Ani z pohledu soudců, ani z pohledu podnikatelů a ekonomů tak není důvod převádět vymáhání pohledávek ze zdravotního a sociálního pojištění na Finanční správu, jak nedávno schválila vláda. To, zda novelu podpoří rovněž Poslanecká sněmovna, bude podle ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce záviset ještě na konkrétních analýzách jejího ekonomického dopadu a také na diskusi, která se v tomto ohledu během projednání nyní zamýšlených změn povede.
Tejc chystá novelu, která vyváží práva věřitelů a dlužníků
Jeroným Tejc exekutory na výroční konferenci ocenil a poděkoval jim u příležitosti čtvrtstoletí existence jejich profese za jejich práci. Podle ministra je náročná, odpovědná a ve veřejném prostoru ne vždy úplně oceněná.
Jedním ze základních znaků právního státu je ale vymahatelnost práva a exekutoři v tomto mají nezastupitelnou roli, připomněl během svého úvodního vystoupení. Konstatoval rovněž, že normální je dluhy platit a pokud má někdo určitý závazek, má jej splnit. Tejc rovněž připomněl, že je zároveň potřeba myslet na lidi, kteří se do problémů dostanou v důsledku nepříznivých okolností. Pomoc poctivým dlužníkům ale podle ministra nesmí znamenat rezignaci na práva věřitelů: „To je princip, který budu ve funkci ministra prosazovat.“
Ministerstvo spravedlnosti tak aktuálně chystá další změny v exekucích a insolvencích, které by podle Tejce měly posílit schopnost právního státu být právním státem – tedy zajistit vymahatelnost práva.
Nemá podle něj jít o revoluci, protože v této oblasti nejde experimentovat, ale o zhruba pětibodovou novelu, která na základě praktických zkušeností přispěje k vyváženosti práv.
Tejc zároveň připomněl odpovědnost exekutorů, a to, že jejich případné prohřešky nebude přehlížet, naopak za ně bude podávat kárné žaloby, jako to dělá i v jiných případech.
Víc regulace, menší pole působnosti
„Nejde o moc a ani vliv, ale o to, aby právo mělo přiznaný účinek,“ konstatoval prezident Exekutorské komory ČR Jan Mlynarčík, podle něhož mají být soudní exekutoři partnery státu. To ale může být postupem času stále problematičtější. V poslední době se nedaří obsadit některé exekutorské úřady (v Česku působí 140 exekutorů namísto dřívějších 158) a vzhledem k rostoucí regulaci a naopak omezování pole působnosti exekutorů řada lidí profesi opouští nebo do ní ani nemá chuť vstoupit.
Novela celního řádu totiž nedávno přesunula justiční pohledávky k vymáhání Celní správě. Nyní se uvažuje o dalším obdobném kroku, kdy by nedoplatky na sociálním a zdravotním pojištění měla vymáhat Finanční správa. Podle propočtů Exekutorské komory tím ale stát přijde o zhruba dvě miliardy korun. Zejména kvůli nižší efektivitě státního vymáhání oproti tomu soukromému, rovněž ale kvůli výdajům, které mu kvůli této změně vzniknou.
Podle viceprezidenta Exekutorské komory Martina Tunkla by totiž bylo potřeba obsadit 100 nových míst, celkové náklady státu včetně těch nemzdových by překročily miliardu korun. Soudě z dosavadních dat a zkušeností by stát rovněž z nezaplaceného sociálního a zdravotního pojištění vymohl významně méně, než se v současnosti daří soudním exekutorům.
Nevrací se tak část systému zpátky do minulosti, ptal se tak na konferenci Jan Mlynarčík a vyzval rovněž k tomu, aby se pravomoce exekutorů podle vzoru některých jiných států rozšířily a jejich zkušenosti tak byly intenzivněji využívány.
Realita bez exekutorů
Stát ale jako by zapomínal na to, že exekutorská profese vznikla na začátku milénia jako odpověď na nízkou vymahatelnost práva ze strany soudů. Tuto realitu připomněl rovněž emeritní prezident Soudcovské unie ČR a bývalý předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra, který mluvil o tom, že vymáhání práva prostřednictvím exekutorů bylo a je daleko efektivnější, než když se do stejné aktivity pouští stát. Vycházel přitom i z vlastní zkušenosti, kdy jako nový předseda soudu vypsal veřejnou zakázku právě na exekutorské služby.
Stejné stanovisko zaujímal rovněž předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka, podle něhož se ono pověstné kyvadlo opět vychyluje do 90. let. Vymáhání – které má být efektivní a spojené s psychologickým účinkem ve smyslu, že lidé budou vědět, že když neplatí své závazky a zaplatit je mohou, budou k tomu donuceni – má podle něj platit povinný, ne stát ze státního rozpočtu.
Podle Zdeňka Zajíčka, prezidenta Hospodářské komory ČR, se vymahatelnost práva z dlouhodobého hlediska v České republice zlepšuje, pozice dlužníků je ale oproti věřitelům silnější, než by měla být. I on připomněl srovnání dřívější neefektivity státu a nynějšího konání soukromých institucí, tedy soudních exekutorů. To, co může dodat soukromý sektor, by tak podle Zajíčka měl stát využívat a sám se zaměřovat na ty úkony, které za něj nikdo jiný udělat nemůže.
Podle ekonoma Štěpána Křečka jsou současné plány na další omezení soudních exekutorů morálním hazardem, kdy by stát selhání dlužníků nákladově přenesl na spolehlivé plátce. „Nejlépe bude systém nastaven v případě, že maximalizujeme čisté vymožené částky,“ konstatoval Křeček, podle něhož to je spravedlivé i efektivní. Připomněl rovněž, že exekutoři představují z pohledu veřejného sektoru nulové náklady. Ekonom Lukáš Kovanda pak poukázal rovněž na to, že nebude-li fungovat vymahatelnost práva, způsobí to inflační tlak.
Text byl publikován v rámci spolupráce legalwebu s Exekutorskou komorou České republiky.
