Jak přistupujete v Raiffeisenbank k zavádění AI?
Jako k inovaci s obrovským potenciálem, která vytváří nutnost přehodnotit jak pracujeme, vytváříme hodnotu pro klienty, jak spravujeme data a jestli jsou naše procesy ty nejlepší možné. Je to příležitost posílit spolupráci mezi odděleními a společně hledat nové cesty jak být víc efektivní a usnadňovat život našim klientům.
Velkou pozornost věnujeme AI vzdělávání, které je přístupné bez výjimky všem zaměstnancům. Od juniorních pozic, až po ty nejvyšší.
S jakými reakcemi se v tomto ohledu setkáváte?
Reakcí je celá škála. A všechny jsou legitimní. Vidím kolem sebe velké nadšení i opatrnost až skepsi. Vnímám jak důležité je bezpečné a zabezpečené prostředí. Bezpečí dává prostor pro inovace, pokusy a omyly, radost z experimentů a sdílení. Zabezpečené prostředí pak umožňuje používat AI na pracovní úkoly s vědomím, že firemní data nejsou sdílena veřejně a že vlastně nelze udělat chybu.
Nestačí kolegům říct „zkoušejte to“. Potřebují vědět, kde jsou mantinely, co je v pořádku, co už ne, a zároveň mít prostor nebát se ptát i na úplné základy.
Jak na tyto reakce reagujete?
To, co týmy často brzdí, v adopci AI nejsou technické znalosti, nástroje nebo struktura promptu, ale kreativita a představivost. Hledání nejefektivnějšího využití může být komplikované. Není cílem používat AI na vše, ale tam kde to má skutečnou hodnotu. Ať už ve formě lepší nebo rychlejší služby pro zákazníka, úspory času nebo nákladů, větší spokojenosti zaměstnanců nebo rychlejších inovací. Důležité je také budování expertizy a kolektivních znalostí. Prošlapávání zdánlivě slepých uliček může přinést paradoxně velmi užitečný learning.
A největší dopad má, když tým nebo jednotlivec, který si projde zajímavým učícím momentem, má chuť o odvahu sdílet svoje zkušenosti s další částí firmy. Ať už tomu říkáme best practice sharing, peer-to-peer inspiration nebo komunitní učení, podstata je stejná. AI adopce se zrychluje, když zkušenost začne cirkulovat napříč organizací. Proto je důležité nevnímat AI adopci jen jako zavádění nástroje, ale jako rozvoj nových kompetencí – schopnosti ptát se jinak, hledat nové cesty, experimentovat bezpečně a učit se z toho, co funguje i co nefunguje. Skutečná hodnota AI nevzniká, když si tým osvojí nový nástroj, ale ve chvíli, kdy začne přemýšlet, kde může AI změnit způsob práce, rozhodování nebo zlepšit služby pro zákazníka.
Co byste aktuálně poradila začínajícím kolegyním a kolegům, aby obstáli do budoucna na trhu práce?
Často dostávám otázku, co by měli jít mladí lidé studovat, aby byli relevantní na trhu práce. Věřím, že by měli studovat to, co je opravdu baví a kde tím pádem mohou přinést svoji unikátní lidskou přidanou hodnotu. Doporučila bych jim rozvíjet kritické myšlení, odvahu, schopnost klást správné otázky. Efektivně a srozumitelně komunikovat, posilovat empatii a paralelně se vzdělávat v AI a nových technologiích. A také si nastavit vlastní systém celoživotního vzdělávání. To co vystudují dnes, jim nebude stačit v následujících letech. Všichni budeme neustále studenty a učiteli zároveň. Budeme se kontinuálně učit a zároveň vzdělávat svoje okolí – svoje kolegy, týmy, komunity, členy rodiny.
World Economic Forum odhaduje, že do roku 2030 se promění nebo zastará 39 % současných dovedností pracovníků a 59 ze 100 zaměstnanců bude potřebovat nějakou formu upskillingu nebo reskillingu. To znamená, že schopnost učit se bude jedna z nejdůležitějších kariérních kompetencí.
Odhadnete, jak to bude s AI vypadat třeba za rok?
Za rok bude AI mnohem méně „wow“ a mnohem více normální součást práce. Dnes ji často vnímáme jako něco speciálního, často jako nástroj. A mnoho diskusí se odehrává právě kolem nástrojů, modelů a jejich verzí. Za rok bude AI víc zabudovaná přímo v procesech, dokumentech, schůzkách, komunikaci a rozhodování. A budeme se víc zaměřovat na to, kde přináší reálnou hodnotu. Určitě se do popředí dostane i otázka provozních nákladů. Budeme se učit nastavovat spolupráci mezi týmy lidskými a agentními a budeme kvůli tomu možná měnit organizační designy firem. Hodně uvidíme posun v náplni práce a předefinování rolí. Článek s nadpisem „Jak projít kariérní transformací z copywritera na manažera týmu agentů?“ nebude rarita.
AI, kritické myšlení, kontextové rámce znalostí a digital confidence budou stále více prostupovat do školství a kontinuálního vzdělávání.
Budeme se možná ještě intenzivněji bavit o AI stresu, nutnosti být část dne off-line, potřebě setkávat se ve fyzickém světě a soustředit se na věci, které přinášejí firmám i jednotlivcům hodnotu. A snažit se FOMO (fear of missing out) nahradit JOMO (joy of missing out).
Co se ale nezmění je, že důležitá, strategická rozhodnutí budou nadále v lidských rukách. I nadále budou situace, kde použití AI nebude dávat ekonomický smysl a kde bude role člověka nezastupitelná.
Chytré firmy budou kombinovat v týmu juniorní kolegy se zkušenými, daleko víc budeme slýchat o reverse mentoringu a generace 50+ a její zkušenosti budou firmami velmi ceněné.
