Nedávno tak spolupořádala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy konferenci „Hromadné žaloby 2.0 aneb co přinesly první dva roky od účinnosti zákona“. Hromadné žaloby zatím nejsou v české realitě nijak intenzivně využívány, také v jiných zemích se ale používají limitovaně, vyplynulo z ní mimo jiné.
Nedávno jste se účastnil konference Hromadné žaloby 2.0 aneb co přinesly první dva roky od účinnosti zákona. Co za vás tyto první dva roky přinesly?
První dva roky účinnosti zákona přinesly reálnou zkušenost s hromadným řízením, a to navzdory tomu, že mnohé spotřebitelské organizace signalizovaly, že přijaté znění zákona nebude atraktivním z hlediska jeho využití.
Mediálně nejznámějším je kauza společnosti Postýlkov. Co ukázala ta konkrétně?
Takzvaná kauza Postýlkov dle mého názoru ukázala, že hromadné řízení může být využitelným procesním nástrojem, s nímž je třeba reálně počítat. Zároveň se ukázalo, že pro žalovaného je naprosto zásadní, aby se bránil od prvního okamžiku, kdy je žaloba podána, a to s využitím kvalifikovaného zastoupení advokátem – bránit se v pozdějších fázích řízení, pokud už soud rozhodl o přípustnosti hromadné žaloby, je velice složité a některé, jinak pádné, námitky již nemohou být uplatněny.
Jaké další kauzy z posledních dvou let stojí podle vás za pozornost?
Vzhledem k tomu, že jediné veřejně dostupné informace máme o kauze Postýlkov, lze uzavřít, že žádné. Víme sice, že došlo k podání další hromadné žaloby a o další se uvažuje, nicméně i podle zástupce žalující spotřebitelské organizace v tomto případě jde spíše o snahu rozhýbat jednání s žalovaným.
Jak byste zhodnotil dosavadní přístup justice k hromadným řízením?
Městský soud v Praze, který je jediným příslušným soudem k vedení hromadných řízeních, se řízení zhostil velmi dobře, profesionálně a efektivně, což se projevilo mimo jiné ve stanovení krátkých lhůt k procesním úkonům anebo v nařízení druhého jednání v rychlém sledu po prvním jednání ve věci.
Soud rovněž zcela správně a podle mého názoru inspirativně řešil a vedl strany při aplikaci nových institutů tohoto řízení, jako je například plán hromadného řízení a jeho aplikace do projednávané kauzy. Navzdory mnoha procesním složitostem tak řízení skončilo velmi rychle a bylo vedeno maximálně hospodárně.
Ačkoli v kauze Postýlkov se jednalo „pouze“ o desítky nároků a řízení bylo stran využití aktivní procesní obrany limitováno, lze očekávat, že i další řízení o nových hromadných žalobách budou vedena stejně efektivně. Na to je třeba být připraven.
Jak vnímáte to, že hromadné žaloby jako institut patrně nejsou využívány tak často, jak se původně předpokládalo?
Já osobně se domnívám, že se nepředpokládalo masivní využívání hromadného řízení, proto nejsem ze stávající situace překvapený. Jedná se o specifický institut, který je stále ještě nový a pro naše právní prostředí poněkud netypický. Zároveň pro spotřebitelské organizace přináší mnoho starostí, třeba se správou přihlášených členů, a proto si prozatím logicky vybírají spíše jednoznačné případy, v nichž mají větší šanci uspět bez zásadních komplikací.
Bylo by podle vás vhodné tuto realitu změnit?
Obecně lze sice říct, že není šťastné, aby existoval institut, který se nevyužívá, nicméně volat plošně po častějším podávání jakýchkoli žalob, a tím spíše žalob hromadných, by bylo neuvážené. Myslím zároveň, že je poměrně brzy toto hodnotit, a bylo by lepší vyčkat na širší praktické zkušenosti s využitím tohoto zákona v praxi, a to zejména na straně spotřebitelských organizací i spotřebitelů samotných.
Petře, vy jste se na konferenci zabýval tématem předběžných opatření v hromadném řízení. Jak fungují za vás ty?
V prvním hromadném řízení jsme bohužel neměli možnost použití předběžných opatření sledovat. S ohledem na minimální odlišnosti od obecné úpravy v občanském soudním řádu ale lze očekávat standardní přístup, který bude spíše zdrženlivý. Odlišnosti plynoucí ze zákona o hromadném řízení jsou ale dle mého nastaveny správně a dávají smysl.
Byly by podle vás nyní vhodné nějaké legislativní změny?
Někteří řečníci na konferenci volali po přijetí legislativních změn, nicméně první hromadné řízení dle mého názoru zaprvé není dostatečným vzorkem pro odůvodnění legislativních změn, a zadruhé prokázalo funkčnost zákona.
Z diskuze na konferenci ostatně vyplynulo, že mnoho připomínek by zřejmě bylo možné překlenout výkladem a aplikací stávajícího znění zákona namísto úpravy po první zkušenosti. Nakonec i exkurz do zahraničních právních úprav a tam vedená hromadná řízení ukazují, že tento institut má limitovanou využitelnost bez ohledu na to, jaká forma hromadných řízení se aplikuje.
A kdybych se zeptal vysloveně na přístup ROWAN LEGAL k hromadnému řízení a souvisejícímu poradenství, jaký je?
Pro nás je hromadné řízení velkým a zajímavým tématem, o čemž může svědčit to, že jsme v něm aktivní v podstatě od prvního představení návrhu věcného záměru zákona o hromadných žalobách na přelomu let 2017 a 2018.
Konference na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kterou jsme letos spolupořádali již potřetí, je jen zlomkem našich aktivit v této oblasti. Pokud jde o poradenství jako takové, míříme samozřejmě spíše na zastupování žalovaných. Soustřeďujeme se proto i na prevenci vzniku sporů a přípravu na ně, a to nejen takových, které mohou skončit hromadnou žalobou.
Mgr. Petr Zábranský je advokát ROWAN LEGAL a specialista na řešení sporů a správní právo. Klienty zastupuje před soudy i správními orgány a ve své praxi se soustředí rovněž na ochranu osobnosti, ústavní právo či hromadné žaloby.
ROWAN LEGAL je partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky ROWAN LEGAL je možné navštívit na adrese https://rowan.legal/
