Vadí vám současná legislativní praxe využívání poslaneckých návrhů i v případech, kdy by bylo žádoucí připomínkové řízení?
Současná legislativní praxe tzv. „popcornové legislativy“ není nic neobvyklého, co by tady v minulosti nebylo. Vyskytovala se i za předešlých vlád v různých obměněných podobách. Stejně jako vláda má každý poslanec ústavně garantované právo předložit sněmovně návrh zákona. Poslanecká zákonodárná iniciativa je tudíž legitimní a svou ústavní silou je na úrovni legislativní iniciativy vlády.
Nicméně jsem toho názoru, že primárně má legislativa vznikat na úrovni ministerstev, která k tomu mají dostatečný aparát a jednotlivé legislativní návrhy mají ve většině případů procházet odborným připomínkovým řízením. Jen tak je možné garantovat tvorbu kvalitní a nadčasové legislativy.
Naopak v situacích, kdy řada kvalitních legislativních počinů, které prošly připomínkovým řízením za předchozí vládní garnitury, zůstane po parlamentních volbách takzvaně v šuplíku, je vhodné využít individuálních poslaneckých návrhů. V takovém případě je naopak vhodné již nedělat druhé kolo připomínek a poslanci mohou takové návrhy zákonů pouze „oprášit“ a navrhnout sněmovně jejich přijetí.
Za nevhodnou praxi naopak považuji, kdy poslanecký návrh zákona předkládá poslanec, který je současně ministrem, a předmětná materie se týká jeho gesce. V tomto případně mohou vznikat důvodné obavy o kvalitu navrhované legislativy, kdy sám ministr nedůvěřuje vlastnímu ministerstvu a nenechá jej připravit návrh zákona standardním způsobem.
Zdálo by se vám rozumné zavést do české legislativy takzvanou klauzuli zapadajícího slunce (sunset clause)? Spočívá v tom, že by zákony (či alespoň některé z nich) platily po nějakou předem určenou dobu a poté by mohly být dál závazné jen tehdy, pokud by je politická reprezentace opět potvrdila.
Legislativní pravidla vlády již dnes tuto legislativní techniku předvídají u podzákonných právních předpisů, konkrétně u nařízení vlády.
Dle mého názoru je tato technika vhodná zejména pro podzákonnou legislativu, která zavádí dočasná opatření. Mělo by se spíše jednat o tzv. „emergency“ legislativu a nikoliv o běžnou praxi na úrovni zákonů.
Jak celkově hodnotíte kvalitu legislativního procesu v České republice? Co by mu prospělo?
Český legislativní proces bych hodnotil jako systém, který má poměrně dobře nastavená formální pravidla, ale v praxi někdy naráží na překotnost přijímání změn, množství novelizací a nedostatek času na jejich skutečné odborné posouzení.
Pro advokátní praxi je přitom kvalita legislativního procesu mimořádně důležitá. Právníci sice umějí pracovat s nejasnou nebo komplikovanou právní úpravou, ale cílem by nemělo být vytvářet pravidla, jejichž význam musí následně dovysvětlovat soudy a správní orgány. Dobře napsaný zákon má být, pokud možno, předvídatelný, prakticky použitelný a nadčasový.
Jako významný nešvar tuzemského přístupu vnímám tzv. „gold plating“, kdy v souvislosti s implementací evropské legislativy dochází k lokálnímu zpřísňování pravidel.
Naopak pozitivně lze vnímat nově vládou představený startupový zákon, který by měl motivovat mladé talentované české podnikatele a podpořit lokální inovace. Toto je dle mého názoru cesta, kterou by se naše legislativa měla ubírat.
Advokátní kancelář KeyMove je partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky KeyMove je možné navštívit na adrese https://keymove.cz/
