Daniel Digoň působí jako CEO společnosti ATALIAN Czech Republic, jejíž vedení převzal jako pátý generální ředitel v řadě během tří let. „Společnost měla dobrý potenciál, ale nikdo tam nevydržel,“ vzpomínal s tím, že ale člověk musí vydržet, protože dobré věci trvají nějaký čas. „Dnes jsme v černých číslech a jedeme bomby,“ usmíval se Digoň, podle něhož bývá rozdíl mezi vítězem a poraženým jak ve sportu, tak v byznysu jen ten, že vítěz vydrží. Talent je podle Digoně důležitý, ale klíčová je konzistentnost.
Absolutně s tím souhlasil rovněž bývalý triatlonista Jan Kovalovský, Head of Broker společnosti FTMO. „Jako sportovec jsem neměl žádný talent, oddřel jsem to a když jsem přestal trénovat spadlo to,“ popisoval. Důležitá je podle něj rutina. Člověk musí milovat to, co dělá, stejně jako mít cíl. Opět, až už ve sportu nebo v byznysu. Kovalovský totiž díky „tlačence“ svého sportovního svěřence totiž svého času začal pracovat v Patrii, shodou okolností v den, kdy padli Lehman Brothers. O finančních trzích tehdy nic nevěděl, ale začalo ho to bavit, a tak se s pomocí kolegů učil, samovzdělával a během dvou let se stal v této oblasti respektovaným profesionálem.
Oba zmíněné manažeři se rovněž shodli v tom, že je vhodné pro každého člověka najít tu správnou pozici. Někdo totiž nemusí dobře fungovat v určité roli, pro společnost ale může být přesto přínosem třeba někde jinde. „Někdy se v byznys stává, že někdo hraje na postu, na který se nehodí. Úlohou trenéra je pro každého hledat tu správnou roli,“ vysvětloval Daniel Digoň. „Na každé funkci musíte mít zastupitelného člověka, aby vás nemohl vydírat,“ upozornil ale rovněž Jan Kovalovský. Pokud by někdo zastupitelný nebyl, „musíte ho nakoupit pro svou vizi“. Oba se shodli rovněž na tom, že funguje spíše pozitivní motivace, než ta negativní. Klíčová je také vzájemná důvěra mezi lidmi a jejich šéfy, podobně jako mezi sportovci a trenéry.
Dřívější tenista Radek Štěpánek mluvil spíše o tom, že ho ti nejlepší trenéři nechali dělat chyby, spojené třeba se špatným stravováním, aby si sám přišel na to, co je pro něj nejlepší. Mluvil také o správné komunikaci – když od něj trenéři nedostávali třeba správné informace o jeho psychické kondici, na trénincích pak několik dní „vyráběli zmetky“. „Otevřenost a jiná komunikace mě katapultovaly jinam, aniž bych změnil styl nebo taktiku,“ uvedl Štěpánek. S tím, že ho na vrchol dostaly zejména změny, které udělal mimo kurt a ne na kurtu.
„Principy jsou v každé práci stejné,“ popisoval také Štěpánek s tím, že je potřeba všechno dělat naplno snažit se dostat ze sebe maximum. „S tenisem jsem skončil s klidným srdcem, všechno jsem udělal, jak jsem mohl, dal jsem mu všechno,“ vypočítával. Prý sice hodněkrát spadl, nabil si, ale nikdy nepřestal bojovat. Z jeho následných slov se dá dovodit, že nyní se stejnou vervou věnuje byznysu, který se týká udržitelnosti a palivových aditiv.
Právě příprava se ale v byznysu podle Daniela Digoně někdy podceňuje. Většina lidí se totiž nechystá ani na důležité schůzky. „My trénujeme na těžká jednání, na některá se připravujeme i dvakrát, třikrát, rozdělujeme si role, zkoušíme si, co poví druhá strana,“ popisoval. „Když věnuje alespoň stejný čas, jako schůzce přípravě, budete o 50 procent úspěšnější,“ nabádá Digoň.
