Při jednom z prvních sporů jsem převzal zastoupení žalované v řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti. Klientka spornou nemovitost užívala od padesátých let minulého století, avšak do katastru nemovitostí byla jako vlastník zapsána teprve v polovině devadesátých let téhož století na základě osvědčení o vlastnickém právu ve formě notářského zápisu. A tento nabývací titul, resp. dobrou víru při držbě sporné nemovitosti, zpochybňovala protistrana.
Kromě již zmíněného nabývacího titulu, se kterým jsem se v praxi při výkonu advokacie v ČR nesetkával, mě v tomto případě překvapil také velký počet účastníků řízení – téměř 30. Jednalo se o potomky původních vlastníků, kteří sice ve svých účastnických výpovědích podporovali jednu nebo druhou stranu, avšak výsledek sporu jim byl v podstatě lhostejný. Totéž platilo i o přístupu Slovenského pozemkového fondu, který ze zákona zastupuje spoluvlastníky neznámého pobytu. Okresní soud tedy nařídil jednání a právní zástupkyně žalobce mě šokovala hned v úvodu svého přednesu, když nad rámec skutkových a právních tvrzení obsažených v žalobě začala argumentovat uherským zvykovým právem. Co jsou obchodní zvyklosti podle obchodního zákoníku, to jsem samozřejmě věděl, ale nějaké uherské zvykové právo? Nechápavě jsem se podíval na paní soudkyni (stejně jako právní zástupkyně protistrany o generace starší od mé maličkosti), ovšem ta spokojeně přikyvovala a naznačovala, že k této argumentaci nemá připomínky.
Po několika odvoláních jsme nakonec vyhráli, avšak hned ve svých začátcích na Slovensku jsem si uvědomil, že se budu muset ještě hodně učit a že jsem se vlastně ocitl v jiném světě, byť jen kousek od česko-slovenské hranice, v prostředí jiné právní kultury. Tato zkušenost mě samozřejmě hodně ovlivnila a stále mě nutí k respektu – to, že nějaká právní norma obstojně funguje v českém právu, rozhodně nemusí znamenat, že něco podobného bude platit také v právu slovenském. Od roku 2004 sice pokročila v obou zemích harmonizace s evropským právem, avšak často v praxi dochází k tomu, že stejné směrnice jsou implementovány do právních řádů obou států odchylně. To je ovšem téma na samostatný příspěvek. Vraťme se raději ještě k už zmíněnému uherskému zvykovému právu a jeho aplikaci slovenskými soudy ve XXI. století.
Ač nerad, uvědomil jsem si, že přednášky z československých ději státu a práva a následné učení se na zkoušku z tohoto předmětu na právnické fakultě mělo své opodstatnění. V praxi jsem si tedy mohl připomenout, že právní systém Československa po roce 1918 vznikl recepcí rakousko-uherského práva a že se sice povedlo zajistit kontinuitu, ovšem i v dalších desetiletích přetrvával právní dualismus. Uherské zvykové právo (později částečně kodifikováno) svým způsobem platilo na území Slovenska až do konce roku 1950, než nabyl účinnosti střední občanský zákoník, který už platil na území celého společného státu. Uherské zvykové právo se při úpravě majetkových a sociálních vztahů vyznačovalo neformálností, což se v praxi mimo jiné projevovalo tak, že k oprávněné držbě stačila ústní dohoda původních spoluvlastníků a reálné užívání bylo spojováno s vlastnictvím. Je nasnadě, že takový benevolentní přístup měl za následek zmatek a mnoho nepřesností v evidencí věcných práv, s čímž se Slovensko snažilo postupně vypořádávat (k tomu se zřejmě dostaneme v některém z dalších příspěvků).
I přes snahu o unifikaci rozdíly mezi českými zeměmi (rakouské právo) a Slovenskem (uherské právo) pokračovaly a rezidua tohoto stavu se ještě objevovala i v nedávné minulosti. Při mém seznamování s aplikací uherského zvykového práva jsem si také uvědomil, že sousední Polsko na tom bylo v roce 1918 ještě hůř než Československo, protože přebíralo na svém území kromě rakouského práva také právo německé (pruské) a ruské. Ano, vždy může být hůř…
Slovensko Marka Jakubíka je společným projektem legalwebu a Marka Jakubíka, partnera kanceláře HAJDUK & PARTNERS, v němž s lehkou ironií glosujeme, co funguje nebo nefunguje u našich východních sousedů. Může totiž být lépe, ale také hůře.
HAJDUK & PARTNERS je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky HAJDUK & PARTNERS je možné navštívit na adrese https://www.hajduk.cz/
