Přivítali byste, kdyby v České republice fungovaly justiční prázdniny? Proč ano, nebo proč ne?
Ano. Nikoli však jako jakési plošné zastavení fungování justice v letních měsících, ale jako předvídatelný procesní režim omezeného soudního provozu.
Letní období již dnes funguje v určitém faktickém útlumu. Soudci, vyšší soudní úředníci, asistenti, advokáti i účastníci řízení čerpají dovolené, a jednání se proto buď nařizují v menší míře, případně mohou být z těchto důvodů odročována. Tento stav však není systémově uchopen, což vede k nejednotné praxi jednotlivých soudů i soudců. Zatímco někteří soudci například vyhoví žádosti advokáta o odročení jednání z důvodu plánované dovolené, jiní mohou na nařízeném jednání trvat a požadovat, aby si advokát zajistil substituci.
Úprava justičních prázdnin by proto mohla přinést větší předvídatelnost jak pro soudy, tak pro advokáty a účastníky řízení. Nešlo by přitom o nijak výjimečný institut. V určité podobě funguje v řadě evropských zemí i u Soudního dvora Evropské unie.
Justiční prázdniny by však v žádném případě neměly vést k faktickému omezení práva na soudní ochranu, a neměly by se vztahovat na věci, u nichž by odklad mohl způsobit vznik nenahraditelné či obtížně napravitelné újmy. Klíčové je proto rozlišit mezi agendou, která určitý odklad snese, a věcmi, v nichž by jakékoli zpomalení bylo z povahy věci nepřípustné.
Pokud ano, jak by podle vás mohly prakticky fungovat a čeho všeho by se měly týkat?
Po vzoru některých evropských zemí by justiční prázdniny mohly trvat například od poloviny července do poloviny či konce srpna.
V tomto období by se pak nenařizovala „běžná“ jednání, zejména ve standardních civilních a obchodních sporech, nejde-li o věci naléhavé. Pokud by to však povaha věci vyžadovala, případně pokud by s tím účastníci souhlasili, měl by soud možnost jednání i v tomto období nařídit. Soudy by zároveň musely i během omezeného provozu zajišťovat vyřizování věcí, které nesnesou odkladu. Typicky by mohlo jít například o návrhy na vydání předběžných opatření, žaloby na ochranu rušené držby, směnečné platební rozkazy nebo vazební zasedání.
Justiční prázdniny by se mohly promítnout také do běhu některých procesních lhůt. U vybraných lhůt by mohlo po dobu jejich trvání docházet ke stavění. Prakticky by mohlo jít například o lhůty k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, odstranění vad podání nebo zaplacení soudního poplatku. Otázkou pak je, zda by se tento režim měl vztahovat i na zákonné lhůty k podání opravných prostředků. Po konci justičních prázdnin by pak totiž mohlo dojít k nárazovému zatížení soudů.
Jak hodnotíte chystané změny v počtu soudů v České republice? Co je z vaší praxe důležité mít v tomto ohledu na paměti?
Chystané změny v počtu soudů bychom hodnotili opatrně. Samotná debata o soudní mapě je jistě legitimní, jelikož nelze předpokládat, že síť soudů nastavená v roce 2002, vycházející z dnes již nepoužívaného územního členění, musí beze změny odpovídat současnému nápadu věcí, dopravní dostupnosti nebo personálním možnostem justice. Taková reforma by však neměla být vedena primárně snahou o úspory či administrativní zjednodušení, jak bývá ve veřejném prostoru někdy prezentována. Soud není běžný úřad.
Zejména v Praze však podle našeho názoru může sloučení soudů, které již nyní sídlí ve stejných budovách, přinést spíše výhody. Za nejvýznamnější považujeme možnost větší specializace jednotlivých soudců, a tedy i potenciálně efektivnějšího a předvídatelnějšího rozhodování.
Zásadní však bude dobře zvládnout samotný průběh reformy a přechodné období. Špatně zvládnutý průběh by mohl vést k průtahům v řízení, což by neprospělo nejen účastníkům, ale také onomu prezentovanému cíli úspor ve veřejném rozpočtu.
PETERKA & PARTNERS je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
