Vadí vám současná legislativní praxe využívání poslaneckých návrhů i v případech, kdy by bylo žádoucí připomínkové řízení?
Ano. Poslanecký návrh má v legislativním procesu nepochybně své legitimní místo, neměl by však sloužit jako prostředek k obcházení standardního připomínkového řízení. Pokud návrh neprojde dostatečnou odbornou diskusí a posouzením praktických dopadů, roste riziko nejasností, vzájemných rozporů i nutnosti následných novelizací.
Důsledky přitom nenesou jen právníci, ale především občané a podnikatelé, kteří se musí podle nové právní úpravy řídit. Z praxe je patrné, že nedostatečně připravené změny komplikují smluvní vztahy, prodlužují rozhodování a zvyšují náklady na právní poradenství. Rychlost přijetí zákona by proto neměla být upřednostňována před jeho kvalitou a předvídatelností.
Zdálo by se vám rozumné zavést do české legislativy takzvanou klauzuli zapadajícího slunce (sunset clause)?
Plošné zavedení sunset clause (tedy klauzule předem omezující účinnost zákona) bych za vhodné rozhodně nepovažovala. Mohlo by dojít k chaosu, pokud by určitý zákon automaticky přestal platit a nepodařilo by se včas přijmout jinou úpravu. Nemyslím ani, že by předem daný okamžik konce účinnosti právního předpisu vedl zákonodárné orgány k rychlejšímu přijímání předpisů, jelikož na legislativní proces má pochopitelně velký dopad politický boj mezi politickými stranami. Navíc nejistota, zda bude určitá právní úprava po uplynutí stanovené doby pokračovat, či nikoliv, by byla problematická u dlouhodobých smluvních vztahů, investic nebo nemovitostních projektů.
Otázkou je, zda by sunset clause měla smysl u vybraných předpisům například přijímaných jako dočasná reakce na mimořádnou situaci nebo u nové regulace, jejíž skutečné dopady nelze předem spolehlivě odhadnout. V takových případech by měla být spojena s povinností právní úpravu po určité době vyhodnotit. I tak si však umím její praktický přínos představit jen obtížně.
Jak celkově hodnotíte kvalitu legislativního procesu v České republice? Co by mu prospělo?
Za jeden z hlavních problémů považuji časté změny právních předpisů a nedostatečnou předvídatelnost jejich vývoje. Právní jistotu nenarušuje pouze nekvalitní znění zákonů, ale také situace, kdy se pravidla mění dříve, než se s nimi praxe stihne skutečně sžít. Určité předpisy jsou notoricky známé tím, že se stále dokola řeší novelizace novelizací či přijetí zcela nového kodexu – je to případ třeba stavebního zákona či zákona o střetu zájmů.
Legislativnímu procesu by prospělo důslednější vyhodnocování praktických dopadů navrhovaných změn, kvalitní připomínkové řízení a větší zapojení odborníků z oblastí, kterých se má nová úprava přímo týkat. Stejně důležité je poskytnout adresátům právních norem dostatek času na přípravu před účinností zákona.
Kvalitní legislativa by měla být srozumitelná, vnitřně provázaná a dlouhodobě předvídatelná. Méně časté, ale promyšlenější změny by podle mého názoru prospěly nejen právní praxi, ale také podnikatelskému prostředí a důvěře veřejnosti v právní stát. Bohužel však, jak jsem již zmínila výše, legislativní proces není jen otázka odbornosti, ale také do značné míry otázky politiky a politikaření. A proto je velmi obtížné kvalitního legislativního procesu dosáhnout, protože politika a politikaření jdou přímo proti kvalitě právních norem.
Advokátní kancelář KOUBÍKOVÁ LEGAL je partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky KOUBÍKOVÁ LEGAL můžete navštívit na adrese https://www.koubikovalegal.eu/cs/
