Na první pohled je na tom něco absurdního. Jezera, hory a řeky přece mají svá jména. Sněžka je Sněžka, Říp je Říp a Máchovo jezero je Máchovo jezero. Politik přece nemůže ráno vstát a rozhodnout, že od dnešního dne se budou jmenovat jinak.
V Česku opravdu takto přímočaře nemůže. Ale to neznamená, že jejich názvy změnit nelze vůbec.
Názvy hor, jezer, řek, kopců nebo údolí jsou takzvaná geografická jména a stát je standardizuje. Hlavní roli v tom hraje Český úřad zeměměřický a katastrální a jeho Názvoslovná komise. Takže kdyby například prezident republiky zatoužil přejmenovat Sněžku na Horu české státnosti, jeho prohlášení by samo o sobě nic nezměnilo.
Návrh na nové jméno by musel projít standardizačním procesem. Posuzuje se při něm mimo jiné věcná a jazyková správnost názvu a přihlíží se také k tomu, jaké jméno se v daném místě skutečně používá.
Právě to je docela důležitá pojistka proti politickým nápadům, samozřejmě pokud je proces (a pravidla právního státu) dodržován. Český systém není postaven na tom, že by vláda mohla jedním rozhodnutím přepsat mapu podle momentální nálady. Na druhou stranu ani současný název Sněžky není právně zaručen na věčné časy. Geografická jména se totiž skutečně mění.
Pěkným českým příkladem je Máchovo jezero. Po staletí se mu říkalo Velký rybník. Označení Máchovo jezero se začalo šířit až později v souvislosti s Karlem Hynkem Máchou a ve 30. letech minulého století dokonce tehdejší názvoslovná komise návrh na jeho oficiální uznání odmítla. Jenže nový název se postupně prosadil mezi lidmi a nakonec také v oficiálním názvosloví. Dnes je situace téměř obrácená. Málokdo řekne, že jede na dovolenou k Velkému rybníku. Jedeme k Máchovu jezeru – nebo ještě spíš na Mácháč.
Možná právě to ukazuje, jak zvláštní instituce geografické jméno vlastně je. Nevlastní ho prezident, vláda ani úřad. Vzniká někde mezi historií, jazykem, místní tradicí a státem, který nakonec musí určit jednu podobu pro své mapy a databáze. A dokonce ani neplatí, že by se na jednom jménu musel shodnout celý svět.
Dobře to ukázalo už Trumpovo přejmenování Mexického zálivu na Americký záliv. Když Spojené státy začaly nový název používat, česká Názvoslovná komise kvůli tomu naše pojmenování nezměnila. Americké rozhodnutí totiž samo o sobě nemění český jazyk ani české standardizované názvosloví.
A pak jsou tu mapy, se kterými se většina z nás setkává častěji než s těmi státními. Ani to, že určitý název zobrazí Google Maps nebo Mapy.com, ještě neznamená, že tím technologická firma místo úředně přejmenovala. Soukromá mapa a státem standardizované geografické jméno jsou samozřejmě dvě různé věci.
Aby to bylo ještě o něco složitější, ani v rámci Česka se všechna místní jména neurčují stejným způsobem. U ulic, náměstí nebo obcí platí jiná pravidla než u hor a jezer. O názvech ulic a náměstí rozhodují obce, zatímco ke změně názvu samotné obce je potřeba souhlas Ministerstva vnitra. Zastupitelstvo tedy může přejmenovat náměstí, ale nemůže stejným usnesením přejmenovat horu za městem.
Takže teoreticky ano: i Sněžka by se jednoho dne mohla jmenovat jinak. Prezident by to ale nemohl nařídit a vláda by nový název nemohla prostě nadiktovat kartografům, byť různé tlačení na kýžený výsledek v konkrétním procesu nelze vyloučit a nesmíme zapomínat na to, že vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Tam snad ale ještě nejsme.
A pokud by někdo skutečně chtěl Sněžku přejmenovat, jeho možná největším protivníkem by nakonec nebyl zákon ani úřad. Byli bychom to my všichni, kteří bychom jí dál říkali Sněžka.
JUDr. Ondřej Preuss, Ph.D. je zakladatelem a šéfadvokátem kanceláře Dostupný advokát. Působí rovněž na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Dostupný advokát je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Dostupného advokáta najdete na adrese https://dostupnyadvokat.cz.
