Pojďme se na danou problematiku, jejíž úpravu najdeme v ustanovení § 583 občanského zákoníku, blíže podívat. Vada právního jednání způsobená omylem spočívá v tom, že osoba, která takto právně jednala, vycházela z nesprávné nebo alespoň nedostatečné představy o právních důsledcích svého jednání. Neplatnost právního jednání způsobená omylem jednající osoby však může nastat jen za předpokladu, kdy jsou splněny konkrétní zákonem předvídané podmínky.
Aby bylo možné hovořit o právně relevantním omylu, musí se na jeho vzniku určitým způsobem podílet druhá smluvní strana. Pouze výjimečně může být omyl způsoben třetí osobou, která není účastna smluvního vztahu dotčeného omylem.
V právní teorii rozlišujeme mezi omylem skutkovým, kdy se jednající osoba mýlí v rozhodných skutkových okolnostech, a omylem právním, spočívajícím v nesprávném právním posouzení určitého jednání nebo jeho následků. Zásadní pro praxi je však dělení omylu na omyl podstatný a omyl nepodstatný.
Podstatný vs. nepodstatný omyl
Podstatný je takový omyl, který se týká samotné podstaty právního jednání (tzv. omyl v rozhodujících okolnostech), zatímco omyl nepodstatný se týká pouze vedlejších okolností právního jednání.
Při vzniku omylu o rozhodujících okolnostech (tj. omylu podstatného) bude podle § 583 právní jednání neplatné. Co je okolností rozhodující, může být stanoveno jak zákonem, tak i vůlí nebo ujednáním stran.
V teoretické rovině nicméně existují čtyři základní podstatné okolnosti, u nichž omyl jednající osoby bude zpravidla mít za následek neplatnost právního jednání. Jedná se o omyl v právním důvodu právního jednání, tedy o omyl týkající se samotné povahy právního jednání (tzv. error in negotio), dále o omyl v totožnosti předmětu právního jednání (tzv. error in corpore), omyl v podstatné vlastnosti předmětu právního jednání (tzv. error in qualitate) a omyl v totožnosti účastníka právního jednání (tzv. error in persona).
Pokud se omyl jedné strany, byť byl nezaviněně vyvolán stranou druhou, týká jen vedlejších okolností smluvního vztahu, nemá takový omyl na platnost právního jednání žádný vliv.
Nepodstatný omyl sice nezakládá neplatnost právního jednání, avšak vyvolává trochu jiné následky – osobě, která byla uvedena v takový omyl, vzniká vůči původci omylu právo požadovat „přiměřenou náhradu“. Ta může spočívat například v tom, že zmýlená strana musí dodatečně nést náklady, s nimiž původně nepočítala, neboť byla v omylu, že je má nést druhá smluvní strana (např. náklady na přepravu zboží).
Omyl způsobený lstí
Omyl může vzniknout nejen neúmyslně, ale také úmyslně – lstivým jednáním, spočívajícím v klamném předstírání nebo zatajování určitých skutečností.
Pokud je právní jednání učiněno pod vlivem takto úmyslně (lstí) vyvolaného omylu, je neplatné bez ohledu na to, jaké okolnosti se omyl týká. Není v takovém případě podstatné, zda jde o okolnost rozhodnou či vedlejší – jinými slovy, zda půjde o omyl podstatný či nepodstatný.
V tomto případě bude jednání neplatné vždy. Jelikož však tato neplatnost chrání pouze osobu, která byla lstí uvedena v omyl, bude se jednat o tzv. relativní neplatnost podle § 586 občanského zákoníku.
Zákon nevyžaduje, aby lstivé jednání naplňovalo znaky trestného činu – postačí, že bude úmyslně klamavé. V případě, že se zmýlená strana neplatnosti právního jednání dovolá, bude úmyslné uvedení v omyl rovněž považováno za protiprávní jednání zakládající odpovědnost za (majetkovou i nemajetkovou) újmu podle § 2909 nebo § 2910 občanského zákoníku.
Omyl způsobený třetí stranou
Vyvolala-li omyl jednajícího třetí osoba, nemá to vliv na platnost právního jednání. Pokud však osoba, s níž se právně jednalo, měla na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla nebo alespoň vědět musela, bude se i tato osoba považovat za původce omylu – stejně jako třetí osoba, která omyl vyvolala. Původci omylu pak budou mít rovněž povinnost nahradit zmýlenému újmu, která mu v důsledku (společně vyvolaného) omylu vznikla.
Právní úprava omylu sleduje především ochranu osoby, která se omylu dopustila. Zákon tedy spojuje neplatnost právního jednání s ochranou této osoby, v důsledku čehož půjde o tzv. relativní neplatnost právního jednání.
Je proto na vůli zmýleného, zda se neplatnosti dovolá, či nikoli. Právní jednání bude navzdory existenci omylu platné a zůstane jím i v případě, že se zmýlená strana neplatnosti nedovolá.
Pokud však zmýlená strana neplatnost smlouvy namítne, bude se na smlouvu pohlížet, jako by nikdy nevznikla a nebude mít žádné právní účinky. V případě, že na základě smlouvy již došlo k plnění, budou si strany povinny plnění vrátit, neboť půjde o plnění bez právního důvodu (bezdůvodné obohacení).
JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M. je zakladatelem advokátní kanceláře Matzner & Vítek Legal.
Text byl publikován v rámci spolupráce s hlavním partnerem legalwebu Matzner & Vítek Legal.
