Velkým aktuálním tématem je rovněž zlepšení obrazu advokacie navenek. Jak byste k tomu chtěli přispět?
Kamil Blažek: Zlepšení obrazu advokacie navenek jsme plánovali a zčásti dosáhli i v minulém období. Připravenou a promyšlenou mediální strategii máme, pro posun vpřed je ale potřeba také nějaké delší období bez skandálů, kdy můžeme pracovat s pozitivními tématy. Věřím, že to přijde. Je potřeba využívat pozitivních prvků advokátních činností, které budou veřejností pozitivně kvitovány. Například obraz advokátů a advokacie jako ochránců právního státu, presumpce neviny, obrany občanů proti státním orgánům a v nelehkých životních situacích. Další bod je vyzdvihování pozitivních příběhů advokátů, kteří se ve svých komunitách angažují, jsou pozitivními lídry a jdou příkladem. Advokacie stejně jako všechno ostatní je o lidech a příběhy s pozitivním nábojem jsou to, co mění myšlení a názory lidí.
Karolína Horáková: Jsem zastáncem myšlenky, že obraz advokacie navenek je odrazem každodenní praxe všech advokátů. Je to obraz profesní organizace slučující všechny advokáty. Proto jsem poměrně rezervovaná k tomu, že by mělo být možné tento obraz nějak z vnějšku systematicky „měnit“ či „vylepšovat“. Co naopak lze – a má být – proaktivně komunikováno a veřejně vysvětlováno je, jak Komora řeší problémové situace, když nastanou.
Jan Kohout: Komora a její představitelé by mohli být v tomto směru aktivnější a více pracovat s veřejností. V současné době se nabízí celá řada sociálních kanálů, které lze k takovému účelu využít. Podobně jako to dnes využívá celá řada advokátních kanceláří zveřejňováním svých podcastů, videoreportáží či glos k aktuálním otázkám by i komora mohla takto aktivněji oslovovat veřejnost zavedením moderní mediální strategie.
Pavla Krejčí: Komora by měla více akcentovat celojustiční témata, která jsou pro veřejnost srozumitelná a atraktivní. Pokud Komora vystupuje pouze v zájmu advokátů, pak to samozřejmě na veřejnost nepůsobí dobře.
Monika Novotná: Již jsem zmínila, je nutné prezentovat advokáta jako toho, který stojí na straně klienta a který jej brání. Kromě nějaké vhodné edukační kampaně, která by mohla běžet v advokátních médiích a na sociálních sítích přichází v úvahu i publikace případů, ve kterých se přínos advokáta ukázal jako naprosto stěžejní. Vlastní mediální strategie je něco, co by mělo představenstvo připravovat poměrně brzy, a rozhodnout i o vhodném způsobu prezentace – včetně zvážení externí spolupráce, rozhodnutí o formě a způsobu publikace – a samozřejmě i o rozpočtu, protože účinná mediální strategie se bez vstupní investice neobejde.
Jiřina Procházková: Podle mého názoru toto není otázka nějakých velkých mediálních kampaní, obraz advokacie je utvářen chováním všech advokátů a kvalitou jimi poskytovaných služeb. Proto bych se zasadila o to, aby byly vytvořeny podmínky pro řádný výkon kontrolní činnosti a taky, jak jsem uváděla, aby Komora byla místem, kde se o věcech diskutuje, a výsledky a postoje těchto diskuzí jsou řádně komunikovány navenek.
Dušan Sedláček: Posílit mediální odbor ČAK, proaktivní komunikace s médii, osobní zapojení členů představenstva, členů dalších orgánů ČAK a vlastně všech advokátů, aby vlastní činností pozitivní obraz ČAK budovali.
Filip Seifert: Obraz advokacie ve společnosti vytváří každý advokát výkonem své profese. Komora by mohla a měla přispět celkově a institucionálně pro budování dobrého jména advokacie. Nabízí se celá řada prostředků, ať již cílené mediální dlouhodobé plány a pak různé aktuální krátké mediální výstupy na sociální sítě. Já budu propagovat zvýšení visibility advokacie, zjednodušení výstupů a proaktivní přístup.
Lukáš Trojan: Neexistuje žádný rychlý a univerzální recept. Platí, že značka se dlouho buduje a rychle ztrácí. Nemyslím si, možná na rozdíl od jiných, že by obraz advokacie byl ve společnosti výrazně poškozen. Advokacie dělá dobrou práci a její adresáti, kteří se s prací advokátů setkávají, ji každodenně oceňují. Každý advokát to ví a denně zažívá. Jistě, v důsledku trestné činnosti advokátů, kteří zpronevěřili klientské prostředky, utrpěl obraz advokacie reputační ránu. Advokátní komora proto musí pečlivě a strategicky pracovat, jak prostřednictvím médií, tak vlastními kanály, na prezentaci reálného obrazu advokacie, která poskytuje profesionální, efektivní, kvalitní a bezpečnou právní službu.
Ondřej Trubač: Komora se samozřejmě snaží pracovat na lepším obrazu advokacie, máme spoustu skvělých pro bono projektů, jako jsou Advokáti do škol, nebo Advokáti do dětských domovů, mame nove komunikační kanály jako např. Instagram. Ale do jisté míry záleží lepší obraz advokacie na každém z nás, protože je třeba si uvědomit, ze přešlap jednoho kolegy/kolegyně muže mediálně poškodit celou advokacii.
Barbora Vlachová: Za klíčové považuji zavedení moderní mediální strategie, a to zejména větším využitím sociálních sítí. Za důležitou považuji komunikaci transparentní a dodržování etických standardů za účelem posílení důvěry veřejnosti.
Co by Komora měla v příštích čtyřech letech změnit, pokud jde o advokátní zkoušky a další vzdělávání advokátů?
Kamil Blažek: Advokátní zkoušky je nutné průběžně měnit tak, aby reagovaly na měnící se požadavky doby, AI, právní systémy, digitalizaci práce apod. Za mě je potřeba obnovit sbor zkušebních komisařů (což lze jenom po dohodě s Ministerstvem spravedlnosti, protože to není pod kontrolou Komory) a současně posunout advokátní zkoušky, aby se více zkoušely praktické dovednosti a řešení praktických problémů spolu se zaměřením na dodržování stavovských předpisů. Tedy ne teoretické poučky nebo doslovná znění právních předpisů To se ve většině případů neděje, ale někdy přece jen ano. Další vzdělávání je velký úkol, se kterým musíme dál pracovat i po vzoru velkých evropských advokátních komor, ale i podobně jako například lékaři. Advokacie a právo se neustále vyvíjí a specializuje a je třeba, aby advokáti obecně zůstávali takříkajíc „up-to-date“.
Karolína Horáková: Toto je jedna z oblastí, kde je podle mne nutné postoupit ve využití moderních technologií, ke zjednodušení a tím i zkrácení časové náročnosti těchto procesů.
Jan Kohout: V tomto směru bude zásadním další rozvíjení přístupu advokacie jako celku k inovacím, využívání moderních digitálních nástrojů, včetně možností interaktivního online vzdělávání tak, aby měli advokáti i advokátní koncipienti možnost se průběžně kvalitně vzdělávat bez ohledu na svoji geografickou vzdálenost od obvyklých míst dosavadních seminářů.
Pavla Krejčí: Přiznám se, že toto téma pro mě není zcela nosné a v současné chvíli do něj nevidím natolik, abych byla schopná odpovědět zcela fundovaně. Obecně si ale nemyslím, že je systém nastaven zcela špatně. U advokátních zkoušek bych však určitě zrušila kritizovaný test.
Monika Novotná: Já bych byla ráda, kdyby se vzdělávání koncipientů zaměřilo více na praktické otázky, které budou jako advokáti řešit, a i advokátní zkoušky by měly prověřit, jestli kandidát může v praxi uspět, tedy namísto teoretických problémů řešit skutečné problémy, se kterými se advokát setkává. Další vzdělávání advokátů by mělo mít dvě linie, jednou je část tzv. „pro všechny“, která by řešila novelizace právních předpisů, aktuální judikaturu apod., a druhou je část „specializace“, která by řešila vysoce odborná témata do hloubky, která umožní specializaci v určitém oboru. Do budoucna je pak možné zvažovat i to, že by projekt DVA sloužil i k certifikaci nějaké specializace, podobně, jako je v Německu „Fachanwalt“ třeba pro daňové právo.
Jiřina Procházková: Vzdělávání a obsah advokátních zkoušek jsou klíčové. Advokacie je totiž o lidech a o tom, jak kvalitní právní služby poskytujeme. Zároveň si myslím, že základ znalostí a dovedností by měli mít všichni advokáti stejný, bez ohledu na to, pro jaký typ advokacie se rozhodnou a zda půjdou cestou generální praxe či specializace. Do budoucna ale bude potřeba zásadně proměnit orientaci zkoušek z testování tvrdých znalostí platného práva, na testování právních dovedností a orientaci v právu a v etických a stavovských otázkách.
Dušan Sedláček: Vzdělávání by mělo odpovídat realitě dnešní doby, tedy mimo jiné posílit vzdělávání v oblasti praktických dovedností, bez kterých se advokát dnes už neobejde.
Filip Seifert: Nikdo nemá namemorováno vše a nemělo by to být tedy ani cílem. Takto postaru je nastaveno v podstatě celé vzdělávání napříč společností, a i v právu a advokacii. Advokát musí samozřejmě mít velmi široký základní přehled, ale pak také schopnost řešit různé právní situace nalezením a aplikací odpovídajícího práva. A to má být dovednost, která se má také zkoušet. Bude to paradoxně náročnější pro zkoušené, ale i zkoušející. Druhým tématem, které bych rád zvedl na představenstvu je otázka právní specializace, tedy cílení na určitou oblast práva, ve které by se advokát profiloval a měl být vysoce znalý. Rozložení nabídky právních služeb k tomu beztak postupně tenduje.
Lukáš Trojan: Advokátní zkoušky ani vzdělávání dnes neodpovídají měnícím se požadavkům trhu. Zkoušení uchazečů formou i obsahem vychází z 90. let, což logicky determinuje i způsob přípravy koncipientů. Trh však nepotřebuje „chodící encyklopedie paragrafů“, ale koncipienty a advokáty s alespoň dílčí specializací, schopností právo prakticky aplikovat, řešit konkrétní situace, komunikovat s klienty, protistranami či institucemi a efektivně využívat moderní technologie včetně nástrojů umělé inteligence. Současná podoba zkoušek a vzdělávání tuto poptávku zjevně nenaplňuje.
Ondřej Trubač: Vzdělávání advokátů a tím spíše koncipientů by mělo být primárně zaměřeno na praxi, pričemž by v nabídce neměly chybět ani přednášky zaměřené na soft skills a důraz by měl být kladen i na využití AI. Advokátní zkouška by pak měla co nejobjektivněji ověřit, jak je koncipient připraven na vstup do praxe a nikoliv jeho teoretické znalosti.
Barbora Vlachová: Do vzdělání budoucích advokátů je nutné efektivně začlenit moderní digitální technologie. Komora by měl posílit program dalšího vzdělávání advokátů a umožnit jim certifikaci specializací.
Měla by Komora do budoucna vydávat konkrétnější stanoviska k využívání nástrojů umělé inteligence?
Kamil Blažek: Pokud jde o užívání umělé inteligence, je to sice masivní změna, kterou většina advokátů teprve bude plně vstřebávat, ale současně to je z pohledu regulace povolání jako jakákoliv jiná změna. Je potřeba ji sledovat a zajistit, že její užívání (a užívání umělé inteligence se nepochybně nevyhneme, vyhnout se mu nelze a byla by hloupost tento trend ignorovat), nebude mít negativní vliv na kvalitu právního poradenství, komfort klientů a nepůsobilo jim potenciální škody a pokud ano, pak je třeba zajistit, aby advokáti měli dobře pokrytou odpovědnost. Dnes vydané stanovisko k používání umělé inteligence v právní profesi (vydané představenstvem v tomto funkčním období), je sice stručné, ale za mě celkem jasně pokrývá ten základ, který jsme v té době potřebovali. Užívání umělé inteligence nezakazuje, ale jasně říká, že právní pomoc poskytuje na svou odpovědnost každý advokát, ať už k tomu používá jakékoliv prostředky. A musí to dělat osobně – tedy pod svým jménem. Nepochybně vyvstanou při praktickém používání umělé inteligence i při výkonu právního poradenství (stejně jako ve vzdělávání, vědě a výzkumu apod.) řada konkrétních otázek, ke kterým se Komora bude vyjadřovat, bude-li to nezbytně nutné. Nejsem pro to, abychom dávali dlouhé a podrobné uživatelské návody, od toho advokáti a advokátky mají svou vlastní hlavu, Komora může a má stanovovat hranice, ne vodit advokáty za ručičku.
Karolína Horáková: Myslím, že v současnosti je na takovou úvahu ještě brzy. I s ohledem na překotný vývoj umělé inteligence jako takové.
Jan Kohout: Osobně bych byl nerad, kdyby komora svými konkrétními, kazuisticky koncipovanými stanovisky advokáty příliš v této otázce svazovala. Domnívám se že v této dynamicky vyvíjející se oblasti není nutná apriori regulace formou konkrétních stanovisek, které poměrně rychle mohou pozbýt aktuálnosti. Spíše bych vnímal potřebu i v rámci mezinárodní spolupráce se zahraničními advokátními komorami pomáhat vytvářet obecný rámec porozumění, jak je vhodné umělou inteligenci v rámci výkonu advokacie využívat, a to zejména s ohledem na postupně se vyvíjející mezinárodní standard zachovávání advokátního tajemství při využívání AI.
Pavla Krejčí: Využívání umělé inteligence bude velkým tématem budoucnosti. Nepůjde jenom o konkrétnější stanoviska, ale budou se muset zcela nově nastavit některé procesy a podle mého názoru přijmout i legislativní změny. Výzvou to bude i pro kolegy z kárné komise.
Monika Novotná: Komora se nepochybně bude muset problematikou umělé inteligence zabývat. Nejde jen o nastavení pravidel pro užívání AI advokáty, ať budeme hovořit o respektu k advokátní mlčenlivosti, ochraně klientských dat nebo o odpovědnosti advokáta za poradenskou službu s využitím AI. Komora bude muset podrobně sledovat, jak si v intencích evropské úpravy počíná stát a jeho orgány. Jak je využíván software k biometrické identifikaci osob, jak je AI využívána v rozhodovací praxi soudů a jak hodnotit důkazy vytvořené s pomocí AI v soudním procesu. Typickým příkladem je ztotožnění podoby fyzické osoby pomocí softwaru k rozpoznávání osob. To je důkaz získaný s pomocí umělé inteligence. Soud si v takovém případě musí zhodnotit, jestli je tento důkaz podpořen dalšími, a advokacie musí hlídat, aby AI v justičním procesu zůstala pomocníkem, který podléhá kritickému zhodnocení, a nikoli základem rozhodovací praxe.
Jiřina Procházková: Ano, na půdě Komory by se měla vést diskuze k využívání umělé inteligence a vydávat k tomu praktická stanoviska. Fandím a podporuji to, aby se nástroje umělé inteligence využívaly ke zkvalitnění právních služeb. Nemůžeme v tomto ohledu zůstávat pozadu. Je ale potřeba chránit základní pilíře naší profese, jako je odpovědnost advokáta, ochrana klientských dat či ochrana před poskytováním právních služeb neadvokáty. O tom všem se musíme bavit.
Dušan Sedláček: Určitě ano, to je důležité, i z hlediska risk managementu a kárné odpovědnosti advokátů.
Filip Seifert: AI je budoucnost, ale je to nástroj pro zrychlení a zefektivnění práce. Podle mě to není jen o stanoviscích, ale o tom, aby v co nejširší míře byly AI nástroje známé a zpřístupněné a aby se s nimi umělo dobře pracovat.
Lukáš Trojan: Komora nesporně bude muset reagovat na vývoj v této oblasti, zejména pokud jde o využívání nástrojů AI v advokacii a práci s nimi. Jakkoliv jsem odpůrce regulací, Komora bude muset respektovat obecně závaznou regulaci a zároveň vycházet z doporučení CCBE. Na tomto základě pak upraví stavovskou legislativu, zejména Etický kodex, aby byla zajištěna ochrana klienta a jeho práv.
Ondřej Trubač: Komora by určitě měla i nadále sledovat a reagovat na situaci na poli AI a bude-li to třeba, tak i vydat stanovisko, aby to odpovídalo aktuálnímu vývoji v této oblasti, zejména právě ve vztahu využívání AI v právní praxi.
Barbora Vlachová: Vzhledem k rychlému rozvoji a masovému využívání umělé inteligence považuji za nezbytné, aby Komora vydala jasná pravidla a metodiky pro její bezpečné používání.
Jaká jsou další témata, na které by se měla Komora nově zaměřit?
Kamil Blažek: Z pohledu budoucích trendů je potřeba, aby se Komora věnovala sledování toho, co se děje v jiných zemích a na jiných trzích, např. tzv. multidisciplinární partnerství, majetková účast externích investorů v advokátních kancelářích, další tlaky na AML předpisy o praní špinavých peněz atd. To je něco, co na evropské úrovni nebo na jiných zahraničních trzích je buďto bouřlivě diskutováno nebo i zčásti zaváděno, a nové představenstvo musí mít ve svých řadách dost zkušené lidi, kteří budou hlídat naši pozici, ať už v rámci společných pozic na úrovni Evropské unie a v rámci CCBE nebo v rámci české národní regulace.
Karolína Horáková: Postavení Komory v legislativním procesu. Je to jeden ze základních prostředků k ochraně nezávislosti advokacie.
Jan Kohout: Pro odlehčení na závěr ale i s ohledem na stálé zrychlování požadavků na téměř instantní odpovědi ze strany našich klientů bychom se také mohli věnovat advokátnímu wellbeingu a pomoci při jeho prosazování…
Pavla Krejčí: Když jsem se rozhodla kandidovat do představenstva ČAK, tak se musím přiznat, že to pro mě bylo v lecčems vystřízlivění. Z pražského pohledu jsem si vůbec neuvědomovala, jak složitá je situace regionální advokacie. Advokáti se stěhují do velkých měst a v některých obcích s rozšířenou působností dnes nepůsobí vůbec žádný advokát nebo jednotky. Například ve Světlé nad Sázavou s 5,5 tisíci obyvateli není advokát ani jeden a v Bílině s 12 tisíci obyvateli jeden. Rozložení advokátů po republice je tedy značně nerovnoměrné. Na tento problém upozornilo už v roce 2022 i představenstvo ČAK Ministerstvo spravedlnosti. Od té doby se ale mnoho nezměnilo. Přitom nejde jen o profesní otázku, ale má to celospolečenský dopad. Ještě více to rozevírá nůžky mezi centry a venkovem a oslabuje důvěru lidí v advokacii. Tuto situaci ještě zhoršuje fakt, že systém bezplatné právní pomoci pro sociálně slabé obyvatele není zcela dobře nastaven. Řešení bude bez systémových změn a podpory státu obtížné. Uvažuji, zda by nebylo možné pro účely zlepšení situace využít za podpory státu místní samosprávu nebo již stávající síť občanských poraden, se kterými by Komora navázala spolupráci.
Monika Novotná: Určitě je to spolupráce s ostatními evropskými advokátními komorami v rámci CCBE. Ukázalo se, že mnohým problematickým „direktivám z Bruselu“ lze zabránit spojeným úsilím evropských advokátů dříve, než dojde ke schválení – napadat předpis až při implementaci do českých předpisů je totiž mnohdy pozdě. Společných témat je ale více – digitalizace, AI i mediální obraz. Ukazuje se, že některé otázky napřed vnímá jinak advokacie a jinak soudy nebo státní zástupci, a v rámci dialogu je možné eliminovat budoucí střety. Můžeme se společně bavit i o aroganci a nepřátelství mezi jednotlivými složkami spravedlnosti a jak jim předcházet. Problémem je, že advokacie nemá úplně justičního partnera pro jednání. Samozřejmě členové představenstva jednají s představiteli soudní soustavy, setkávají se se Soudcovskou unií i Unií státních zástupců, i s Ministerstvem spravedlnosti. Chybí však orgán, který by zastřešoval soudní soustavu a nebyl by přitom součástí výkonné moci. Možná je načase oprášit myšlenku Nejvyšší rady soudnictví a začít racionálně jednat o tom, jak by měla být ukotvena, kdo by měl být členem a jaké pravomoci dovnitř soudcovského stavu by měla mít. S takovým partnerem by advokacie mohla řešit otázky tarifu, rozpočtu soudů a dalších, které si dnes zástupci justice s pozorností vyslechnou, ale současně pokrčí rameny, že nemohou rozhodovací pravomoc jednotlivých soudů nikterak ovlivnit.
Jiřina Procházková: Dalším velkým úkolem je budování silných vztahů se státní správou a justicí. Témat je celá řada – od férového a včasného vyplacení odměn ustanoveným advokátům, přes diskuzi o elektronické komunikace se soudy a dálkovém přístupu ke spisu, až po řadu odborných otázek.
Dušan Sedláček: Posílení postavení ČAK v legislativním procesu, ale také např. v komunikaci s vysokými soudy o tom, jakým způsobem se legislativa promítá do praxe.
Filip Seifert: Elektronizace právní agendy napříč všemi profesemi.
Lukáš Trojan: Nelze pominout postavení Komory v legislativním procesu. Advokátní komora je ze zákona připomínkovým místem a aktivně zasahuje do legislativního procesu tam, kde se normotvorba dotýká zájmů advokátů a advokacie. V uplynulém volebním období si Komora vybudovala silnou pozici při tvorbě a prosazování legislativy a tuto pozici by měla udržet i nadále. Mojí prioritou bude trestní legislativa, kdy na stole leží téma nového trestního řádu. Dále budeme pracovat na vytvoření moderní trestní politiky státu, stojící na dekriminalizaci a depenalizaci, principech restorativní justice, odklonech a alternativních formách trestání. Výzvou, které je třeba věnovat pozornost, je rovněž otázka shromažďování osobních údajů, včetně údajů o advokátech a nakládání s nimi. Transparentní poskytování informací totiž často vede k jejich pozdějšímu zneužívání, a proto je vždy nutné pečlivě balancovat mezi jejich ochranou před zneužitím a legitimním zájmem.
Ondřej Trubač: Zde se asi shodnu s ostatními kolegy, že Komora má svoji nezastupitelnou roli v rámci legislativního procesu, kterou by se měla snažit co nejvíce využít.
Barbora Vlachová: Komora by se měla v dalších čtyřech letech více zaměřit na podporu advokátů na rodičovské dovolené a také efektivní pomoc koncipientům a začínajícím advokátům při startu do praxe.
