Čím si vás získalo nakladatelské prostředí?
Hlavně tím, že jsem jako dítě byl vášnivý čtenář, to během studií trochu ustalo a až v Albatros Media jsem se k tomuto koníčku zase vrátil.
Knihy jsou na první pohled tradiční obor, ale z právního pohledu se v něm potkává překvapivě velké množství různých oblastí, ať už jde o duševní vlastnictví, obchod, marketing, nové technologie a dnes samozřejmě i umělou inteligenci. Pro mě je velká hodnota i to, že děláme produkt, který každý člověk zná a má ho doma.
A konkrétně Albatros? Sehrálo v tom nějakou roli, že v České republice vydáváte třeba Harryho Pottera?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem jako malý nehltal každý nový díl Harryho Pottera. Pro člověka, který vyrůstal s knihami, má tak práce pro Albatros Media i určitou nostalgickou rovinu. Tu značku znáte vlastně mnohem dřív, než vůbec začnete přemýšlet o střední škole, natož o kariéře (smích).
Do Albatros Media jsem se ale dostal vlastně trochu náhodou. Působil jsem v advokátní kanceláři, která pro ni připravovala transakce, takže jsem firmu znal už z druhé strany. A zrovna ve chvíli, kdy jsem se rozhodl advokacii opustit, hledali právníka do in-housu.
Co jsou dnes v nakladatelském prostředí ty nejpalčivější právní otázky?
Velká část se dnes přirozeně točí kolem technologií a proměny způsobu, jakým obsah vzniká a jak se s ním dále pracuje. Jedním z největších témat je teď umělá inteligence, tedy využívání autorských děl při trénování modelů, právní režim výstupů AI i otázka, za jakých podmínek může být AI zapojena přímo do tvorby textů, ilustrací nebo překladů.
Vedle toho ale pořád řešíme i „obvyklé“ otázky: licence, digitální formáty, audioknihy, nebo ochranu značek. Bohužel čím dál více se k tomu přidává evropská regulace, která často dopadá i na oblasti, u nichž by člověka ještě před několika lety nenapadlo, že budeme v nakladatelství řešit, v poslední době se jednalo například o předpisy ohledně odlesňování nebo obalové materiály.
Jak vnímáte autorství v souvislosti s nástupem AI?
Myslím, že příchod AI nám trochu paradoxně připomněl, co vlastně na lidském autorství považujeme za cenné. Najednou se bavíme o tom, co ještě je lidská tvorba, co už vytváří technologie a kde mezi tím vlastně leží hranice.
Osobně se snažím rozlišovat, kdy AI pouze pomáhá a kdy už fakticky nahrazuje tvůrčí činnost autora. Nemyslím si proto, že by otázka měla znít, zda AI v kreativní tvorbě ano či ne. Důležitější je, jakým způsobem ji používáme, a hlavně nakolik je její využití transparentní a zda při tom respektujeme práva autorů, z jejichž tvorby celý ten systém vychází.
Nakolik v tuto chvíli vy sám využíváte ve své práci umělou inteligenci? Dokáže vám smysluplně pomoci?
Využívám ji v podstatě denně a to tam kde mi to může zrychlit práci. Dobře funguje například při prvotní analýze rozsáhlých dokumentů, porovnávání různých verzí smluv, rešerši tématu, hledání variant formulací nebo strukturování argumentace. Díky tomu mi tak zbude více času na ty podstatné činnosti. Současně je potřeba k AI výstupům vždycky přistupovat kriticky.
V čem má pro vás největší přínos členství v Unii podnikových právníků?
Největší hodnotu má možnost potkávat lidi, kteří řeší velmi podobné problémy, jen v úplně jiných společnostech a oborech. Podnikový právník je totiž trochu specifická disciplína, nestačí jenom znát právo, ale musíte rozumět tomu, jak vaše společnost funguje a umět nudnou právničinu převést do řeči, se kterou může pracovat management. Dále bych vyzdvihl možnost účastnit se většího množství zajímavých seminářů. A velkým přínosem pak pro mě byl také mentoring program, který UPP pro členy poskytuje.
Ocenění Podnikový právník 2026 proběhlo za mediálního partnerství legalwebu. Text byl publikován v rámci této spolupráce.
