René Zavoral pro legalweb rovněž hodnotí průběh souvisejícího legislativního procesu i vyjádření některých politiků o možném slučování veřejnoprávní televize a rozhlasu.
Jak byste prosím vaším pohledem shrnul novinky, které přináší tzv. velká mediální novela?
Důležitým bodem je samozřejmě zvýšení rozhlasového poplatku o desetikorunu na 55 korun měsíčně. Rozhlasový poplatek nebyl navýšen již téměř dvacet let a vlivem inflace klesla jeho stávající hodnota zhruba na polovinu.
Novela také redefinuje rozhlasový přijímač, kterým z logických důvodů v rámci technologického rozvoje už dávno není jen klasické rádio, ale i mobilní telefon, tablet či notebook.
Hodně významným bodem je indexace rozhlasového poplatku – jde o mechanismus, kterým se prostřednictvím nařízení vlády zvyšuje poplatek o šest procent, pokud inflace tři roky po sobě činí minimálně šest procent. Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích nebude díky tomu nutné otevírat v budoucnu pokaždé, když by bylo potřeba poplatek zvýšit.
Novela zákona kromě toho ale přináší Českému rozhlasu i nové povinnosti, například nutnost podrobit testu každou novou významnou veřejnou službu či významnou změnu veřejné služby, dále nutnost jednat s privátním sektorem každých pět let o podobě služeb, které Český rozhlas poskytuje.
K jakým změnám došlo konkrétně v případě poplatků Českému rozhlasu? Pokud zůstaneme nejprve u fyzických osob, dochází tam k nějakým posunům?
Fyzické osoby za svou domácnost od 1. května 2025 platí 55 korun měsíčně. Nadále zůstává v platnosti, že za domácnost platí jen jeden její člen pouze jeden poplatek. Nezáleží na počtu členů domácnosti ani na počtu vlastněných rozhlasových přijímačů. Stejně tak platí, že se placení rozhlasového poplatku neváže k nemovitosti ani k adrese trvalého bydliště poplatníka, ale přímo k osobě poplatníka.
Jak už jsem zmínil, tak zákon pro domácnosti rozšiřuje definici zařízení, která jsou rozhlasovým přijímačem. Nově jde kromě klasického rádia nebo televizoru také například o mobilní telefony, notebooky, tablety a počítače s připojením k internetu. Každý, kdo hradí poplatek přímo na účet Českého rozhlasu, by si tedy měl nyní upravit ve svém bankovnictví platbu trvalým příkazem. Lidé, kteří platí rozhlasový poplatek službou SIPO České pošty, nemusí dělat nic a výše platby se jim od 1. května. 2025 změní automaticky na 55 Kč.
Českému rozhlasu platí rozhlasový poplatek velmi svědomitě zhruba tři miliony domácností a my si toho velmi vážíme a chceme jim za to nabízet co nejkvalitnější a nejpestřejší služby.
Jak dopadají změny na firmy?
Právnické osoby a fyzické osoby podnikající (OSVČ) platí od 1. července 2025 rozhlasový poplatek podle počtu zaměstnanců a počtu pronajímaných dopravních prostředků. Zároveň se pro ně také rozšiřuje definice zařízení, která jsou rozhlasovým přijímačem.
Klíčové je, aby právnické osoby a fyzické osoby podnikající do 30. června 2025 nahlásily Českému rozhlasu počet zaměstnanců a počet pronajímaných dopravních prostředků. Podle těchto údajů začnou rozhlasový poplatek platit od 1. července 2025. K tomu mohou využít on-line formulář ve svém Účtu poplatníka.
Český rozhlas rozesílá právnickým osobám a fyzickým osobám podnikajícím informace o změně zákona datovou zprávou, aby je informoval o novém způsobu placení rozhlasových poplatků. Počet zaměstnanců a pronajímaných dopravních prostředků jde jednoduše nahlásit pomocí odkazu na on-line formulář, který je součástí této datové zprávy.
Jak ještě se týkají novinky spojené s poplatky živnostníků?
Pro ně bude asi nejdůležitější změnou – kromě výše uvedeného – to, že rozhlasový poplatek nově neplatí zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají méně než 25 zaměstnanců. Tuto změnu je ale nutné rovněž Českému rozhlasu do 30. června 2025 oznámit. Právnické osoby a fyzické osoby podnikající, které nově rozhlasový poplatek neplatí, mohou opět využít k ohlášení on-line formulář v Účtu poplatníka nebo svou datovou schránku.
Jak hodnotíte průběh legislativního procesu u toho zákona a jeho délku?
Cesta k těmto změnám byla velmi trnitá. V posledních dvou letech znamenala hodiny a hodiny jednání s koaličními politiky. Obnášela také mnoho náročných střetů s privátním sektorem, se kterým musel Český rozhlas vést vyjednávání v rámci pracovních skupin ustanovených ministerstvem kultury.
Management Českého rozhlasu také absolvoval nesčetné množství vystoupení na různých seminářích a kulatých stolech pořádaných poslanci i senátory. To, že se nakonec podařilo projít celým legislativním procesem a novela vstoupila v platnost, považuji za obrovský úspěch. Český rozhlas díky tomu bude moci upevnit rozsah své veřejné služby a konkurenceschopnost v rámci mediálního trhu.
Můžete nyní zveřejnit, zda se Český rozhlas v tomto smyslu snažil o určitý pozitivní lobbing?
Vždy jsme o velké mediální novele hovořili velmi transparentně a snažili jsme se široké veřejnosti i všem zájmovým skupinám a politikům vysvětlovat naši práci a její význam pro společnost. Dělali jsme to pokorně a volili při tom vždy pozitivní cesty – ať už to byla vysvětlující videa, speciální web k této problematice či osobní vystoupení na různých konferencích i při osobních jednáních.
Několikrát jsme se museli v průběhu jednání o novele důrazně ohradit proti nepravdám, které zazněly v rámci jednání v Poslanecké sněmovně. Šlo vždy o osobní a nefér útoky poškozující dobré jméno Českého rozhlasu, které si rychlou a nekompromisní reakci vyžadovaly. To byla ale výjimka.
Někteří politici již avizovali, že po změnách budou chtít nová pravidla zrušit. Jak tato vyjádření hodnotíte?
Myslím, že na existenci silných a nezávislých médií veřejné služby by měl mít zájem každý vyspělý demokratický stát. Současná legislativa zaručuje médiím veřejné služby předvídatelnost a stabilitu financování do budoucna, a to bez jejich závislosti na politické moci. To je nesmírně důležitý prvek, který jsme při všech jednáních kladli na první místo.
Odstrašujícím příkladem může pro nás pro všechny být sousední Slovensko, kde došlo nejdříve ke sloučení veřejnoprávní televize a rozhlasu, jejich postupnému „vyhladovění“, závislosti na státním rozpočtu a v konečné fázi přetransformování v de facto státní médium.
Co by takovýto krok svědčil například o předvídatelnosti práva a právní jistotě v České republice?
Domnívám se, že na důležitých věcech by vždy měl být konsenzus napříč širokým politickým spektrem. Existence nezávislých médií veřejné služby může být jedním z takových příkladů. Dělat legislativní úpravy ode zdi ke zdi podle toho, kdo zrovna vyhrál volby, je velmi nešťastné. Současné výtky některých politiků vůči Českému rozhlasu a České televizi se navíc v mnoha případech nezakládají na faktech, ale čistě subjektivních pocitech.
Hodláte už v tuto chvíli tuto možnou budoucí právní situaci řešit, nebo by to nyní ještě bylo předčasné?
Některé z výroků, které zazněly, musíme brát vážně a být na ně připraveni – zejména pokud jde o záměry sloučit Český rozhlas a Českou televizi a převést je pod státní rozpočet. Budeme všem trpělivě vysvětlovat, že by to byly kroky neuvážené, které by mimo jiné nepřinesly vůbec žádné úspory, ale znamenaly by zcela jistě oslabení médií veřejné služby i demokracie v naší zemi. Máme mnoho příkladů ze zahraničí, kde se podobné otázky diskutovaly a nakonec je zákonodárci zavrhli, například ve Švédsku nebo ve Francii.
Ulevilo se vám v tuto chvíli? Co změny znamenají pro realitu Českého rozhlasu?
Zvýšení poplatku a jeho případná indexace v závislosti na inflaci zaručuje Českému rozhlasu nezávislost na politické moci a možnost zachovat stávající rozsah služeb pro posluchače. Zároveň ale tento krok s sebou nese i velkou odpovědnost a to především vůči veřejnosti. V době, kdy z různých stran zaznívají snahy zpochybňovat význam médií veřejné služby, musíme být ještě důslednější v tom, jak přistupujeme ke své práci. Naše odpověď na kritiku a manipulace nemůže být jiná než pokračovat v naší práci s odpovědností, profesionálně a s cílem posilovat naši nezávislost a důvěryhodnost.
