Český právní řád takovému účastníkovi přiznává široké právo na zajištění tlumočníka. Co přesně toto právo zahrnuje a kde jsou jeho meze?
Právní rámec
Základní východisko vyplývá již z čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod: Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.
V civilním řízení toto právo konkretizuje občanský soudní řád. Podle § 18 OSŘ mají účastníci právo jednat před soudem ve své mateřštině a soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba v řízení vyjde najevo.
Česká úprava je pro účastníky příznivá zejména v tom, že tlumočné nese stát. Účastník tedy nemusí předem ani následně hradit odměnu tlumočníka. V některých právních řádech je přitom přístup odlišný a náklady tlumočení mohou v civilním řízení nést přímo účastníci, popřípadě je hradí neúspěšná strana v rámci nákladů řízení.
Co právo na tlumočníka zahrnuje a co už nikoli?
V civilním řízení se právo na soudního tlumočníka vztahuje na ústní přednesy v řízení. Typicky tak má cizinec právo na přítomnost tlumočníka při jednání soudu. Smyslem je, aby se účastník mohl vyjádřit, porozumět průběhu jednání a reagovat na to, co se před soudem děje.
Právo na tlumočníka však neznamená obecný nárok na překlad a je třeba jej důsledně odlišovat od práva na překlad písemností do jazyka účastníka. Soud zásadně nezajišťuje překlad žaloby, vyjádření účastníků, vlastních usnesení ani konečného rozhodnutí do jazyka účastníka. Písemný styk se soudem probíhá v češtině. Právo na tlumočníka proto nelze zaměňovat s nárokem na komplexní jazykové zajištění celého řízení. Soud neposkytuje překladatelský servis, asistenční tlumočení mimo jednání ani průběžný překlad spisu.
V trestním řízení je ochrana obviněného širší: trestní řád výslovně zajišťuje nejen tlumočení jeho komunikace při procesních úkonech, ale za stanovených podmínek také tlumočení porady s obhájcem a písemný překlad některých procesních rozhodnutí, včetně obžaloby a rozsudku.
Kdy soud tlumočníka ustanoví a kdy ne?
Potřeba tlumočníka zpravidla vyjde najevo z prohlášení účastníka, z průběhu jednání nebo z obsahu spisu. Jakmile je zřejmé, že se účastník jednacím jazykem nedorozumí, má soud tlumočníka ustanovit.
Jiná je situace, pokud cizojazyčného účastníka zastupuje advokát. Zastoupení mění způsob komunikace se soudem: procesní úkony činí zástupce a písemný styk probíhá jeho prostřednictvím. Soud proto tlumočníka neustanovuje, komunikuje-li jen s advokátem. Je-li však účastník jednání přítomen, právo na tlumočníka trvá, protože zastoupení advokátem jazykovou bariéru přítomného účastníka při jednání neodstraňuje.
Z naší praxe
Při zastupování našich klientů počítáme s tím, že veškerou komunikaci se soudem povedeme my. Klientovi průběžně zprostředkujeme vše podstatné, co se v řízení děje a co je pro něj důležité. Zároveň již při prvním úkonu vůči soudu upozorňujeme soud na to, že klient neovládá češtinu a žádáme soud o ustanovení tlumočníka.
Občas se stává, že soudy tlumočníka i přes naši žádost ustanovit zapomenou. Je proto vhodné si dotazem na soud s dostatečným předstihem před termínem jednání ověřit, že tlumočník byl skutečně ustanoven a byl k jednání předvolán. Jinak může nastat nepříjemná, ale v praxi bohužel nikoliv neobvyklá situace, že se až v jednací síni zjistí, že tlumočník chybí. Zejména u méně frekventovaných cizích jazyků je dostatečný časový předstih pro ustanovení tlumočníka klíčový, a to s ohledem na omezené počty tlumočníků.
Pokud už nastane ona nepříjemná situace, že se až těsně před jednáním zjistí, že soud tlumočníka neustanovil, není třeba se hned vzdávat. Aktivitu k zajištění tlumočníka může vyvinout i sám účastník řízení, respektive jeho právní zástupce. Účastník může sám kontaktovat tlumočníka, zapsaného v seznamu soudních tlumočníků, a domluvit se s ním na účasti u soudního jednání. Soud pak tlumočníka ustanoví přímo na místě. Opakovaně se nám takto podařilo našim klientům tlumočníka zajistit a odvrátili jsme tak odročení jednání, které je nepříjemné zejména v situaci, kdy zahraniční klient kvůli jednání cestuje do ČR. Využití této možnosti nicméně předpokládá součinnost se soudem – záměr zajistit tlumočníka svépomocí je třeba soudu předem avizovat a dohodnout s ním další postup.
Přestože soudy v České republice cizincům neposkytují komplexní jazykové zajištění celého řízení, mají účastníci nevládnoucí češtinou právo jednat před soudem ve své mateřštině a s tím související právo na tlumočníka na náklady státu. Právo na překlad písemností v civilním řízení není, ale v naší praxi se občas setkáváme s tím, že soudy cizincům i přesto překládají některé písemnosti.
Důležité je závěrem také připomenout, že přestože u nás bereme právo na tlumočníka na náklady státu jako samozřejmost, v řadě jurisdikcí se nejedná o automatické oprávnění a účastníci řízení musí tlumočné hradit z vlastních zdrojů, což může citelně omezit či dokonce znemožnit jejich přístup k soudům.
Jazyková bariéra přitom nesmí být překážkou spravedlnosti – skutečný přístup k soudu totiž předpokládá, že účastník řízení rozumí tomu, co se před soudem děje, a má reálnou možnost účinně hájit svá práva.
Tomáš Břicháček je expertem advokátní kanceláře KOUBÍKOVÁ LEGAL s rozsáhlými zkušenostmi s evropskou legislativou, mezinárodní justiční spoluprací i zastupováním České republiky v expertních pracovních skupinách Rady EU. Své služby poskytuje v angličtině, francouzštině a španělštině.
Advokátní kancelář KOUBÍKOVÁ LEGAL je partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky KOUBÍKOVÁ LEGAL můžete navštívit na adrese https://www.koubikovalegal.eu/cs/
