Ve veřejném prostoru vznikla debata o možném otevření další právnické fakulty, a to v Ostravě. Co říkáte na tuto myšlenku? A přivítali byste, aby ročně absolvovalo práva celorepublikově více lidí?
Myslím, že je třeba si položit dvě otázky: potřebuje naše společnost vytvářet více právníků, než v současnosti vytváří? Je reálné předpokládat, že bude nová fakulta vybavena kvalitními pedagogy a garanty a bude tedy schopna poskytovat vzdělání na požadované úrovni? Pokud jsou odpovědi na obě otázky ANO, pak dává smysl o rozšíření počtu fakult uvažovat. Aniž bych měl konkrétní informace a znalost problematiky, jaksi intuitivně se domnívám, že tomu tak není…
Měly by podle vás jednotlivé fakulty odrážet regionální specifika či by se měly více specializovat než je tomu v současnosti, jak například?
Domnívám se, že studium na právnické fakultě by mělo dát zejména všeobecný vhled a přehled; specializace je pak zejména věcí praxe. Regionální specializaci fakult si dokážu představit jen stěží. Znamenalo by to ztížení už tak složitého uplatnění absolventů v oboru napříč republikou na relativně velmi nasyceném trhu.
Jak vnímáte v oblasti práva vztahy mezi akademií a praxí? Umíte si představit z vaší strany například finanční podporu určitého výzkumu či specializace? Za jakých podmínek?
Vztahy mezi akademickou sférou a praxí jsou v naší zemi bohužel chronicky nedostatečné, a to ve všech oborech, právo nevyjímaje. Souvisí to například i s nedostatky v navázání primárního výzkumu a praxe. Jedním z klíčových faktorů je odlišná motivace obou světů.
Akademie je primárně hodnocena podle publikační činnosti, citačního ohlasu a teoretického přínosu, zatímco praxe řeší časově citlivé, konkrétní problémy a hodnotí se podle efektivity a výsledků. To vede k tomu, že primární výzkum často nevzniká s ohledem na jeho aplikovatelnost – nebo se alespoň takto nekomunikuje.
Dalším problémem je institucionální nastavení. Chybí stabilní platformy, které by systematicky propojovaly výzkumníky s praktiky (např. advokacií, soudy, státní správou). Spolupráce pak vzniká spíše nahodile, na osobních kontaktech než jako součást systému.
V právu je to zvlášť viditelné – judikatura a legislativa se sice vyvíjejí, ale akademická reflexe na ně reaguje se zpožděním, nebo zůstává uzavřená v odborných časopisech. Specificky v právu se navíc přidává určitá konzervativnost profese. Praxe je často opatrná vůči novým teoretickým přístupům, pokud nejsou okamžitě využitelné nebo ověřené judikaturou. Akademie naopak někdy podceňuje praktické limity aplikace práva (čas, procesní omezení, institucionální realitu).
Pokud tedy odhlédnu od specifik právnického oboru, spíše než prostou finanční podporou vidím cestu v kombinaci více směrů:
- změně systému hodnocení akademiků (větší důraz na dopad, nejen publikace),
- podpoře společných projektů (např. aplikovaný výzkum s účastí praxe),
- větší mobilitě lidí mezi sférou akademickou a praktickou,
- budování komunikačních mostů – konferencí, workshopů, společných platforem atd.
Ale toto je běh na dlouhou trať a primárně se musí chtít věci měnit zevnitř a v tomto jsem bohužel značně skeptický; stále tady cítím zatuchlý vzduch vědeckých pracoven, kde na hřbety knih sedá prach a kde se tak dobře nekonečně bádá nad otázkou, kolik andělů se vejde na hrot jehly…
Ve vztahu k přípravě studentů – byť je to nepochybně lepší než před 30 lety, kdy jsem absolvoval já – praktické zkušenosti nabírají studenti zejména v mimoškolních aktivitách. I našimi společnostmi ve skupině už prošlo a stále prochází řada studentů, kteří u nás získávají praktické zkušenosti v oblasti práva i ekonomie. Je to ale též zejména o osobní motivaci každého studenta – je třeba si uvědomit, že škola mi zdaleka nedá pro život všechno, co potřebuji a musím sám chtít se posouvat dál, to je základ.
TARPAN Legal je partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky společnosti TARPAN Legal je možné navštívit na adrese https://www.tarpanlegal.com/
