Ze současného vedení ministerstva spravedlnosti jste v jeho čele strávil nejdelší dobu, téměř celé čtyři roky od ledna 2022. Jaká to byla doba?
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale byla to doba plná výzev a práce, také nadšení a objevování toho, co je všechno možné. Měl jsem za sebou advokátní zkušenost, s ohledem na tehdejší vedení ministerstva spravedlnosti jsem ale tušil, že bude třeba, abych se věnoval tématům, která pozornost tak úplně neměla. Proto jsem se zaměřil třeba na opatrovnickou justici nebo přístup ohrožených osob k justici a obecně na témata se sociálním přesahem. Tento můj prvotní záběr se postupně rozšířil i na oběti trestných činů, fungování vězeňství a nakonec na formulaci trestní politiky.
Z byznysového prostředí jsem byl zvyklý rozhodovat se na základě faktů a mít plán toho co dělat, tak jsem se snažil také o to, aby v oblastech, v nichž chyběla koncepce rozvoje, vznikla. Jsem hrdý na to, že se nám v rámci většího projektu podařilo vytvořit analytický tým, který na ministerstvu spravedlnosti pracuje s daty. Přál bych si, aby takto pracovalo do budoucna každé ministerstvo a aby jeho rozhodnutí vycházela z objektivních faktů.
Debaty, které jsme vedly a které se budou vést třeba o insolvencích a exekucích jsou nesmírně složité s řadou protichůdných zájmů, je tedy důležité v nich hledat ratio. Zároveň mají svou ekonomickou podstatu, takže bych byl rád, kdyby se související rozhodnutí dělala i se změřením jejich dopadu. A netýká se to jen insolvencí, ale třeba i změn u nezabavitelných částek.
Věřím, že dostupnost konkrétních čísel bude do budoucna brzdou i pro kohokoliv, kdo by chtěl související rozhodnutí dělat pocitově nebo zlobbovaně. Tento útvar tedy existuje, má dvě základní oblasti zájmu – vedle exekucí a insolvencí, u kterých se podařilo propojit naše údaje s daty z ministerstva práce a sociálních věcí, je to trestní politika – a bude ho možné do budoucna využívat.
Jedna z vašich nejzásadnějších legislativních změn z tohoto volebního období se týká právě trestního práva, kdy došlo k zatím největším změnám trestního zákoníku, které mají výrazně podpořit ukládání alternativních trestů a odlehčit věznicím. Jak obtížné ještě bude uvést související novinky do praktického fungování trestního systému České republiky?
Od změn si slibuji větší efektivitu a spravedlnost trestání, ale také snižování počtu osob, které jsou odsuzovány k trestu odnětí svobody a tím pádem také efektivnější fungování vězeňství. Posledních 30 let tu chyběla odvaha k jeho větším změnám. Lidé, kteří v něm pracují, jsou většinou srdcaři, a dělají maximum. My jim ale nedáváme dostatečné nástroje pro budování bezpečnější společnosti a společnosti, v níž se do vězení ti, kteří do něj vstoupí, už znovu nevracejí. K nápravě by k měly přispět i tyto provedené změny.
Nejde ale jen o legislativu, ale také o kapacity Probační a mediační služby nebo o fungující systém elektronických náramků, který po letech konečně máme. I když bych si přál, aby počet osob, jimž jsou nasazovány, byl vyšší. Dovedu si představit, že by v tomto případě došlo ještě k určitým změnám v tom, komu je možné elektronický náramek nasadit. Protože od soudců víme, že vhodní odsouzení, kterým by šlo tento trest uložit, často nejsou: nemají domov, nemají stabilní zázemí. Jiný trest se pak jeví jako účinnější. Se systémem je tak třeba neustále pracovat a zlepšovat ho.
Neočekáváte vůči novým pravidlům trestání určitou rezistenci ze strany soudů?
Je pravda, že trestní soudy jsou poměrně konzervativní a do určité míry je to dobře. Pak jde o sjednocování judikatury ze strany Nejvyššího soudu, ze strany ministerstva je nutné některé věci hlídat a případně podávat stížnosti pro porušení zákona. Nyní se to bude týkat prvních případů ve vztahu k nové definici znásilnění. Důležité je rovněž to, že jsme zvýšili povinnost soudců se vzdělávat. I to je nástrojem, jak změny zavádět rychleji. Časem si ten systém na tyto věci zvykne a vezmi si je za své.
Pokud jde ale o trestní právo, čeká nás v budoucím období také debata o tom, jak pracovat s prvopachateli. Tam totiž vznikají ty největší diskrepance třeba u pachatelů, kteří se dopustili znásilnění a těch, kteří páchají například trestnou činnost drogovou nebo méně závažnou majetkovou trestnou činnost, jsou ale recidivisty a dostávají tak vyšší trest. K tomu právě vznikají koncepční dokumenty, rozhodnutí tedy bude možné učinit kvalifikovaně a na základě objektivních skutečnosti. Je třeba pokračovat i ve spolupráci s Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, která pro nás také k předešlým změnám zpracovala velké analýzy.
V programovém prohlášení vlády Petra Fialy najdeme plán na nový trestní řád a občanský soudní řád. To se vám nepodařilo, stejně jako předchozím vedením ministerstva. Proč je to tak problematické?
Do programu jsme si za Starosty vytkli, že bychom chtěli nový trestní řád. Bylo na něm odvedeno opravdu hodně práce, i když chápu, že jsou oblasti, kde je těžké hledat shodu, což je ale nakonec úkolem vedení ministerstva spravedlnosti. Byl bych tak rád, kdyby se nový trestní řád opět vrátil na stůl.
Občanský soudní řád je také předpis z 60. let, ale civilní řízení funguje v zásadě dobře. Je na místě bavit se o změnách ve vztahu k odvolání a zrychlení procesu v odvolací části nebo ve vztahu k dovolání, zásadní změna ale není třeba, v tom jsem spíše konzervativnější.
Prosadit nové procesní kodexy je ve výsledku těžší než změna hmotného práva. U obou předpisů narážíme na odpor profesionálů, kteří jsou s nimi zvyklí pracovat. Tyto předpisy jsou také hodně propojeny se systémy, s nimiž justice pracuje. Zvlášť u trestního řádu se pak dostáváme také ke složitým hodnotovým otázkám ve vztahu k dokazování a k nařizování odposlechů. Proto je to tak komplikované.
Změny proběhly také na státním zastupitelství, vedoucí státní zástupci mají omezené funkční období a Igora Stříže vystřídala v čele soustavy Lenka Bradáčová. Jak to celé hodnotíte?
Myslím, že je v České republice důležité budovat odolnost institucí. A tohle je jeden z kroků k větší nezávislosti státního zastupitelství. Na druhou stranu se podařilo zajistit, že vedoucí státní zástupci budou v určitých obdobích pravidelně vyměňováni. V některých případech byli na svých pozicích třeba i dvacet let, což není dobře v žádné instituci a je to demotivační také pro státní zástupce, kteří by měli související ambice.
Tuto změnu tak hodnotím velice pozitivně, dlouho dobu se nedařila a jsem vděčný za to, že se tyto debaty podařilo zmoderovat a dobrali jsme k hmatatelnému výsledku, který může dlouhodobě dobře fungovat.
Budeme-li se bavit o další právní profesi, o soudcích, jak vidíte aktuální situaci v justici?
Z pohledu toho, co může ovlivnit ministerstvo spravedlnosti, jsem rád, že dobře a plynule běžely jmenovací etapy a výměna na soudních pozicích. Dělali jsme maximum proto, aby soudy mohly průběžně vychovávat svůj dorost v kvalifikované a dobré soudce. Fungovalo to myslím dobře.
Do budoucna si opět musíme klást otázku – a na základě dat na ni odpovídat – ohledně organizace soudní soustavy. Nemyslím, že by se některé stupně měly rušit, ale měly bychom se bavit o tom, jak máme soudní mapu nakreslenou a jestli není na místě určité agendy koncentrovat u větších soudů.
Tedy nechal byste čtyřstupňovou soustavu, ale ne všechny soudy by řešily veškerou agendu?
Je to na vážně míněnou debatu. Je potřeba zajistit, aby na základě okresního členění soudy stále existovaly, ale některé agendy mohou být koncentrovány u některých větších okresních soudů. Jde třeba o ochranu osobnosti. Tato debata je nutná a musí přijít s tématem kvalitní digitalizace justice.
Povedlo se v digitalizaci justice za poslední čtyři roky dost?
Něco se povedlo, ale určitě to není dost. Je velkou výzvou do digitalizace v příštím období masivně šlápnout. Insolvenční nebo obchodní rejstřík běží v zásadě dobře, mělo by být ale mnohem jednodušší nahlížet z pozice účastníka řízení a advokáta do spisu. Digitalizace justice by měla hlavně vést k efektivnější a racionálnější práci a na konci dne také k personálním úsporám.
Mnoho neviditelné soudní práce závisí na lidské síle a je to plýtvání lidským potenciálem, který si nemůžeme dovolit. Anonymizace nebo pseudoanonymizace probíhá u soudů lidskou prací. Sice jsme rozjeli projekt anonymizéru za využití umělé inteligence, ale trvá to příliš dlouho. Nacházíme se totiž také v situaci, kdy tomuto personálu na soudech neplatíme dost a navíc je ve vysokém průměrném věku, časem tito lidé začnou odcházet.
Jak se obecněji stavíte k využití umělé inteligence v resortu spravedlnosti?
Je to realita, na kterou je třeba reagovat. Veškerá běžná uživatelská práce s ní ale musí být vykonávána s poučením ve vztahu ke kybernetické bezpečnosti. Z dlouhodobé hlediska se pojďme vážně bavit o tom – a ty debaty už probíhají – kde lidskou nesoudcovskou práci zautomatizovat.
Rozhodně ale není na místě využít umělou inteligenci při rozhodovací činnosti. Každopádně je s umělou inteligencí nutné pracovat opatrně a poučeně, jak ve vztahu k bezpečnosti, tak kriticky.
Aktuálně také slyšíme ze strany advokátů stížnosti na neproplácení například ex offo odměn ze strany některých soudů a podobně. Řešíte to?
Opakuje se to každý rok, těžko se předpokládá, kolik peněz bude vynaloženo. Je to spojené i se zvýšením advokátního tarifu a s vyšším odměňováním znalců a tlumočníků. Bez pochyby je to ale problém a je špatně, když stát a navíc ještě soud není schopen včas splnit své závazky.
Aktuálně tak probíhají jednání s ministerstvem financí tak, aby nám byly doplněny prostředky k tomu, aby soudy mohly platit své mandatorní výdaje ve vztahu k ustanoveným advokátům ex offo, opatrovníkům, znalcům, tlumočníkům a tak dále. Je určitě ostuda, když se tak neděje. Je to stejné, i pokud jde o zmocněnce poškozených, i k nim se musí peníze dostat včas a soudy by na nich neměly šetřit.
Zmínil jste navýšení advokátního tarifu, pravděpodobné příští vedení advokátní komory už ale mluví o tom, že chce jednat o dalších změnách. Jak byste se k nim stavěl vy?
Jsem moc rád, že se advokátní tarif podařilo navýšit. Překážkou velkorysejšího navyšování jsou nároky na státní rozpočet. Byl bych ale rád, kdyby se do budoucna podařilo zajistit automatickou valorizaci advokátního tarifu, a to za určitých pravidel, třeba podle stanoveného vyššího růstu inflace. U advokátního tarifu je ale jeho průběžně zvyšování určitě na místě, takže se budoucímu vedení advokátní komory nedivím, že o tom mluví již nyní. Je ale třeba posilovat rovněž řádné odměňování nejen advokátů, ale také zmocněnců poškozených.
Exekutoři si naopak stěžují, že jsou jedinou právní profesí, u níž k navýšení tarifu během tohoto volebního období nedošlo. Dojde k němu ještě za stávajícího vedení ministerstva?
Je pravda, že došlo k navýšení jak znalecké, tak tlumočnické vyhlášky, což ale bylo bezpodmínečně nutné, protože pokud jde o znalce zvlášť z některých oborů, jsme v krizové situaci. Povedlo se rovněž zvýšení notářské vyhlášky a je tedy na místě bavit se rovněž o zvýšení exekutorského tarifu.
Každý ten tarif ale má jinou povahu, notářský tarif ve veřejné debatě nikoho netrápí, u exekutorského je to složitější, dopadá třeba i na sociálně slabé a souvisí to rovněž s plány státu na podporu strukturálně postižených regionů nebo oddlužení. I s ohledem na to, jakou máme za poslední roky kumulovanou inflaci, je ale na místě tarify všech právnických profesí navyšovat. Nyní jsme už na konci volebního období, uvidíme, jak se debaty ještě povedou. Nechci nic uzavírat, ani vylučovat.
Vedete pražskou kandidátu Starostů a nezávislých, zároveň jste kandidátem vašeho hnutí na ministra spravedlnosti. Pokud byste se jím stal, jaké by byly vaše první kroky?
Je třeba dotahovat změny, které jsme rozjeli, a zajistit jejich faktické naplňování. Ať již jde třeba o rozhodování podle nových pravidel, i když tam jsou možnosti ministerstva omezené, nebo o zajištění peněz pro justici ve smyslu naplánovaných změn, ať již v rámci rozvoje Probační a mediační služby nebo vězeňství a trestní politiky.
Co se týče zákonných změn, vidím prostor u předpisů, které se v tomto volebním období naplnily z mého hlediska polovičatě. Jde třeba o nastavení hromadných řízení, kde jsou restriktivní podmínky pro financování subjektů podávacích hromadné žaloby, což vede k tomu, že tento institut bude využíván minimálně, byť si myslím, že ochrana spotřebitelů je u nás nedostatečná a je to i důvodem vysokých cen některých služeb nebo komodit.
Jedná se taktéž o nastavení některých protikorupčních předpisů spojených s lobbingem nebo whistleblowingem, kde bych byl rád, abychom se vrátili k tomu, co jsme jako Starostové navrhovali. Tam by bylo možné zajít dál. U insolvencí bych byl rád, kdybychom nechali běžet změny, které jsme nově nastavili, například ať se ukáže, jak bude fungovat tříleté oddlužení. Ne na každou společenskou změnu musíme reagovat změnou předpisů, nejdříve bychom se měli bavit o tom, jestli v současném systému dokážeme naplnit naše očekávání. A pokud ne, předpisy měnit.
Zjevné také je, že bude nutné se věnovat digitalizaci a dotáhnout velké stavební projekty, které justice konečně realizuje, ať je to velký areál v Ústí nad Labem nebo v Českých Budějovicích. Je také třeba stabilizovat prostředí, které může ministerstvo přímo ovlivnit, to znamená fungování Probační a mediační služby a Vězeňské služby.
Přijde mi také důležité podpořit rozhýbání tržního právního prostředí v Česku, kdy bych rád zrealizoval svůj dřívější plán spočívající v zavedení systému UNCITRAL do českého rozhodčího řízení. Tím by se pozdvihlo na evropskou a světovou úroveň, což by mohlo pomoci jak českému byznysu, tak českému právnímu byznysu.
Tedy neměli bychom od vás čekat žádnou revoluci, ani množství nové legislativy, ale spíše držení systému a přitlačení tam, kde to teď nefunguje?
Česká justice je v dobrém stavu, zejména v porovnání se zeměmi na východ od nás, ale potřebuje velkou péči. V mnoha oblastech, i když to není navenek vidět, jsme na hraně krizového scénáře, ať již jde o fungování znalců, personálu na soudech nebo státního zastupitelství nebo vězeňství. Čísla o tom mluví jasně.
Rád bych také pokračoval v zlepšování opatrovnické justice. Český systém, nejen justiční, nedokáže dobře reagovat na případy ohrožených dětí. Každý rok je totiž z rodin do některé z forem náhradní péče odebráno asi 3000 dětí, což je varující číslo. Není to nutně chyba justice, ale systém nefunguje tak, jak by měl. Rád bych tak prosazoval koncept Problem-solving justice tak, aby byla justice v některých těchto případech více schopna motivovat lidi k běžnému návratu do života a nebyla jen represivní složkou státu, ale také tou pomáhající.
Když se vrátíme k vašim vyjádřením a vyjádřením hnutí Stan z posledních měsíců, máme to chápat tak, že buď budete na ministerstvu působit jako ministr, nebo na něm nebudete vůbec? I když chápu, že krátce před volbami se na to složitě odpovídá.
Kandiduji do Poslanecké sněmovny s programem Starostů a nezávislých. Ten máme propracovaný a zajímavý i pokud jde o efektivní stát, právní stát a trestní justici. V tom bych chtěl pokračovat a tento program naplňovat. Jak jsem říkal, česká justice potřebuje velkou péči a já budu moc rád, když se jí budu moci z jakékoliv pozice věnovat.
Budu vděčný za to, když to budu moci dělat jako ministr spravedlnosti, ale stejně tak budu vděčný za to, když to budu moci dělat jako poslanec. Funkce náměstka a poslance nejsou slučitelné, s klidem tedy mohu říct, že je velice pravděpodobné, že po volbách na ministerstvu už nebudu.
Pokud tedy nebudete ministrem.
Což ale bude ještě nějakou dobu trvat (smích). Ne, nechci předjímat. Ale práce pro českou justici mě v posledních letech naplňovala, myslím, že díky svému dosavadnímu působení mám know-how a vím, kde má systém své nedostatky. Takže bych v tom rád pokračoval.
Obraz ministerstva spravedlnosti v tomto období poznamenává bitcoinová aféra a jak bylo myslím už detailně popsáno, vy jste v ní prakticky žádnou roli nehrál, přesto dopadá i na vás. Jak to celé po více než čtvrtročním trvání této kauzy vnímáte? A je tématem při vaší osobní kampani?
Na ulici teď stojím skoro každý den a stalo se mi asi jednou nebo dvakrát, že by se mě na to někdo zeptal. Ta kauza je natolik složitá, že se v ní málokdo orientuje. Co se týče posledních měsíců, jsem rád, že se podařilo dotáhnout některé kroky, které jsme avizovali.
Podařilo se uzavřít smlouvy s kupujícími, čímž se podařilo zamezit velkému riziku škod do budoucnosti. Je také zpracován audit, který byl zveřejněný jen v drobné části na základě doporučení Vrchního státního zastupitelství. Audit popisuje, co bylo špatně a kde došlo při přijímání daru k chybám. Za mě je škoda, že audit nemohl být zveřejněn, ale je to jen odklad v čase. To, že jej Vrchní státní zastupitelství nyní nechce nechat s ohledem na běžící úkony v trestním řízení zveřejnit, je pro mě důkazem, že byl tento audit zpracován kvalitně a nic se v něm nezakrývalo. O tom jsem přesvědčen.
Celá ta kauza mě nesmírně štve a mrzí. Místo toho, abychom se mohli bavit o tom, co se povedlo – za ty skoro čtyři roky toho bylo spoustu a podařilo se rozhýbat věci, o kterých se dříve nikomu ani nezdálo – a co bychom měli dál zlepšovat, řešíme dopady této aféry.
Bude další řešení bitcoinové kauzy ještě úkolem pro příštího ministra spravedlnosti, nebo už půjde svou trestněprávní cestou?
Trestněprávní cesta bude ještě nějakou dobu trvat a pravděpodobně přinese odpovědi na většinu otázek, které si klademe. Dopad na fungování resortu ta kauza ještě nějakou dobu mít bude, koneckonců jsou tu uložena ona aktiva, na které se po dobu vyšetřování nebude moci sáhnout. Kooperace s orgány v činnými trestním řízení bude muset pokračovat. Strašák jakékoliv příštího vedení ministerstva spravedlnosti v podobě vyrovnání se s kupujícími byl ale vyřešen. Nejrelevantnější manažerské rozhodnutí bylo učiněno.
Co si ze svého náměstkovského období odnesete do dalšího života jako největší splněný cíl?
Ministerstvu se stejně jako celé české společnosti podařilo začít jinak přistupovat k jevům, které se týkají násilí, domácího násilí, sexuálního násilí nebo i předsudečného násilí. Troufám si říct, že ministerstvo v tom sehrálo velmi pozitivní roli, ať již jde o změny některých předpisů a třeba redefinici znásilnění, (ne)toleranci k trestání dětí nebo o dětský certifikát v rámci trestního zákoníku.
Celý boj s násilím se myslím velmi povedl, což není zásluhou jen ministerstva, ale i dalších institucí, odborníků a konkrétních poslanců. A tak by to mělo fungovat. Větší i menší věci nikdy nejsou výsledkem práce jednoho člověka nebo instituce, musí fungovat celý systém. A to ve mě zůstává jako nejsilnější zážitek.
