Máme za sebou prvního čtvrt roku fungování novely zákona o zadávání veřejných zakázek, která zvýšila limity u veřejných zakázek malého rozsahu. Jak se zatím změny osvědčují v praxi?
Předně je třeba říci, že praxe po této změně oprávněně volala již delší dobu, protože původní výše zdaleka neodpovídala aktuálním cenovým hladinám. Navýšení o 50 procent, ke kterému došlo, tak v podstatě jen reflektuje vývoj inflace v posledních letech. Je třeba si uvědomit, že k poslednímu zvýšení těchto limitů došlo na počátku roku 2016, tedy před devíti lety, a to o 100 procent.
Cílem této změny bylo mimo jiné snížit administrativní zátěž na veřejné instituce, zejména obce, které často čelí vysokým nákladům a zpožděním spojeným s administrativními procesy zadávacích řízení i u veřejných zakázek, které jsou bezprostředně spojeny se zajišťováním jejich základní činnosti.
Tedy za mě se změny v praxi osvědčila a skutečně zjednodušila situaci zejména pro menší zadavatele, kteří nedisponují tak velkými administrativními kapacitami.
Pozitivní efekt této změny však vnímám i pro „velké“ veřejné zakázky, kterým zadavatelé mohou věnovat o to větší pozornost a kapacity. To však platí i pro oblast přezkumu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek ze strany ÚOHS.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) začátkem července podle svého webu „spustil provoz oznamovacího systému pro anonymní a důvěrné oznamování podezření na možné porušování pravidel stanovených v zákoně o ochraně hospodářské soutěže“. Co od toho můžeme očekávat?
Primárním cílem ÚOHS podle mě není získávat více anonymních podnětů – ÚOHS sám vyzívá, aby oznamovatelé uvedli alespoň své jméno. Ostatně i před zavedením systému bylo možné podat anonymní podnět (např. e-mailem).
Systém ale tím, že umožňuje vytvoření tzv. bezpečné schránky, podstatně zjednodušuje komunikaci mezi ÚOHS a podatelem anonymního podnětu, což by mělo ÚOHS práci s anonymními podněty ulehčit, zejména ověřit jejich důvěryhodnost, aniž by muselo dojít k odhalení identity. Judikatura anonymní podněty obecně akceptuje například i jako důvod pro provedení místního šetření, právě jsou-li důvěryhodné.
K tomu se hodí podotknout, že zákon o ochraně hospodářské soutěže od roku 2023 zakotvuje i možnost utajení identity oznamovatele, jehož identita je Úřadu známa, pokud hrozí, že by bez utajení identity mohly být ohroženy nebo poškozeny zájmy oznamovatele. Je to ale podmíněno tím, že oznamovatel o utajení identity sám požádá nejpozději současně s podáním podnětu.
Právní veřejnost také zaujalo dění na Městském soudu v Praze, kde existuje podezření související se zadáváním veřejných zakázek. Jak toto dění hodnotíte?
K té konkrétní kauze se určitě nijak vyjadřovat nechci.
V obecné rovině lze určitě říci, že veřejné zakázky a jejich potenciálně trestní rozměr jsou novinářsky velmi vděčným tématem. Nicméně ještě z dob svého působení na ÚOHS, kdy jsem byla z pozice ředitelky odboru monitoringu veřejných zakázek a bid riggingu mimo jiné i kontaktní osobou pro spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, moc dobře vím, že cesta od domnělého porušení zákona o zadávání veřejných zakázek k trestnému činu velmi dlouhá a nejistá.
Jednoduše řešeno porušení zákona o zadávání veřejných zakázek automaticky neznamená spáchání trestného činu, což si často laická veřejnost neuvědomuje. Naopak trestného činu v souvislosti s veřejnými zakázkami se lze dopustit i bez porušení zákona o zadávání veřejných zakázek.
Co dalšího vás v této oblasti zaujalo?
U digitalizace se ÚOHS nezastavil jen u oznamovacího systému – rovněž spustil „samoobslužný portál“ s různými elektronickými formuláři, které lze při komunikaci s ÚOHS využít (např. žádost o leniency, návrh na povolení spojení, z oblasti veřejných zakázek například podnět na přezkoumání úkonů zadavatele).
Evropská komise v polovině července schválila první tzv. udržitelnou dohodu na základě nařízení o společné organizaci trhů se zemědělskými produkty. To od konce roku 2021 umožňuje, aby Komise aprobovala dohodu mezi soutěžiteli, která by jinak byla protisoutěžní, pokud je jejím cílem uplatňovat v zemědělství normu udržitelnosti vyšší, než požaduje evropské právo.
Chystá se podání historicky jedné z největších hromadných žalob na náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže. Už více jak 10 tisíc hoteliérů se připojilo k návrhu, kterým se chtějí před nizozemskými soudy domáhat po booking.com náhrady škody, která jim měla vzniknout mezi lety 2004-2024 uplatňováním protisoutěžních doložek cenové parity. Rozhodnutí Komise o protisoutěžním jednání Boooking.com loni na podzim finálně potvrdil Soudní dvůr.
(Text byl publikován v rámci spolupráce s JUDr. Marcelou Káňovou, Ph.D.)
