Dodělej tu práci
Hlavní hrdinkou dnešního příběhu je paní Petra A. Paní Petra začala spolupracovat s poradenskou společností Prague tax services, a. s., na základě dohody o provedení práce v srpnu 2018.
V srpnu 2021 se dohodla se svým zaměstnavatelem na zrušení této dohody ke dni 30. 9. 2021. Součástí dohody byl i závazek firmy, že pokud paní Petra splní dohodnuté mimořádné úkoly, dostane mimořádnou odměnu ve výši 61 000 korun. Dohoda zněla takto:
„III. Předmět dohody
1. Zaměstnavatel tímto Zaměstnanci stanoví následující mimořádný úkol a zavazuje se k vyplacení mimořádné odměny Zaměstnanci, bude-li tento úkol splněn v termínu do 30. 9. 2021:
a) zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob společnosti:
i) FAP Cosmetics a.s.
ii) LEEL COILS EUROPE s.r.o.
iii) LEEL Services s.r.o.
b) zpracování přiznání k dani z příjmu fyzických osob:
i) [JUDr. V. G.]
2. Zaměstnavatel se zavazuje, že v případě splnění Úkolu uvedeného v článku III. odstavce 1 této Dohody vyplatí Zaměstnanci mimořádnou odměnu ve výši 61 000 Kč (dále jen ‚Odměna‘). V případě částečného splnění úkolu je na výhradním uvážení Zaměstnavatele, zda Zaměstnanci přizná část Odměny v poměrné výši, odpovídající míře splnění úkolu.“
Paní Petra 3 ze 4 zadaných mimořádných úkolů včas a řádně splnila. Čtvrtý úkol, zpracování přiznání k dani z příjmů pro [JUDr. V. G.], splnila také, ale až dne 18. 10. 2021.
To jsme si nerozuměli
Slíbenou mimořádnou odměnu však zaměstnavatel odmítl vyplatit. Paní Petra se dozvěděla, že její nadřízený a místopředseda představenstva dohodu s ní uzavřel v rozporu s rozhodnutím představenstva společnosti a bez vědomí a souhlasu druhého člena představenstva. A její nadřízený ve společnosti mezitím také ukončil svoji činnost.
Zaměstnavatel dále argumentoval tím, že nenárokové odměny byly přiznávány vždy výlučně podle uvážení zaměstnavatele po vyhodnocení výkonu zaměstnance a s přihlédnutím k hospodářským výsledkům a finanční situaci za sledované pololetí. Ve společnosti se „nikdy odměny nepřiznávaly uzavřením jakékoli smlouvy, a nikdy nebyly svázány splněním konkrétních úkolů“.
Zadané úkoly navíc paní Petra rozhodně nesplnila sama, protože byly plněny jinými pracovníky firmy, a vůbec nebyly mimořádné, protože představovaly plnění běžných pracovních povinností paní Petry.
Navíc dohoda přece jasně říká, že odměna náleží, jen pokud paní Petra splní všechny čtyři zadané mimořádné úkoly. Protože čtvrtý úkol nesplnila včas, a navíc až potom, co skončila její dohoda o provedení práce, závisí přiznaná výše odměny výlučně na rozhodnutí zaměstnavatele. A v tomto případě se poradenská společnost rozhodla, že paní Petře náleží mimořádná odměna ve výši 0 korun.
S tím paní Petra rozhodně nesouhlasila, protože splnila to, co podle dohody měla, byť v jednom případě s mírným zpožděním, které ale bylo vyvoláno objektivními příčinami. Je proto nespravedlivé, aby rovnou přišla o celou odměnu ve výši 61 000 korun, protože by si zasloužila alespoň její poměrnou část.
Nejvyšší soud
Po několika letech se proto celý případ dostal až na stůl Nejvyššího soudu.
Soudci si vyslechli obě strany a podívali se do uzavřené dohody o rozvázání vzájemné spolupráce. Zároveň ale zdůraznili, že psaný text dohody je jen prvním krokem na cestě k pochopení toho, čeho se účastníci snažili smluvně dosáhnout. Jinými slovy: společný úmysl obou smluvních stran v okamžiku uzavírání smlouvy má přednost před doslovným textem dohody.
Ten navíc v tomto případě není jednoznačný a z textu není zjevné, jaký byl společný úmysl zaměstnance a zaměstnavatele při jejím uzavírání. Text připouští výklad prosazovaný zaměstnavatelem, že při nesplnění všech pracovních úkolů odměna nepřísluší vůbec a její výše zůstává pouze na uvážení firmy. Pro tento výklad svědčí použití dvou různých výrazů ve druhém odstavci, konkrétně obsahový rozdíl mezi slovem „přizná“ a výrazem „vyplatí“. Na druhou stranu není vyloučen ani výklad zaměstnankyně, že při částečném splnění vylíčených úkolů přísluší odměna v poměrné výši odpovídající míře jejich splnění.
Proto není možné tento případ rozhodnout jen na základě zkoumání textu smlouvy, ale celý soudní spor je potřeba vrátit k novému posouzení, kde se bude detailně zkoumat ne to, co je v dohodě napsáno, ale to, jak zaměstnanec i zaměstnavatel dohodu zamýšleli a co přesně si chtěli dohodnout.
„Uvedenými závěry dovolacího soudu vyplývajícími z jeho ustálené rozhodovací praxe se však soudy v projednávané věci důsledně neřídily, neboť výklad projevu vůle jednajících stran prováděly – jak vyplývá z obsahu spisu a z odůvodnění rozsudků soudu prvního stupně a odvolacího soudu – pouze pomocí interpretace jazykového obsahu (písemného textu) Dohody, aniž by se nejprve řádně (v souladu s výše uvedenými pravidly pro výklad právních jednání) zabývaly tím, jaký byl společný úmysl (skutečná vůle) žalobkyně a žalované (nezabývaly se z tohoto pohledu významnými skutečnostmi, jako například tím, co uzavření Dohody předcházelo, jaký byl obsah komunikace účastníků před podpisem Dohody apod.).“ (Nejvyšší soud sp. zn. 21 Cdo 2093/2025)
Jinak řečeno: pokud text podepsané dohody třeba i jen náznakem připouští jiný výklad, bude se u soudu zkoumat, kterou možnost měly strany na mysli, když dohodu uzavíraly.
Morální ponaučení
Morální ponaučení je v tomto případě nasnadě. I drobná rutinní dohoda si zaslouží dost péče na to, aby bylo zcela jasné, co si zaměstnanec a zaměstnavatel přesně přáli v tomto případě sjednat, a zároveň i to, co si sjednat nepřáli.
V opačném případě vzniká riziko soudních sporů o to, jak vlastně byla jednotlivá ustanovení myšlena a jak nad nimi zaměstnanec i zaměstnavatel v danou chvíli uvažovali. Například v tomto případě se nepodařilo objasnit, proč paní Petra pokračovala v pracích na přípravě daňového přiznání [JUDr. V. G.] téměř tři týdny poté, co její pracovněprávní vztah k poradenské společnosti skončil.
Dalším ustanovením, které tento případ může ještě dále zkomplikovat, ačkoliv se jím Nejvyšší soud doposud nezabýval, je ustanovení paragrafu 18 zákoníku práce. Podle něj platí, že pokud je možné právní jednání vyložit různými způsoby, použije se výklad, který je pro zaměstnance nejpříznivější. A to by mohla být pro zaměstnavatele další komplikace.
Advokátní kancelář Aegis Law je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Aegis Law můžete navštívit na adrese https://www.aegislaw.cz/









