Jak aktuálně hodnotíte přístup firem v České republice ke compliance? Vyvíjí se postupem času?
Řekla bych, že přístup českých firem ke compliance se v posledních letech jednoznačně posunul. Zatímco dříve byla compliance v řadě společností vnímána spíše jako soubor formálních pravidel, která je potřeba mít „splněná“, dnes stále více firem chápe, že dobře nastavený compliance systém je především nástrojem řízení rizik.
Ten posun souvisí podle mě i s tím, že firmy si stále více uvědomují, jaké následky může mít jednotlivé selhání zaměstnance nebo manažera. Nejde jen o samotnou pokutu nebo trestní odpovědnost. Pro firmu může být ve výsledku mnohem závažnější reputační škoda, ztráta důvěry obchodních partnerů, problémy ve veřejných zakázkách nebo zásah do samotného fungování společnosti.
Zároveň bych ale byla opatrná s tvrzením, že už je compliance standardem všude. Rozdíly mezi jednotlivými firmami jsou stále poměrně velké. U větších a mezinárodních společností je compliance obvykle součástí širšího systému řízení rizik a vnitřních kontrol. U menších a středních firem se stále můžeme setkat s představou, že compliance znamená především mít několik směrnic a proškolit zaměstnance.
Podle mě je ale právě tohle slepá ulička. Compliance nemá být dokument, který někde leží v interním systému. Musí být skutečně provázaná s tím, jak firma funguje, s její organizační strukturou, rozhodovacími procesy, kontrolními mechanismy i firemní kulturou.
A myslím, že právě tímto směrem se bude vývoj dál ubírat, od „compliance na papíře“ k reálně fungujícímu systému prevence a řízení rizik.
Jak vnímáte aktuální posuny v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob? Na co byste v tomto ohledu upozornili?
Novelu vnímám jako další krok v postupném posilování významu trestní odpovědnosti právnických osob. Česká úprava už dávno není postavená na představě, že trestní právo se týká primárně jednotlivce a firma je jen jakýmsi vedlejším objektem. Právnická osoba dnes může být sama vystavena poměrně zásadním trestněprávním důsledkům.
Za důležitý považuji především posun směrem k většímu zohlednění toho, jak se samotná společnost ke svému protiprávnímu jednání postaví. Novela posiluje význam preventivních a nápravných opatření a nově výslovně pracuje i s tím, zda má společnost účinný compliance systém, případně zda jej po incidentu přijme nebo upraví.
To je podle mě důležitý signál pro management: nestačí řešit compliance až ve chvíli, kdy vznikne problém. Naopak je potřeba mít nastavené mechanismy, které jsou schopné riziko identifikovat, protiprávní jednání odhalit a adekvátně na něj reagovat.
Současně bych upozornila na to, že compliance program sám o sobě není žádný „beztrestný štít“. Rozhodující bude jeho skutečná účinnost. Jinými slovy, mnohem méně bude záležet na tom, kolik má firma směrnic, a mnohem více na tom, zda zaměstnanci vědí, co mají dělat, zda jsou pravidla skutečně kontrolována a zda firma umí reagovat na jejich porušení.
A právě tady podle mě bude v praxi zajímavé sledovat, jak budou soudy a státní zastupitelství účinnost compliance programů vyhodnocovat.
Jak hodnotíte novou možnost odklonu upuštění od trestního stíhání u právnických osob?
Vnímám ji velmi pozitivně. Podle mě jde o změnu, která dobře odpovídá tomu, jak bychom měli o trestní odpovědnosti právnických osob přemýšlet.
Smyslem by totiž nemělo být za každou cenu potrestat společnost způsobem, který může mít negativní dopad nejen na její vlastní fungování, ale i na zaměstnance, obchodní partnery nebo další osoby, které s protiprávním jednáním neměly nic společného. Pokud je společnost ochotná napravit způsobenou škodu, odstranit škodlivé následky, přijmout nápravná opatření a zároveň pracovat na tom, aby se podobná situace neopakovala, dává mi smysl nabídnout jí cestu, jak se vyhnout samotnému odsouzení.
Tento přístup se následně promítá do nového institutu podmíněného upuštění od trestního stíhání, který neklade důraz pouze na sankci, ale především na nápravu a prevenci dalšího protiprávního jednání. Právnická osoba s ním musí souhlasit, musí řešit náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení, zavázat se k nápravě škodlivých následků a složit peněžitou částku na pomoc obětem trestné činnosti. V odůvodněných případech může být součástí podmínek také zavedení compliance opatření a jejich externí kontrola.
Oproti tradičnímu pojetí trestní odpovědnosti tak nový institut přináší větší prostor pro zohlednění následného chování právnické osoby. Významné není jen to, že došlo k protiprávnímu jednání, ale také to, jak na něj společnost reaguje, zda přijímá odpovědnost a zda je schopna prokázat skutečnou snahu o nápravu.
Samozřejmě bude hodně záležet na tom, jak se tento nový institut uchytí v praxi a jak budou orgány činné v trestním řízení jednotlivé podmínky vyhodnocovat. Ale jako princip ho považuji za velmi rozumný.
Vnímáte tuto možnost pro advokacii a vás konkrétně i jako byznysovou příležitost?
Ano, určitě. Ale nevnímám to primárně jako příležitost vytvořit další produkt typu „compliance program“. Zajímavější je podle mě širší role advokáta v celém procesu.
Nová úprava propojuje trestní právo, compliance, interní vyšetřování, nápravu škody a řízení rizik. A právě v takové situaci může být pro klienta cenné, když má poradce, který dokáže tyto oblasti propojit.
Zároveň je velmi zajímavá nová role kontrolující osoby podle § 37d ZTOPO. Tou může být mimo jiné specializovaný advokát nebo advokátní společnost, která kontroluje přípravu a zavádění preventivních a nápravných opatření a pravidelně o své činnosti informuje soud nebo státního zástupce. Nejedná se o standardní právní poradenství, ale novou specializovanou oblast na pomezí trestního práva, compliance a řízení rizik.
Je přitom důležité rozlišovat roli poradce a kontrolující osoby. Kontrolující osoba musí být při své činnosti nezávislá a jejím úkolem není klientovi „pomoci projít kontrolou“, ale objektivně posoudit, zda jsou opatření řádně připravena a zaváděna.
Takže ano, jako byznysovou příležitost to vnímám. Především ale jako příležitost pro advokacii být u problému dříve, od jeho prevence přes nápravu až po následnou kontrolu, a neřešit ho jen ve chvíli, kdy stojí firma před soudem.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky HAVEL & PARTNERS je možné navštívit na adrese https://www.havelpartners.cz
