V poslední době publikujete propracované příspěvky s aktualitami z oblasti osobních údajů. Co vás na této oblasti nejvíce zajímá?
Na ochraně osobních údajů mě baví hlavně to, že je to extrémně živá disciplína. Je potřeba reagovat na vývoj společnosti i technologií. To, co platilo před dvěma lety, dnes už často nestačí, takže se člověk opravdu nenudí.
Zároveň mě zajímá ten praktický přesah. GDPR není jen právní předpis, ale něco, co se reálně propisuje do fungování firem, marketingu, HR nebo IT. Baví mě hledat řešení, která dávají smysl nejen právně, ale i byznysově, aby to klienta neparalyzovalo, ale naopak mu to pomohlo fungovat lépe.
Pokud se to dá zobecnit, jak aktuálně firmy přistupují k ochraně osobních údajů? Jsou dostatečně opatrné a plní povinnosti, které by měly?
Myslím, že jsme se posunuli od čistě formálního přístupu. Dřív bylo časté, že firmy jen „měly něco v šuplíku“ pro případ kontroly. Dnes už většina klientů chápe, že ochrana osobních údajů je kontinuální proces.
Na druhou stranu pořád vidím velké rozdíly. Některé firmy jsou opravdu proaktivní a řeší věci dopředu, jiné to ale dělají až ve chvíli, kdy nastane problém nebo hrozí kontrola. Řešení je pak samozřejmě mnohem náročnější a nese s sebou řadu rizik.
Na co nejčastěji firmy zapomínají?
Nejčastěji na to, že dokumentace sama o sobě nestačí a že je potřeba ji pravidelně aktualizovat. V praxi se totiž často stává, že firmy mají vše „správně“ nastavené na papíře, ale už to neodpovídá tomu, jak reálně fungují procesy nebo technologie ve firmě. A právě tenhle nesoulad pak bývá největší slabinou.
Časté jsou také mezery v komunikaci mezi odděleními, typicky marketing, IT a HR si jedou „po své ose“ a nikdo to nekoordinuje. A v poslední době také hodně narážíme na podcenění práce s dodavateli a technologiemi třetích stran.
Jaké trendy budeme podle vás v přístupu k osobním údajům sledovat do budoucna?
Myslím, že lidé budou čím dál víc řešit, co se s jejich osobními údaji děje, a to je vlastně dobře. I čísla z Výroční zprávy ÚOOÚ to potvrzují, když meziročně vzrostl počet stížností o 68 procent. Je vidět, že už to pro lidi není jen abstraktní téma.
Zároveň se ochrana osobních údajů bude čím dál víc propojovat s technologiemi. Zejména umělá inteligence bude oblast, která tenhle obor výrazně promění a posune, a zároveň na něj bude klást mnohem větší nároky.
Aegis Law je tradičně silná v pracovním právu nebo v kybernetické bezpečnosti – předpokládám, že tyto oblasti právě s daty úzce souvisí a že tedy s kolegy v tomto směru intenzivně spolupracujete?
Ano, a v praxi je to vlastně každodenní. U pracovního práva řešíme třeba monitoring zaměstnanců nebo nastavení HR procesů. U kybernetické bezpečnosti zase incidenty, zabezpečení nebo práci s technologiemi.
Ty oblasti se přirozeně prolínají a málokdy jde řešit jen „čisté GDPR“. Výhoda je, že si u nás, i díky využití moderních technologií, dokážeme věci rychle předat a řešit je komplexně, ne izolovaně.
Advokátkou jste poměrně nově. Jaká byla vaše zkušenost s advokátními zkouškami?
Advokátní zkoušky pro mě byly hlavně o intenzivní přípravě a velké dávce disciplíny. Člověk si během toho období musí opravdu dobře zorganizovat čas a smířit se s tím, že jde na chvíli všechno ostatní stranou. Celkově to ale hodnotím jako pozitivní zkušenost, která mě donutila utřídit si znalosti a připomenout si věci, které jsem třeba během praxe dosud neřešila.
Byly by podle vás u advokátních zkoušek vhodné určité změny?
Za pozitivní změnu, která už se v poslední době udála, určitě považuji zrušení tzv. vstupního kroužkovacího testu. Myslím, že to celý proces trochu zjednodušilo a odstranilo jednu z věcí, která neměla úplně přidanou hodnotu ve vztahu k samotné zkoušce.
Do budoucna by mi přišlo smysluplné, kdyby k jednotlivým předmětům byly alespoň rámcově vymezené okruhy. Myslím si, že by to mohlo vést k tomu, že zkoušení budou mít ucelenější a širší přehled o dané oblasti, a zároveň by se snížilo riziko, že se příprava kandidátů zúží jen na specifické okruhy dané tím, na co se zaměřují jednotliví zkušební komisaři.
S vaším dovolením mohu říct, že jste rovněž maminkou malého syna, který se vám narodil během studií na právech. Jak se vám to všechno povedlo skloubit?
Samozřejmě to nebylo úplně jednoduché. Bylo to hodně o organizaci, prioritách a často i o tom přijmout, že ne všechno bude perfektní.
Zásadní pro mě byla podpora rodiny, zejména mého manžela, a taky to, že mě studium opravdu bavilo. Bez toho by to šlo jen těžko.
Dokázala třeba právnická fakulta vaši osobní situaci nějak reflektovat a pomoci vám?
Fakulta mi v tomhle směru nijak zvlášť nepomohla, ale zároveň jí to vůbec nemůžu mít za zlé, protože jsem o žádnou speciální podporu ani nežádala. Jsem trochu tvrdohlavá a chtěla jsem studium dokončit bez úlev a bez výjimek, i když to bylo někdy náročnější.
Neboli váš příběh je poselstvím, že když se chce, všechno jde… Zvládnout dohromady mateřství, studia a práci a stejně tak i odborný růst. Máte na závěr nějaký tip na to, jak být opravdu efektivní? Protože ve vašem případě to předpokládám jinak nejde, respektive nešlo…
Pro mě osobně to bylo hlavně o tom srovnat si priority, naučit se dělat vědomé kompromisy a přijmout, že ne všechno musí být na sto procent.
A také jsem se musela naučit říct si o pomoc, když to bylo potřeba, což pro mě byla možná jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. Člověk má tendenci si myslet, že musí všechno zvládnout sám, ale to dlouhodobě nefunguje. Jakmile si tohle připustí, paradoxně se mu často uleví a věci začnou fungovat mnohem lépe i efektivněji.
Aegis Law je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Aegis Law můžete navštívit na adrese https://www.aegislaw.cz/
