mohly někdy hodit, určitě si ale nemyslím, že by šlo z hlediska efektivní ochrany hospodářské soutěže v České republice o nezbytnost. ÚOHS by si až na některé drobnosti, spojené s implementací evropské směrnice, vystačil i s nynějším zněním zákona. Zástupci ÚOHS avizují, že získají-li nové pravomoci, budou s nimi zacházet „citlivě“. Současnému vedení ÚOHS bych to věřila, každopádně by měli reflektovat, že zákon zde zůstane i po konci jejich funkčního období a jejich nástupci mohou mít tendenci nové prostředky využívat na maximum.
Je něco, co je v ní podle vás zatím spíše přehlíženo, ale je to zásadní?
Hodně se hovoří o novém soutěžním nástroji, call-in modelu a odpovědnosti fyzických osob. To jsou určitě zásadní věci. ÚOHS chtěl dále mít přístup k záznamům telekomunikačního provozu, ale od toho již naštěstí upustil. Ve skrytu těchto zásadních koncepčních úprav se pak nachází věci, které na první pohled působí jako drobné nepodstatné úpravy, ale mohou mít výrazný dopad na všechna řízení.
Jde například o návrh, aby ÚOHS nerealizoval místní šetření jen v prostorách soutěžitele, ale mohl si odvézt rozsáhlé soubory dat a procházet je až v Brně. Dále jde o úplné vyloučení přípustnosti rozkladu v případě narovnání – to na jedné straně zúží prostor pro obranu soutěžitele, zároveň ale i dále minimalizuje prostor pro druhostupňový přezkum rozhodnutí ÚOHS a zkvalitňování rozhodovací praxe. To, že ÚOHS tlačí na efektivní využívání procedury narovnání, chápu, ke kvalitě rozhodovací praxe ÚOHS to ale nepřispívá.
Jak hodnotíte aktuální přístup státu k ropné krizi a stanovení cenových limitů u pohonných hmot?
Věřím ve fungující hospodářskou soutěž, takže osobně nejsem příznivcem zásahů státu do ekonomiky. Navíc cena ropy se vrátila na únorové úrovně. Cenové limity by tedy měly skončit, neboť důvody pro jejich zavedení odpadly. Nemyslím si, že by hospodářská soutěž mezi čerpacími stanicemi nefungovala a bylo třeba zavádět cenovou regulaci. Stát by měl podle mě s těmito nástroji zacházet s co největší zdrženlivostí.
Přinesou podle vás tyto kroky státu do budoucna nějaké spory, například srovnatelné s nařízeními během covidové pandemie a reakcí na ně?
Pokud jde konkrétně o limity u pohonných hmot, těžko předvídat. Protože se týkají jen jednoho sektoru, případných sporů bude méně. Spory mohou být velmi složité, což jsme viděli i po covidové pandemii. Obecně problémem těchto státních zásahů je, že jak se již jednou zavedou, stát se jich nerad vzdává. Domoci se náhrady škody je z objektivních důvodů, zejména prokazování příčinné souvislosti, také velmi komplikované, zejména pokud jsou při jejich přijímání dodržena všechna procedurální pravidla. V konečném důsledku tak záleží především na zákonodárcích, aby zásahy do ekonomiky limitovali.
Je to dobré připomenutí, že profesní komory se jako typická sdružení soutěžitelů mohou svým jednáním dopustit protisoutěžního jednání. Jakékoliv metodiky nebo kalkulačky, které pracují se „standardizovanými“ cenami, mohou být problematické. Jde zpravidla o snahu komor zjednodušit práci svým členům. Je ale třeba se vyvarovat jakýchkoliv kroků, které by mohly vést ke slaďování cen mezi členy komory.
Zmíněné rozhodnutí ÚOHS považuji za významné. Jde totiž o vůbec první vyjádření ÚOHS k otázce, jak nový zákon o kybernetické bezpečnosti ovlivňuje přípustnost omezujících zadávacích podmínek. Uvedené rozhodnutí je dle mého názoru potřeba vnímat jako důležitý precedent pro budoucí praxi, neboť dává zadavatelům (v režimu vyšších povinností) určitý prostor pro zohlednění bezpečnostních aspektů, aniž by rezignovalo na principy transparentnosti a rovného zacházení. Připuštění určitého omezení hospodářské soutěže za podmínky dostatečného odůvodnění je přístup proporcionální a odpovídá i evropským trendům, kde se stále více akcentuje bezpečnostní rozměr veřejného zadávání.
Rozhodnutí tedy hodnotím jako přínosné pro praxi, a to zejména proto, že vyplňuje mezeru v interpretaci nové právní úpravy kybernetické bezpečnosti v kontextu zadávání veřejných zakázek, stanovuje hranice přípustného omezení hospodářské soutěže z bezpečnostních důvodů a poskytuje srozumitelný návod jak zadavatelům (jak podmínky formulovat), tak potenciálním navrhovatelům (co je třeba konkrétně doložit). Vzhledem k tomu, že nový zákon o kybernetické bezpečnosti nabyl účinnosti teprve v nedávné době, lze očekávat, že toto rozhodnutí ÚOHS bude hojně citováno v dalších správních řízeních.
Veřejně zakázková komunita je na jaře tradičně velmi aktivní, probíhá řada akcí. Jaké závěry jsou za vás nejzásadnější z té největší, takzvané Májové konference?
Májová konference je tradičně nejvýznamnějším setkáním odborníků na veřejné zakázky v České republice a letošní ročník potvrdil svůj vysoký standard.
Za nejzásadnější považuji několik tematických okruhů, které na konferenci zazněly. Předně bych poukázala na velmi zajímavou diskusi o novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek a jejích praktických dopadech na zadavatele i dodavatele. Ze strany zástupců ÚOHS bylo v této souvislosti poukázáno na cíle navrhované změny zákona o zadávání veřejných zakázek – mezi nejzajímavější patří zejména stanovení nových pravidel pro skládání kauce, která mají motivovat k akceptaci prvostupňových rozhodnutí, odstranění meziinstančního „ping pongu“ v případě běžící veřejné zakázky, stanovení nových pravidel pro úhradu nákladů řízení. V zadávací části má novelizace zákona o zadávání veřejných zakázek přinést zjednodušení postupů v JŘBU nebo zpřehlednění pravidel pro vedení systému kvalifikace. Novelu zákona o zadávání veřejných zakázek nelze dle mého názoru vnímat jako změnu základních principů zadávání veřejných zakázek, je potřebné na ni pohlížet jako na zpřesnění a lepší ukotvení již stanovených pravidel v praxi.
Velmi přínosné byly z mého pohledu rovněž panely věnované aktuální rozhodovací praxi správních soudů a judikatuře Soudního dvora Evropské unie, kde se diskutovaly konkrétní případy a jejich dopady na výklad zadávacích podmínek. Asi nejvíce mě zaujala diskuze k otázce předběžných opatření ukládaných správním soudem v souvislosti s některými rozhodnutími ÚOHS. V naprosté většině případů totiž není předběžné opatření soudem uloženo a soudní přezkum veřejných zakázek v ČR je z tohoto pohledu do značné míry pouze akademický.
Značná pozornost byla na konferenci věnována i průnikům mezi právní úpravou kybernetické bezpečnosti a veřejným zadáváním, což úzce souvisí s rozhodnutím předsedy ÚOHS, o kterém jsem se již zmiňovala výše. Z diskuse vyplynulo, že u zakázek souvisejících s kyberbezpečností je přípustné i částečné omezení soutěže, tento krok ale musí být dostatečně odůvodněný.
Celkově konference ukázala, že oblast veřejného zadávání prochází dynamickým vývojem a klade stále vyšší nároky na odbornost všech zúčastněných stran.
Na konferenci rovněž zaznělo, jak informoval web ÚOHS, že „Úřad v loňském roce v oblasti veřejných zakázek zahájil 573 správních řízení, z čehož 305 bylo z moci úřední, ostatní byla návrhová. Právě počet návrhových řízení, kterých ÚOHS při přezkumu dává přednost, protože se týkají zakázek, které jsou právě zadávány, loni vzrostl o více jak 30 procent. V prvním stupni Úřad vydal loni celkově 751 rozhodnutí“. Jak tyto údaje hodnotíte?
Prezentované statistiky naznačují několik důležitých trendů. Celkový počet 573 zahájených správních řízení svědčí o tom, že ÚOHS zůstává aktivním regulátorem v oblasti veřejných zakázek. Zajímavý je poměr řízení zahájených z moci úřední (305) a řízení návrhových – skutečnost, že počet návrhových řízení vzrostl meziročně o více než 30 procent, může mít několik příčin.
Na jedné straně to může odrážet rostoucí právní povědomí dodavatelů a jejich ochotu aktivně hájit svá práva v zadávacích řízeních. Na straně druhé to může signalizovat i určité problémy na straně zadavatelů při formulaci zadávacích podmínek či při hodnocení nabídek. Preference ÚOHS pro návrhová řízení je logická, neboť umožňuje přezkum zakázek, které jsou právě zadávány, a tedy efektivnější ochranu hospodářské soutěže – zásah v reálném čase je vždy účinnější než následná náprava.
Celkový počet 751 rozhodnutí v prvním stupni pak ukazuje na značné pracovní zatížení Úřadu. Bylo by nicméně zajímavé znát i podrobnější strukturu těchto rozhodnutí, zejména poměr rozhodnutí, jimiž bylo správní řízení zastaveno, a rozhodnutí, jimiž byl konstatován přestupek zadavatele, neboť teprve tyto údaje by umožnily komplexnější hodnocení efektivity přezkumné činnosti.
Využiji rovněž toho, že jste navštívila mezinárodní konferenci IBM Spade 2026 v Miláně. Jaké postřehy jste si z ní odvezla?
IBM SPADE je výjimečná konference v tom, že na jednom místě propojuje svět informačních technologií s oblastí obrany a bezpečnosti – a právě tento průnik je pro mne v poslední době čím dál podstatnější. Témata jako AI a digitální transformace obranných organizací, kybernetická bezpečnost nebo autonomní systémy nejsou jen technologické výzvy – mají velmi konkrétní právní rozměr, který se přelévá i do mé každodenní praxe.
Zvláštní pozornost přitahoval panel věnovaný kvantovým technologiím a post-kvantové kryptografii. Kvantové počítače totiž nepředstavují vzdálenou budoucnost – jsou reálnou hrozbou pro stávající šifrovací standardy, na nichž dnes stojí bezpečnost komunikace státních orgánů, ozbrojených sil i kritické infrastruktury. Jakmile bude kvantový počítač dostatečně výkonný, aby prolomil současné asymetrické šifrovací algoritmy, stanou se citlivá data, která jsou dnes zachytávána a ukládána s výhledem na jejich pozdější dešifrování – takzvaná strategie „harvest now, decrypt later“ – okamžitě zranitelná.
Z právního hlediska to přináší zcela nové otázky: jaké standardy ochrany dat budou po zadavatelích a dodavatelích veřejných zakázek vyžadovány, kdo ponese odpovědnost za případný únik informací v důsledku kvantového útoku a jak bude nutné upravit zadávací podmínky u zakázek na bezpečnostní technologie, aby reflektovaly nutnost přechodu na post-kvantové šifrovací algoritmy. Konference potvrdila, že tyto otázky přestaly být akademické – státy i mezinárodní organizace již pracují na regulatorních standardech a první zadávací řízení, která budou post-kvantovou odolnost výslovně vyžadovat, jsou otázkou nejbližších let.
Konference se nesla v duchu ústředního tématu „Building Decision Supremacy“, tedy jak mohou zabezpečená data a umělá inteligence poskytovat rozhodovací převahu v operačním prostředí. Diskuse o softwarově definované obraně, o roli vesmírné domény nebo o odstrašování prostřednictvím autonomních systémů jsou na první pohled vzdálené právnické agendě – ale jakmile se bavíme o zadávání zakázek na tyto technologie, o odpovědnosti za rozhodnutí přijatá s podporou AI nebo o právním rámci kybernetických operací, jsme najednou velmi blízko tomu, čím se zabývám.
Konference mi potvrdila, že zájem o průnik IT práva, kybernetické bezpečnosti a obrany není okrajový, ale zcela zásadní pro pochopení toho, jakým směrem se bude bezpečnostní i právní prostředí vyvíjet.
Konečně, nakolik rychle vstupují aktuální technologie do vaší specializace a nakolik ji posouvají dál?
Myslím, že v posledním půl roce jsme v ROWAN LEGAL ve vztahu k používání AI udělali velký skok dopředu. Používáme řadu nástrojů, zároveň však dbáme na ochranu klientských dat a vidíme, kde použití AI smysl dává a kde ne. Alespoň prozatím to nevypadá, že by AI v dohledné době právníky nahradila, ale určitě alespoň u nás jejich práci zefektivňuje a umožňuje jim namísto rutinních úkolů trávit více času nad věcmi, kde se naplno projeví jejich přidaná hodnota.
