„Advokáti si často všimnou, že je zrovna ve hře určité lidské právo a jsem za to vděčná,“ řekla velmi hezky Kateřina Šimáčková, soudkyně Evropského soudu pro lidská práva, při své úvodní řeči ke komentáři k Evropské úmluvě o lidských právech od Jiřího Kmece, Davida Kosaře, Jana Kratochvíla, Michala Bobka, Kataríny Šipulové, Pavlíny Hubkové, Marie Kmecové a Michala Kovalčíka.
„Náš soud se snaží šířit svou judikaturu, máme politiku vizibility a průvodce k jednotlivým článkům. Ale ty nejsou k naší judikatuře kritické. Jsem ráda, že tento komentář upozorňuje na inkoherence a na určitý nesoulad v judikatuře,“ uvedla dále směrem ke knize vydané v nakladatelství C. H. Beck a čítající 1861 stran.
„Samozřejmě je tak trochu šitý na míru českým potřebám, což také oceňuji. Kritika, která je v komentáři přítomná, je velmi stimulující. Vždy se totiž ptám na to, kdo hlídá hlídače, tedy kdo hlídá soudce nejvyšších soudů. A odpovídám, že to jsou akademici, kteří ukazují soudcům zrcadlo, a to, co udělali špatně. Ačkoliv to nikdo z mých kolegů nepřizná, stejně jako dříve soudci četli Jiné právo v Česku, teď se soudcovstvo ve Štrasburku dívá na to, jak vypadne soutěž o nejlepší rozhodnutí či disent na Strasbourg Observers. Děkujeme za to,“ dodala Kateřina Šimáčková a upozornila tak rovněž na zajímavý akademický blog. Následně přidala své tři aktuální postřehy související s Evropským soudem pro lidská práva a jeho rozhodováním, jemuž se budeme věnovat v jednom z příštích textů. Tentokrát toho totiž musíme stihnout ještě daleko více.
A Future Legal? O té si přečtete v příštích dnech.
