Právní úpravu tohoto institutu nalezneme v ustanovení § 99 a násl. zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), podle něhož mohou účastníci skončit řízení soudním smírem, pokud to povaha věci „připouští“. Smírčí řízení
Soud by podle OSŘ neměl být v otázce dosažení soudního smíru pasivní, ale měl by o smír mezi účastníky aktivně usilovat. V praxi to znamená, že soud by měl možnost uzavření soudního smíru s účastníky vždy důkladně prodiskutovat (ideálně hned na počátku řízení) a snažit se je ke smíru vést. Pokud se to v dané věci jeví jako vhodné a účelné, může soud podle § 100 odst. 2 OSŘ účastníkům nařídit první setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu 3 hodin a řízení za účelem nalezení dohody přerušit – nejdéle však na dobu 3 měsíců.
Tento krok soudy v praxi činí relativně často s tím, že pokud se účastníci dobrovolně nedohodnou na osobě mediátora, vybere jej ze seznamu vedeného ministerstvem soud. Po uplynutí 3 měsíců pak v řízení pokračuje, pokud mezi účastníky v mezidobí nedojde k dohodě. Pokud se účastníci na podobě soudního smíru domluví, není ještě zcela vyhráno. Soud totiž musí o podobě navrženého smíru rozhodnout a jeho znění schválit. Soud navržený smír nemůže schválit především tehdy, pokud by byl v rozporu s platnými právními předpisy, což ovšem v praxi nebývá tak časté. Schválený soudní smír má pak účinky pravomocného soudního rozhodnutí.
Co lze soudním smírem získat?
Jednou z hlavních výhod soudního smíru je, že účastníkům ponechává kontrolu nad výsledkem soudního sporu. Zatímco rozsudek soud vynáší většinou ve prospěch jedné ze stran, u soudního smíru si strany samy určí, co, kdy a jak má být plněno. Mohou se dohodnout na konkrétním splátkovém kalendáři, částečném prominutí dluhu, předání věci, omluvě, úpravě budoucí spolupráce nebo jiném řešení, které by soud sám nemusel být schopen tak pružně formulovat. Další velkou výhodou je rychlost. Uzavřením smíru může řízení skončit podstatně dříve, než by tomu bylo při standardním projednání a rozhodnutí ve věci.
Soudem schválený smír je navíc vykonatelný právní titul, podobně jako klasické rozhodnutí ve věci samé. Pokud tedy jedna ze stran nesplní, k čemu se v soudním smíru zavázala, může se druhá strana domáhat splnění závazku prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Citelnou výhodou uzavření soudního smíru je také menší finanční i psychická zátěž spojená s vedením zdlouhavého soudního sporu. Spor bývá pro účastníky nejen značně finančně nákladný (např. v podobě nákladů právního zastoupení či záloh na provádění důkazů), ale také stresující. Zejména pokud trvá roky a vyžaduje opakované střety s protistranou. Uzavření smíru může tento efekt podstatně zmírnit. Uvedené podporuje i skutečnost, že proti usnesení o schválení smíru není přípustné odvolání, což napomáhá „definitivnímu“ ukončení sporu.
Nevýhodou soudního smíru je bezesporu nutnost kompromisu, k němuž strany na počátku sporu nebývají vždy nakloněny a jeho cenu si uvědomí až po letech „soudních tahanic“. Pro úspěšné uzavření smíru totiž každá ze stran zpravidla musí ze svých požadavků do určité míry slevit. Soudní smír také musí jasně specifikovat, kdo má komu co plnit, v jaké lhůtě a za jakých podmínek. Příliš obecná dohoda sice může spor na první pohled urovnat, soud však může mít problém takovou dohodu v konečném důsledku schválit pro její nevykonatelnost.
Náklady řízení při uzavření soudního smíru
Náklady řízení jsou dalším důvodem, proč má soudní smír pro účastníky praktický význam. Podle § 146 odst. 1 písm. a) OSŘ totiž platí, že pokud řízení skončilo smírem, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku, ledaže bylo ve smíru ujednáno něco jiného. Jinými slovy, pokud si strany otázku hrazení nákladů řízení ve smíru výslovně neupraví, nevzniká nárok na jejich úhradu žádné ze stran. To je hlavní rozdíl oproti běžnému projednání a rozhodnutí ve věci, kde se náhrada nákladů zpravidla odvíjí od procesního úspěchu jedné ze stran.
Je proto vhodné do smíru zakomponovat ujednání o tom, kdo a v jaké výši soudní výlohy (např. na právní zastoupení, znalecké posudky či soudní poplatek) ponese. U soudního poplatku je situace mírně specifická, jelikož podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, pokud dojde ke schválení smíru před tím, než je ve věci samé rozhodnuto. To může představovat citelnou úsporu zejména u sporů s vyšší hodnotou.
Soudní smír není pouhou formalitou, ani jakousi „slabší“ náhradou za standardní rozhodnutí ve věci. Naopak může být velmi účinným nástrojem k tomu, jak rychle získat plnohodnotný právní titul za nižší náklady a při větší kontrole nad výsledkem. Jeho hodnotu lze spatřovat v tom, že umožňuje stranám opustit logiku „vítěze a poraženého“ a nalézt řešení, které je pro obě z nich akceptovatelné. Zároveň však od obou stran vyžaduje rozvahu, schopnost komunikovat i ve správný čas rozumně ustoupit.
JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
Je zakladatelem advokátní kanceláře Matzner & Vítek a odborný asistent na Fakultě právnické Zapadočeské univerzity.
Matzner & Vítek Legal je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Matzner & Vítek Legal je možné navštívit na adrese https://www.matznervitek.legal/
