Také tentokrát byla účast hojná, ačkoliv Právnický klub kolidoval s fotbalovým zápasem českého a jihoafrického výběru na světovém šampionátu. Diskutovat přišli soudci, akademici, advokáti, notáři, exekutoři, právníci podnikoví i ti z exekutivní sféry.
Hovořilo se o modelu dělby moci, jak jej zformovala Ústava ČR, o formálních i materiálních stránkách postavení hlavy státu a vlivu ústavních zvyklostí. Padaly zajímavé otázky (kde jsou hranice prezidentských experimentů, jaká je a byla funkce prezidentského úřadu v dějinách naší země a jaké osobnosti tento post zastávaly, zda prezident je státníkem, nebo spíše politikem, jestli existuje „hradní křídlo“ atd.) a zaznívaly různé teorie (čím se vyznačuje parlamentní a prezidentský systém, zda je odůvodněná představa o systému poloprezidentském, jaký je vztah reprezentativní a mocenské funkce hlavy státu apod.).
Ukazuje se, že pozice českého prezidenta jsou z hlediska politického a společenského významné zejména v zahraniční a mezinárodní politice, v branné a vojenské politice, v politice spravedlnosti, práva a etiky, v realizaci modelu dělby moci (ve vztahu k moci zákonodárné, k moci výkonné a souvisejícím strukturám státního mechanismu a k moci soudní), s projekcí těchto aspektů do ústavního a právního života je to však složitější.
Jedním z nejdiskutovanějších problémů v tomto směru je vztah kompetencí hlavy státu a její pravomoci. Zjednodušeně řečeno: prezident toho má hodně dělat, ale ne vždy je k tomu vybaven potřebnými právními instrumenty.
S jistou nadsázkou vyjadřuje podstatu tohoto problému graf, který Karel Havlíček představil v úvodu sezení Právnického klubu. Prezident disponuje na první pohled poměrně rozsáhlými kompetencemi (jejich výčet je obsažen především v čl. 62 a 63 Ústavy ČR), z nichž některé dokonce skutečně nesou jakési reziduální znaky „panovnictví“ (např. milosti, amnestie, propůjčování a udělování státních vyznamenání, jmenování a povyšování generálů apod.).
Podíváme-li se však blíže, zjistíme, že vedle těch, kde vykonává reálnou samostatnou pravomoc (v grafu je označen jako Suverén), k jejich výkonu v řadě případů potřebuje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády („Prezident Notář“). V některých případech je odkázán na „blahovůli“ jiných orgánů („Prezident Prosebník“), jindy mu zkrátka nezbývá než určitý krok učinit
(„Prezident Musílek“) a někdy – vlastně nikdo úplně definitivně neví. To jsou situace, kdy se odborné názory různí a v praxi jednotliví prezidenti zkoušejí vymezit svou roli v ústavním prostoru (proto označení „Prezident Výzkumník“).
Ve svém pravidelném Notesu SKČP samozřejmě tato složitá, mnohdy – přes značné praktické dopady a vysokou politickou citlivost – vysoce teoretická témata řešit nechci a ani bych si netroufala. Ale s výsledky debat v Právnickém klubu vás seznamovat budeme na našich webových stránkách i v našich publikacích.
Přeji vám všem krásné a slunečné léto!
P. S. A abych nezapomněla: Přihlaste se ke studiu LL.M. Rodinné právo. První běh už je v proudu, druhý (paralelní) otevřeme hned na podzim. Informace najdete rovněž na stránkách časopisu Rodina. Stojí to za to! Pokud chcete informace, napište mi na adresu [email protected] nebo se podívejte na www.braintem.cz/e-shop.
Ing. Eva Pešková je ředitelkou vydavatelství Stálá konference českého práva, jehož je legalweb partnerem.
