Kdy jste začal se sportem?
Ping-pong jsem začal hrát v sedmi, osmi letech. Zakázali mi hrát hokej, protože jsem měl problémy s kolenem, tak jsem začal hrát ping-pong. Ten sice z dlouhodobého hlediska taky není na kolena nejlepší, ale zůstal jsem u toho. Na vysoké škole jsem pak hrál i v Německu. Pak jsem měl pár let pauzu a vrátil jsem se k ping-pongu před pár lety, když mě kamarádi přemluvili a postavili jsme v Roztokách tým z mého mládí. Bylo to hezké setkání a postupně se nám dařilo vyhrávat a postupovat z nejnižší soutěže až do třetí ligy.
Jak vás napadlo otevřít si pekárnu v Americe?
Historicky máme v rodině pekařské kořeny, přesto ale pekárna nebyla vyloženě můj dětský sen. Byl to vlastně výsledek mého rozhodnutí. Pracoval jsme devět let v korporátním prostředí a chtěl jsem změnu. Opustit korporát, vystoupit z komfortní zóny a budovat něco vlastními silami. S rodinou jsme se stěhovali do Ameriky, protože tam část rodiny i žije. Chtěli jsme mít na sebe víc času a být víc spolu, ale to byla klasicky trošku mylná představa. Když se člověk rozhodne podnikat sám na sebe a investovat do něčeho peníze, tak tomu samozřejmě musí dát všechno, včetně času. Předtím jsem sice pekl, ale na úrovni hobíka. Takže s otevřením pekárny jsem si musel doplnit i odborné zkušenosti. V Americe taky není úplně jednoduché otevřít svůj vlastní byznys. Ta cesta od získávání různých povolení až po realizaci pekárny a stavění týmu nebyla snadná. Ale na druhou stranu je na Americe skvělé, že lidi oceňují nové nápady, poctivou práci a mají velké nadšení pro podporu podnikatelů. Naše české pečivo tedy u nich mělo velký úspěch.
Přivezli jste do Ameriky české koláče a chleba?
Byly to naše osvědčené recepty na kváskový chleba, koláče, štrúdl a pak taky trdelník. Rolování těsta se objevilo i v názvu pekárny Rollin‘ Street Bakery. Když tomu věnujete čas a péči, dá se trdelník udělat opravdu skvěle a povýšit ho na novou úroveň. Pekli jsme ho na sladko, na slano jako sendviče. Měli jsme i zdravější celozrnné verze s nižším obsahem cukru. Pro ty, co si chtěli naopak dopřát americkou „ikonu“, jsme ho dělali i jako hot dog. Pokud tam byl dobrý evropský buřtík, byla to výhra.
Co mají společného tyhle tři disciplíny – právo, pečení a ping-pong?
V právu může rozhodnout detail, jedna špatná věta nebo rada a změnit výsledek všeho s negativními dopady. V pekařině mohou jiný poměr či o fous jiný čas nebo jiná teplota taky proměnit celkový skvělý výsledek. My jsme měli pekárnu v Coloradu v horském středisku 2700 metrů nad mořem. V takové výšce funguje všechno jinak – voda, mouka, těsto nekynulo tak, jak jsme byli zvyklí, i výkon plynu je tam jiný. Takže jsme museli procesy do detailu postupně podle toho upravit. A v ping-pongu je to stejné, protože tam zase rozhodují milimetry a sekundy, pokud člověk ztratí koncentraci třeba jen na chvilku, může být po zápase.
Podle mě taky úspěch v jakékoliv z těch oblasti není dílem jednoho geniálního nápadu nebo okamžiku. Jsou to výsledky dlouhodobé konzistence a vůle. A rozhodující jsou i lidi, co kolem sebe máte, kteří věci táhnou dopředu a můžeš se na ně stoprocentně spolehnout v těch nejtěžších chvílích.
Naučilo vás pečení trpělivosti a využíváte to i v právu?
Jsou procesy, které nejdou uspěchat. Je to třeba kynutí těsta, zvlášť toho kváskového, které prostě trvá déle. Pokud to chcete urychlit, výsledek nebude tak dobrý. To je podobné i v byznysu a advokacii. Budování důvěry klientů, rozvoj lidí a týmu anebo obchodních vztahů – to jsou věci, které potřebují čas. Ve sportu, pečení i právu je taky nesmírně důležitá pokora. Pokud si člověk začne myslet, že už něco umí dokonale, realita ho velmi rychle vrátí na zem. Tyhle disciplíny mají taky společné to, že pro ně platí klasická teorie ledovce, kdy je vidět jen jeho špička a není zpravidla zřejmé, co všechno za tím stojí.
Kdybyste měl popsat svoji práci právníka jako recept, jaký by byl postup a ingredience?
Potřebujete mít nějaké zkušenosti, dobře znát klienta a jeho business a budovat s ním dlouhodobě důvěru. Zásadní ingrediencí jsou určitě i zdravý rozum a schopnost naslouchat. Je potřeba i nějaká míra odolnosti vůči stresu a hlavně kreativity – hledat nová a neprobádaná řešení.
Je těžší uhlídat složitou právní agendu nebo zlatou a křupavou kůrku u chleba?
U složité právní práce je řada rizik, která můžou mít negativní dopad na klienta. Ale v podstatě v jakékoli situaci můžete najít s klientem nejlepší možné řešení. Takový do černa spálený chleba je vlastně nekompromisní, tam není prostor diskutovat o nějaké nápravě.
Kdybyste měl HAVEL & PARTNERS přirovnat k pečivu, jaké by to bylo a proč?
Byl by to kváskový chleba, protože stojí na pevných základech a v pekárně se na jeho výrobě podílí řada lidí, jejichž práce pak na první pohled není úplně vidět. A stejně jako u chleba, tak i kvalitu v právu poznáte podle toho, že obstojí dlouhodobě. Když se podívám na 25 let HAVEL & PARTNERS, tak je to něco unikátního, vyrostli jsme skutečně ze silného základu, kde právě vůle a odhodlání hrálo klíčovou roli.
Je v ping-pongu rozhodující technika, nebo hlava? A funguje to stejně i v právu?
V začátcích je to v tomhle sportu o technice. Na té nejvyšší úrovni už všichni mají plus minus výbornou techniku i fyzické dispozice a pak je to už „jenom“ o té hlavě. V právu si řada lidí může nastudovat právní předpisy, ale ten zásadní přínos a rozdíl je v tom, jak člověk dokáže v konkrétních situacích jednat, přemýšlet v širších souvislostech. Jak zná širší kontext a dokonale byznys klienta. Pak dokáže výrazně líp vyhodnocovat situaci a dělat vhodná rozhodnutí i pod velkým tlakem.
Kdybyste si musel vybrat jen jednu disciplínu, které se věnovat – bylo by to právo, pečení, nebo ping-pong?
Každá z těch disciplín mi něco dala. Právo mě naučilo přemýšlet v širších souvislostech a hledat řešení. Z pekařiny jsem si odnesl silný podnikatelský pohled na svět, ekonomické uvažování a velkou pokoru – když máte vlastní byznys, rychle pochopíte, že věci se samy nepohnou a že za každým výsledkem stojí spousta práce. A ping-pong mě od dětství naučil disciplíně, vůli a tomu, že nic nepřijde samo od sebe. Nakonec si ale myslím, že největším úspěchem není vybrat si jednu z těch cest. Pro mě je radost dělat dlouhodobě něco, co mě baví a naplňuje, a vnímám, že u všech těchto disciplín platí jednoduchá věc – kolik do nich vložíte energie, práce a nadšení, tolik se vám vrátí zpátky. Třešničkou na dortu jsou pak kamarádi, kteří vás provázejí celý život.
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky HAVEL & PARTNERS je možné navštívit na adrese https://www.havelpartners.cz
