V tomto příspěvku rozhodně nechci rozebírat, kde mafie na Slovensku působí a jak se projevuje. Úvodní citát – ke kterému se ovšem v současnosti zmíněný autor nehlásí – jsem si dovolil využít jako námět těchto řádků. Z pohledu právníka totiž rozhodně nelze říct, že na východě Slovenska nic není. Ba naopak, a to zejména v Košicích.
Od roku 1993 existuje Ústavný súd Slovenskej republiky, který sídlí právě ve druhém největším slovenském městě. Pokud mají pražští právníci dojem, že to mají daleko k brněnským soudům, včetně Ústavního soudu ČR, pak advokáti se sídlem v Bratislavě jsou na tom mnohem hůř – cestou do Košic musí překonat vzdálenost více než 400 kilometrů, takže to mají paradoxně z Bratislavy o několik desítek kilometrů blíže do Prahy, o Brně nemluvě. Cestování do Košic je ovšem příležitostí pro obdivování přírodních krás Slovenska, včetně Vysokých Tater.
Vraťme se však k Ústavnímu soudu SR, který by měl být nezávislým soudním orgánem ochrany ústavnosti Slovenské republiky. Cílem tohoto příspěvku není rozhodně komparace českého a slovenského Ústavního soudu z pohledu složení, výběru soudců a kompetencí. Z pohledu českého advokáta je podstatné to, že dvě instituce, které souběžně působí stejnou dobu a mají teoreticky srovnatelné postavení, mají zcela odlišnou autoritu.
Podle dlouhodobých průzkumů se důvěra veřejnosti k českému soudnictví (včetně Ústavního soudu ČR) stabilně pohybuje nad 50 procent, kdežto na Slovensku se od vzniku samostatné republiky nepodařilo zvýšit důvěru veřejnosti k soudům výrazněji nad hranici 30 procent. Týká se to i Ústavního soudu SR, přičemž na tomto nelichotivém stavu nic zásadně nezměnilo ani zřízení soudní rady (o tomto orgánu zase někdy jindy).
Co je důvodem? Ve srovnání se Slovenskem soudní moc v ČR nepodléhá politickým tlakům, je v zásadě nestranná a nezávislá. Mám v živé paměti, že slovenská média v době mých začátků ve slovenské advokacii běžně u jmen slovenských ústavních soudců uváděla, zda se jedná o nominanta HZDS, SNS nebo jiné politické strany. Ano, i ve složení Ústavního soudu ČR se objevovali právníci, kteří v minulosti působili v politice, ovšem vesměs nedávali záminku k tomu, aby byli jako ústavní soudci spojování v souvislosti s rozhodovací činnosti s nějakými politickými stranami.
Važme si tedy našeho soudního systému, protože sice není pravdou, že na východě nic není, ale z pohledu českého právníka je na východě jednoduše hůře než u nás. Přejme našim sousedům, aby na východě bylo nejen krásně, ale aby se i jejich soudnictví oprávněně mohlo těšit důvěře veřejnosti.
(Text byl publikován v rámci spolupráce s hlavním partnerem legalwebu HAJDUK & PARTNERS.)
