Jakuba Charváta svět umělé inteligence fascinuje, o tom nemůže být sporu hned po přečtení prvních řádků sympatické 120 stránkové knížky od Wolters Kluwer ČR. Nebojí se popkulturních odkazů, uvědomuje si, že o AI bude hodně lidí – a také hodně právníků – přemýšlet pomocí paralel z vědeckofantastických filmů. A nad toto uvažování se sám nijak nepovyšuje, intelektuálně si s ním hraje, a to i když zároveň cituje široké souvislosti nejen z české teorie a nejen trestního práva. Charvát tak o umělé inteligenci uvažuje opravdu široce a atraktivně.
Jednak mapuje její historii (když zmiňuje třeba Turingův test nebo Asimovy zákony robotiky, které samozřejmě nejsou právními normami, ale při dalším uvažováním o tom, kam všude máme AI pustit, bychom je měli mít myslím neustále na paměti) i souvislosti různých nástrojů. Jednak intenzivně přemýšlí o tom, kterým směrem se může umělá inteligence a její používání dál vyvíjet.
Charvát například připomíná, že robot poprvé člověka zabil už v roce 1979, rozebírá svět autonomních vozidel, šachové hry „počítačů“ proti lidským velmistrům a následně se dostává až k tomu, co by v budoucnu mohl udělat třeba humanoid, který by se rozhodoval sám a ocitl by se proti člověku, který by s ním řešil, jak nemá zatěžovat planetu. Zavraždil by ho?
Zatím to jsou velmi hypotetické otázky, řešit je ale musím ideálně už nyní. Hlavní poselství Charvátovy knihy je přitom optimistické a značí, jak je vhodné k AI v současnosti přistupovat, tedy buďme si vědomi všech možných problémů, buďme opatrní, ale neuzavírejme se před možným vývojem a pokrokem.
Kniha Trestní odpovědnost umělé inteligence je rovněž vítaným úvodem do problematiky AI a práva, který může fungovat pro úplné začátečníky, ale rovněž pro pokročilé uživatele umělé inteligence. Obsahuje množství cenných poznámek a odkazů, fakticky tipů na to, co dále číst a studovat. A třeba přehled Jakuba Charváta v oblasti americké právní teorie a toho, co tamější právní vědci už v souvislosti s umělou inteligencí publikovali, je skutečně obdivuhodný.
