Jak reálnou hrozbou aktuálně je, že stát prostřednictvím FAÚ začne omezovat advokátní samosprávu a nezávislost?
Hrozba to je – a dokud neuvidíme přepracovaný návrh – stále je zcela reálná a zásadní. Předložený návrh zákona o ekonomické ochraně státu totiž mířil na samotné pilíře, na kterých nezávislá advokacie stojí.
Smutným paradoxem je, že Česká advokátní komora před podáním tohoto návrhu jednala se zástupci Ministerstva financí celé dva roky. Výsledek? Žádná z našich zásadních připomínek nebyla do návrhu převzata. Byli jsme proto nuceni reagovat velmi nekompromisně a v meziresortním připomínkovém řízení jsme uplatnili 500 závažných připomínek a navrhli přepracování celého zákona.
V tuto chvíli si dovoluji jen drobný optimismus. Ukázalo se, že paní ministryně financí nebyla s návrhem detailně seznámena. Poté, co jsme na rizika upozornili, zdá se, že vnímá závažnost našich argumentů a dnes, alespoň podle informací z médií, se situace jeví tak, že by zákon měl být skutečně přepracován.
Oficiální jednání mezi ČAK a paní ministryní nás ale teprve čeká, takže nic nepředbíhejme. Jsem však v této věci nesmírně ráda za silnou podporu ze strany Ministerstva spravedlnosti.
Abychom si představili, co konkrétně bylo ve hře:
- Drastické omezení advokátního tajemství: Návrh fakticky počítá s tím, že by se ochrana komunikace mezi advokátem a klientem vztahovala pouze na trestní nebo soudní řízení. Jakákoli jiná komunikace by chráněna nebyla.
- Sdílení důvěrných dat: FAÚ by mohl tyto nechráněné informace dále sdílet s dalšími zpravodajskými jednotkami. Došlo by dále k fatálnímu narušení povinnosti mlčenlivosti – advokát by byl oprávněn poskytovat FAÚ podklady, které získal od klienta, což zcela destruuje vztah důvěry, na němž je právní pomoc založena.
- Ztráta nezávislosti samosprávy: Z FAÚ by se stal dozorující orgán nad samotnou Komorou. To by nepochybně vedlo k narušení její nezávislosti. Pokud má z logiky věci někdo vykonávat dohled nad činností Komory, pak je to jedině Ministerstvo spravedlnosti, nikoli finanční úřad.
Co v tomto ohledu ČAK podnikne?
Za představenstvo mohu slíbit, že využijeme každé příležitosti, abychom veřejnost upozorňovali na to, že nebojujeme za advokáty, ale za naše klienty, protože povinnost mlčenlivosti i nezávislost advokacie jsou jejich zárukou spravedlivého procesu.
Současně jsme připraveni na jednání s paní ministryní, věřím, že se podaří ji přesvědčit o tom, že návrh zákona jde daleko nad rámec toho, co ukládá nařízení o AML a že návrh bude skutečně přepracován tak, aby nešlo o nepřípustný gold plating.
ČAK jinak soudě z jednání představenstva intenzivně řeší AI a její zapojení do advokacie. Čemu všemu se věnujete?
V první řadě řešíme strategii ČAK ve vztahu k AI a obecně novým technologiím. Byla bych velmi ráda, pokud by se nám podařila v tomto funkčním období plná digitalizace agend Komory, bude to ovšem záviset i na finanční situaci.
Zřídili jsme Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie, jako poradní orgán představenstva. Tato sekce připravila návrh výkladového stanoviska k vymezení pojmi právní služby ve vztahu k využívání AI a on-line platforem a k používání umělé inteligence advokáty při poskytování právních služeb.
Toto stanovisko by mělo poskytnout základní interpretační rámec pro využívání systémů umělé inteligence v advokátní praxi, a poskytnout výklad povinností advokáta při používání umělé inteligence. Návrhem stanoviska se zabývalo květnové představenstvo a následně je postoupilo k vyjádření kontrolní radě ČAK.
Kdy by podle vás mohlo být stanovisko ČAK k využívání umělé inteligence a definice právní služby přístupné advokátní veřejnosti? A dojde k nějakým zásadnějším změnám v přístupu Komory k AI a advokacii?
Předpokládám, že se k návrhu stanoviska vyjádří kontrolní rada v průběhu prázdnin a zářijové představenstvo by tedy mohlo schválit finální text. Hned poté bude stanovisko publikováno. Obecně mohu uvést, že stanovisko k AI v právní praxi staví na jasných principech ochrany klienta a zachování profesionality.
Využívání moderních technologií je vítaným přínosem, ale nemění základní pilíře právní profese. Použití umělé inteligence v žádném případě nepřenáší odpovědnost za obsah, správnost a celkovou kvalitu právní služby na poskytovatele dané technologie. Výstup z jakéhokoli nástroje umělé inteligence slouží toliko jako pracovní podklad. Jedinou osobou, která právní službu fakticky poskytuje, právně ji zaštiťuje a nese za ni plnou odpovědnost, je vždy konkrétní advokát.
V advokátní praxi se opakovaně setkáváme s klienty, kteří se v rámci úspor rozhodli podepsat generickou smlouvu staženou z internetu, případně bez jakékoli kontroly akceptovali text předložený protistranou. Následkem byly složité, zdlouhavé a nákladné spory, kterým přitom šlo předejít hned na samém počátku – profesionální tvorbou smlouvy na míru.
S umělou inteligencí dnes hrozí velmi podobný scénář. Právní text vygenerovaný AI se může zdát na první pohled bezchybný, ale bez lidského posouzení postrádá kontext a hlubší právní jistotu. Na rozdíl od technologických nástrojů nebo anonymních internetových šablon je advokát osobou, která je ze zákona povinna nahradit škodu vzniklou v důsledku nesprávného právního poradenství.
Advokáti jsou pro tyto účely povinně pojištěni, což klientovi poskytuje stoprocentní právní a finanční jistotu, kterou mu žádná AI z povahy věci nabídnout nemůže. Profesionální péče advokáta tak pro klienta zůstává jedinou skutečnou zárukou bezpečí.
